Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sobis87
    *****

    A slice of life...tak nějak(6.3.2013)

  • Malarkey
    ***

    The Master je divnej film. Tohle byla první věc, co mi přišlo na mysl, když jsem na film koukal a i potom, co jsem ho dokoukal. Vlastně jsem z něj měl dost zvláštní pocit už když jsem se na něj chystal, ale Joaquin Phoenix byl přesně ten důvod, proč jsem film chtěl vidět. Výsledek je takový, že Joaquin předvedl další ze svých naprosto brutálních výkonů, u kterého jsem ale měl jeden problém. Vůbec jsem jeho postavě nerozuměl. Takovou psychicky narušenou postavu jsem totiž snad nikdy v životě ani neviděl. Netušil jsem, co udělá příští minutu, což bylo vlastně dobře a utvrdil mě v tom, že je opravdu precizní herec, který je pro roli schopný udělat cokoliv. Klobouk dolů. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na Hoffmana, který nebyl špatný, ale celé se to odehrává v takové zvláštní době padesátých let. Lidé se chovají zvláštně, celá ta atmosféra je dost divná, ještě se do toho připleta cosi, co by se dalo nazývat sektou. Fakt zvláštní film, těžký si z toho udělat nějaký hlubší obrázek. Snad jenom dodám, že i díky hudbě mi během filmu bylo dost nepříjemně, což byl vlastně účel, ale kvůli čemu nedokážu jít výš jak na tři hvězdy.(24.2.2013)

  • ORIN
    *****

    Umění zdánlivě nejednoznačné, nekonečné a morálně zhoubné repetetivnosti. Naprosto výjimečný film v tom, jakým způsobem obtiskl "učení" Scientologie a základní teze Dianetiky do filmové formy a stylu. A není to o hledání podobnostních rysů a nějaké komparaci, mezi filmovou fikcí a scientologickou realitou téměř není rozdíl, jen jména a termíny jsou obměněny - Hubbard nahrazen Doddem, Scientologie/Dianetika Příčinou a auditing procesováním. [==] Anderson jako zkušený (hollywoodský) auteur pochopil principy Scientologie velmi dobře a s kritickým nadhledem a skepticismem je převedl na filmové plátno. Máme tak možnost pocítit podobnou mravní a etickou tíhu, izolaci a nesnesitelnou repetetivnost zdánlivě prospěšných a očišťujících terapií jako jejich přímí aktéři (skrze délku záběrů, rámování, kompozici obrazu, hudbu i způsob vyprávění a časté porušování kauzality - neměl by totiž být život mimo "církev", je jedno, co děláte v soukromém životě, jedinec primárně potřebuje scientologickou léčbu a celkového uzdravení dosáhne pouze skrze totální oddanost a víru v terapii, sezení, ... doplňte cokoli, jediná podmínka je, že to musí mít přimou souvislost s Hubbardovým učením). [==] Anderson záměrně pracuje s tématem a koncipuje film tak, že nechce vyřknout na první pohled jednoznačné soudy. Díky stížené interpretovatelnosti díla se celkem často objevují reakce typu dvojaký, nejasný, nejednoznačný, ambivalentní. Režisér nicméně do filmu umně vkládá vcelku krátké sekvence, kdy učení skrze některé z postav rozporuje a odmítá. ***SPOILER*** 1. scéna propagačního sezení v NY, kdy je Dodd konfrontován Johnem Morem, 2. poznámka Doddova syna, že si to "celý za pochodu vymýšlí.", 3. komentář Billa Williama o tom, že Doddovy práce nestojí za nic a že je "prvotřídní mystik". ***KONEC SPOILERU*** Není jich mnoho a na první pohled jsou to jen nepatrné fragmenty, které v rámci díla můžeme vnímat jako méně významné, ale pro trochu znalé jsou dostačující ke zjištění, že Scientologie byla a je jedna velká, nafouknutá bublina. Mimořádný umělecký počin.(28.11.2013)

  • Matty
    *****

    Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen(23.1.2013)

  • Cervenak
    *****

    Geniálne dielo, vedľa ktorého sú všetky filmy, nominované na najlepší film za rok 2012, len prázdne primitívne sračky. Phoenix putuje do TOP 5 najlepších hereckých výkonov, aké som kedy videl.(6.2.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace