Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sochoking
    **

    V prvej polovici filmu mi riedidlo rozleptalo mozog a v tej druhej mi do takto rozleptaného mozgu vykecali dieru.(23.2.2013)

  • Jordan
    *****

    dávam 5 aj keď ku koncu (v poslednej tretine) sa našlo pár miest, ktoré síce nemožno označiť za nudné, no treba si pripustiť, že pri nich pozornosť diváka dostáva zabrať... aj tak sa ale jedná o to najlepšie, čo za rok 2012 uzrelo v USA svetlo sveta a aj keď rozumiem tomu, prečo sa pta s týmto majstrovským kúskom neprepracoval do nominácii za film a scenár (hoci by sa - v porovnaní s ostatnými adeptmi - rozhodne mal), nerozumiem, prečo nie je nominovaný aspoň za réžiu, ktorá je brilantná; verme, že ako protiváhu budú (právom) premenené na sošky kategórie herca v hlavnej úlohe, lebo phoenix hrá ako o život (miestami "doslovne") a tiež herečky vo vedľajšej úlohe, lebo amy adams je mrazivá! okrem toho - kamera je úchvatná, to treba vidieť na veľkom plátne a hudba?! škoda reči, pán greenwood - dychberúca; zatiaľ však andersonov najťažší kúsok - čo sa týka porozumenia posolstva a prístupu k téme;(1.2.2013)

  • dr.horrible
    *****

    Jeden z najlepších filmov ktoré nedostali oscara(11.2.2013)

  • Aaron.
    *****

    Dámy a pánové Joaquin Phoenix vstává z popela a předvádí comeback, který se jen ztěží může popsat slovy. Jak je možné, že Joaquin nezískal Oscara, a místo něj ho získal Day-Lewis, kterej sice kvality má, ale zrovna v Lincolnovi se moc nenadřel. Je to opravdový výsměch, protože tohle totálně přesahovalo meze v herectví. Vzal si toho plno ze svého života a převedl to do Freddieho. Dost mi to i připomínalo I'm still here, akorát to bylo zabalené v lepší formě. Do toho si ještě připočtěte vynikající performance Philipa Seymoura Hoffmana a Amy Adams a zkuste dát míň jak 5 hvězd (jde to fakt těžko co?). Další "podivný" film Paula Thomase Andersona, který dokáže z herců dostat to nejlepší, což je až k nevíře. Film skvěle režijně a scénáristicky zvládnutý, probírající psychiku člověka a "novou víru", obsahující dlouhé záběry, vynikající mimiku, zajímavé myšlenky s načnutými otázkami bez odpovědí a dechberoucí atmosféru. Filmem vás navíc provádí zajímavá, jednoduchá, atmosférická hudba a také dobová hudba. Jediná moje výtka by byla na konec, ve kterém jsem nenašel pointu, ale možná to je pouze má chyba nebo tam žádná pointa právě být ani neměla. Jo tak tenhle film plánuju vidět hodněkrát a vlastně budu muset, abych ho nejen lépe pochopil, ale abych si opakovaně dopřál dokonalost. A jelikož jsem nepostřeh některé scény, které byly v traileru, tak si myslím, že by mohla být i prodloužená verze, tak bych si mohl prodloužit tenhle skvost.(11.2.2013)

  • Matty
    *****

    Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen(23.1.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace