Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    *****

    Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen(23.1.2013)

  • Eddard

    Jsou filmy, které se mi opravdu nechce hodnotit skrze hvězdičky, či procenta - koncept, který je problematický u všech filmů a skoro kontraproduktivní u děl jako Mistr. Nebudu se do toho nutit, stačí snad, když film doporučím lidem, kteří chodí do kina přemýšlet a učit se, nikoliv těm, kdo si chtějí odpočinout - Mistr není lehkým filmem, není zábavný a je pramálo příjemný (pokud nepočítáte krásu jeho formy a hereckých výkonů). Největšími oporami vám v tomhle myšlenkově a tématicky opojném díle budou jeho ústřední postavy a herci, které je na scéně ztvárňují - jakkoliv vás totiž možná budou míjet myšlenky a koncepty, které Anderson zapředl mezi řádky replik a vztahů (jako první přiznávám, že bych film potřeboval vidět ještě několikrát), většinu scén budete taženi charismatem Hoffmanova Mistra a úchvatně ztělesněným uzlíkem nervů a principů v podání Phoenixova Freddieho tak, že vám to bude skoro jedno. Studie velice specifické stránky lidské psychiky? Filmová událost, posouvající PTA do pantheónu největších filmových režisérů? Čas snad ukáže...(6.3.2013)

  • Aaron.
    *****

    Dámy a pánové Joaquin Phoenix vstává z popela a předvádí comeback, který se jen ztěží může popsat slovy. Jak je možné, že Joaquin nezískal Oscara, a místo něj ho získal Day-Lewis, kterej sice kvality má, ale zrovna v Lincolnovi se moc nenadřel. Je to opravdový výsměch, protože tohle totálně přesahovalo meze v herectví. Vzal si toho plno ze svého života a převedl to do Freddieho. Dost mi to i připomínalo I'm still here, akorát to bylo zabalené v lepší formě. Do toho si ještě připočtěte vynikající performance Philipa Seymoura Hoffmana a Amy Adams a zkuste dát míň jak 5 hvězd (jde to fakt těžko co?). Další "podivný" film Paula Thomase Andersona, který dokáže z herců dostat to nejlepší, což je až k nevíře. Film skvěle režijně a scénáristicky zvládnutý, probírající psychiku člověka a "novou víru", obsahující dlouhé záběry, vynikající mimiku, zajímavé myšlenky s načnutými otázkami bez odpovědí a dechberoucí atmosféru. Filmem vás navíc provádí zajímavá, jednoduchá, atmosférická hudba a také dobová hudba. Jediná moje výtka by byla na konec, ve kterém jsem nenašel pointu, ale možná to je pouze má chyba nebo tam žádná pointa právě být ani neměla. Jo tak tenhle film plánuju vidět hodněkrát a vlastně budu muset, abych ho nejen lépe pochopil, ale abych si opakovaně dopřál dokonalost. A jelikož jsem nepostřeh některé scény, které byly v traileru, tak si myslím, že by mohla být i prodloužená verze, tak bych si mohl prodloužit tenhle skvost.(11.2.2013)

  • kinej
    ****

    S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním.(25.4.2013)

  • Hellboy
    ****

    Perfektní. Ale přece jen, tohle připravoval Anderson 12 let?(9.2.2013)

  • - Paul Thomas Anderson prohlásil, že zásadní vliv na jeho inspiraci při natáčení na něj měl film Let There Be Light (1946). (Dr Lizal)

  • - U příležitosti slavnostní premiéry v Benátkách režisér uvedl, že nedávno film pustil svému příteli Tomu Cruisovi, který je zapáleným scientologem a s Andersonem spolupracoval na dramatu Magnolia (1999), a prý se na jejich přátelském vztahu nic nezměnilo. (Krissty)

  • - Postava Lancastera Dodda (Philip Seymour Hoffman) byla inspirována spisovatelem a zakladatelem scientologie L. Ronem Hubbardem. Scientologie je náboženský systém popisovaný jako "věda o lidském duchu" s cílem dosáhnout "duchovního zdraví". V našich končinách k tomu má zřejmě nejblíže "hnutí za uzdravování kořenů". (maaan)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace