poster

2 dny v New Yorku

  • Francie

    2 Days in New York

  • Německo

    2 Tage New York

    (Německo)
  • slovenský

    2 dni v New Yorku

Komedie / Drama / Romantický

Francie / Německo / Belgie, 2012, 91 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • PinokKio
    ****

    Julie Delpy cestou z Paříže do New Yorku dorazila jako vyměněná. Jízlivější, neurotičtější, ukecanější. Stal se z ní takový Woody Allen, ovšem v sexy sukýnce ..(28.9.2015)

  • Dzeyna
    **

    No, tak takhle nudnou "komedii" už jsem dlouho neviděla. Nevím, čím to bylo, jestli tím francouzsko - americkým přitroublým humorem nebo špatnými herci, vážně nevím. Jediné plus na tom byl Chris Rock, který to celé alespoň trochu obohatil. Příběh byl o ničem, takové klasické, stereotypní, nudné klišé o nezajímavém životě.(13.10.2013)

  • Radko
    ****

    Svižná komédia o kultúrnych odlišnostiach frantíkov a amíkov. Viac odpozorovaného a nažitého ako scénaristicky narýchlo vymysleného.(11.11.2016)

  • E..
    ****

    Zhlédnuto po 3měsíčním životě v New Yorku. Léto 2012! :-*(3.10.2012)

  • Matty
    ****

    Přirozenost Linklaterových (nebo dokonce Rohmerových?) klábosivých, přísně racionálních filmů byla upozaděna ve prospěch introspekce tak důsledné, že se rozumovému uchopení vzpírá, čím má film blíže některým Allenovým výletům do světa fantasy. Oklikou Delpyová do děje vnáší faustovský motiv se zaprodanou duší a Vincenta Galla, který protentokrát zůstal sám sebou (což neznamená, že byl méně divný než obvykle). Rozporuplný závěr vnímám jako logický posun v protagonistčině vývoji. Navíc jde o posun zohledňující celospolečenskou atmosféru nejistoty. Marion už nespoléhá na podporu, která přijde z vnějšího světa (tedy od partnera). Pochopila, že spásný bod musí objevit sama v sobě. Duchovní rovina filmu nedominuje, jenom jej zajímavě, třebaže ne úplně elegantně, rozšiřuje nad rámec nezávislé konverzační komedie. Motorem druhých 2 dnů jsou stále agresivní dialogové výměny obohacené o prvek jazykového neporozumění. Hyperbolizovaná neomalenost francouzských návštěvníků přivádí humor až na hranu vkusnosti. Nemají zábrany a zůstávají sami sebou, čím jsou sympatičtí i nesnesitelní zároveň. Totéž by se dalo vztáhnout na film jako takový, nikoli však na Chrise Rocka, který překvapivě neexhibuje a z celého toho panoptika nakonec působí nejrozumněji. I když zrovna zaujatě konverzuje s papírovým Obamou. 75%(18.5.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace