• danik005
    ****

    O tomto seriálu jsem se dozvěděl náhodou. Seriál navazuje na Avatar: The last Airbender (TLA) na který mám jedině dobré vzpomínky a tak jsem se dost bál, zda-li bude kvalita alespoň částečně odpovídat tomu seriálu původnímu. Klobouk dolů, tvůrcům se to rozhodně povedlo. První díly svižně vysvětlí co se kde změnilo a co se za těch pár let odehrálo. Asi nejhezčí chvíle pro mě stejně byly ty, kde se ve vzpomínkách objevovali staří známí (Aang atd.). Tipnul bych, že tvůrci sází na poměrně velkou, již odrostlou komunitu TLA, která si tento seriál oblíbila stejně rychle jako já. Soundtrack rozhodně nezklamal. Jediné co mi v seriálu chybí je více humoru (Sokka, Aang). Uvidíme, co přinese druhá sezona...(30.10.2012)

  • Movie Gourmet
    ***

    První série "The Legend of Korra" je vcelku zdařilým pokračováním série Avatar: The Last Airbender. Seriál je zcela jinak koncipován - hlavní hrdinka avatar Korra je v podstatě již dospělá dívka ovládající 3 ze 4 živlů a žije mimo tzv. Republic City, kde se rozmáhá korupce. Chybí mi tu humor a nadsázka, které nescházely u první série. Korra je typická dospívající avatarka, lehce namyšlená, která si myslí, že všechno zvládne, všechny porazí... Opak je ale pravdou a hlavní hrdinka se setkává s nepřítelem nad síly všech. Jsem zvědav na druhou sérii... Verdikt: první série 3* a 70 - 75 %. (přesto si fanoušek původní série snadno vytvoří závislost :-)) PS. Druhá série je zcela odlišná od té první a zprvu se nezdá být tak dobrá, ale retrospektivně ji vnímám o dost lépe. Třetí série, kterou lze doposud (4. epizoda) považovat také za velmi zdařilou je opět úplně něco jiného. Závěrečná bitva 3. série se nevyrovná té z Legendy o Aangovi. Velkou nevýhodou seriálu je, že se dá snadno předpovídat průběh. Korra je zobrazena jako velmi slabá, sice ovládá všechny 4 elementy, ale nijak zvlášť jí to proti oponentům nepomáhá. Tvůrci naopak vždy děj upraví tak, že živel, který ovládá avatárův protivník je ten nejlepší a nejhůře porazitelný, což je velká slabina celého konceptu... 4. série je ze všech nejlslabší... So and then they have lived happily ever after... Ve 4 sérii jsou jako nejsilnější prezentováni vládci kovů (metal benders) a obzvláště pak jedna z nich - Kuvira. Spolu s technickými vymoženostmi a využitím duchovní energie ze světa duchů jsou daleko nad síly avatara a dalších vládců živlů... Už tato koncepce je dost ujetá... Kořiny schopnosti jsou krátké na nějaké stupidní kovové monstrum z platiny, se kterou nedovedou vládci kovů hnout. (!?!). Bizarní... I když nejslabší ze všech 4 sériií, přesto jsem si závěrečný boj pěkně vychutnal... Verdikt: první série 3* a 70 - 75 %, druhá série 3 1/2* a 75 %, třetí série 3* a 70 %. čtvrtá série 3* a 65 - 70 %. Bohužel na to, že je Kora vládcem všech 4 živlů a ovládá dokonce kovy, je tvůrci udělána poměrně slabá, takže pokud se zrovna nevypořádává s některým ze svých traumat, tak ji každý nadprůměrně silní vládce živlů celkem snadno porazí, což mě docela štvalo... Na Aanga prostě ztrácí...(25.2.2015)

  • Luksa
    *****

    Obrovská očekávání, která byla bezezbytku naplněna, První dvě řady se povedly náramně a servírují snad všechny ingredience, jež jsem si oblíbil u předchozího Avatara - humor, bravurní akce, dobře napsané postavy, propracovaný příběh a hlavně svět, který je skvěle vymyšlen. V první řadě sice platí, že svět je město a město je svět, ale hodně pomáhá posun k steampunku. Druhá řada se zase hlouběji ponořuje do mytologie a původu vzniku avatarů a divák se tak dozví mnohé cenné informace, závěrečné díly si co se týče epiky mohou podat ruku s koncem původního Avatara Aanga. Hlavně však dokazuje, že tvůrci mají vše velmi dobře promyšlené. 90%(13.8.2012)

  • arachneuss
    *****

    Book One - 90%: Dospělejší, dramatičtější a celkově mnohem celistvější příběh ze světa, kde pohybem ruky můžete vládnout ničivé síle pozemských elementů. Další návštěva avatarského univerza nabízí stejně vtipné a srdceryvné postavy, jako tomu bylo u svého předchůdce, plus pořádného záporáka již od prvního dílu. Zatímco Legend of Aang budoval mýtus okolo Firelorda Ozaye skrze dvě a půl řady, Amon nastupuje jako hurikán spravedlnosti, s odhodláním vymýtit "bending" z povrchu zemského za každou cenu. Příběh tak dostává mnohem temnější nádech, což ve spojení s propracovanějšími akčními sekvencemi už samo o sobě nabízí nejvyšší hodnocení. Děj první série krásně graduje od prvních krůčků, ať už se jedná učení se umění větru či lásku mezi Korrou a Makem, až do grandiózního finále, které svým podáním nahání husí kůži a slzy do očí. Nádhera. Book Two - 90%: Korra a svět, kde steampunková revoluce se střetává s magickou sílou elementů. dospěli do další fáze. Už to dávno není seriál původně mířený na dětské publikum a já jsem za to rád. Příběh je temný, dravý a opět o laťku lépe fungující, než jeho předchůdce. Největší pozitivum vidím pak ve vývoji postav, který je nenucený, v každém ohledu naprosto logický a donutí člověka si je zamilovat ještě více. Bohužel či bohudík, úplné představení spirituálního světa (velmi potěšil příběh prvního Avatara ála pocta Miyazakimu a asijské animaci celkově) sebou nese mnohé změny. Ke konci až tak razantní, že jsem měl pocit, jako kdybych sledoval finále Matrixu (což v mém případě není na škodu). Bohužel, epizod je na tak velký krok kupředu málo a snaha vyprávět něco tak monumentálního v tak krátkém časovém úseku místy nefunguje. I přes ta občasná zaškobrtnutí se stále jedná o nejlepší západní animovaný seriál, který svou hloubkou a pojetím strčí jakoukoliv (i tu orientální) konkurenci snadno do kapsy. A ano, podobně jako u zakončení Aangova dobrodružství, i zde se krájela cibule. Book Three - 100%: Ještě teď nedokáži popadnout dech. Absolutní anarchie nemusí být vždy na škodu... Book Four - 100%: Vynikající zakončení už tak famózního seriálu. Korasami rulez!(2.10.2014)

  • kiddo
    *

    Kniha I – 3*. Korra mi nepřijde blbá proto, že to není Avatar, nýbrž protože je to jeden velký zmatený, střídavě uspěchaný a rozvláčný, nedomyšlený bordel. Opomiňme ty malé ryby, jako že jiskrné dialogy byly zaměněny za provizorní repliky, které každý pořádný scenárista před odevzdáním přepíše, že zmizelo kreativní vynalézání, jak používat prvky, že Korru oproti Aangovi charakterizuje chvílemi až extrémní neužitečnost, že přítomnost moderní techniky nejdřív působí jako příjemné osvěžení, ale postupem času začne magický aspekt seriálu nepříjemně vytlačovat, až nakonec nezbyde nic než utahané souboje torpéd a dvouplošníků, že nejsou dodržována pravidla fikčního světa nastolená v ATLA i že zdejší milostný trojúhelník je neuvěřitelným způsobem prostý romantické chemie, a jeho mužská část navíc zhruba stejně osobitá jako pochcaná omítka. Nět, opravdovým průšvihem je kostrbatá výstavba dějových linek, které tvůrci neustále zahazují ve prospěch nových nápadů, a to nemluvím o jejich zakončení – za všechny uveďme zlikvidování hlavního záporáka, které proběhne nikoli poukázáním na nenávistnou stupiditu jeho ideálů, nýbrž na jeho pokrytectví, následkem čehož zůstává ústřední konflikt série i v posledním díle nevyřešen. A co je nejlepší, nikdo si toho ani nevšimne. Což mě přivádí ke skutečně zásadnímu problému, který Korru zadusil už v kolíbce: ústřední konflikt série je ustavičně sabotován nepochopitelnou nepropracovaností. Přestože to tak na povrchu vypadá, tvůrci nevyužili příležitost načrtnout prostřednictvím nepřátelského hnutí rovnostářů paralelu s rozmachem marxismu a dělnickou revolucí ve smyslu „pouhá existence rozdílů a vrozené výjimečnosti je pro obyčejné lidičky utlačující a musí být zlikvidována“, ale vydali se cestou oprávněné vzpoury proti kastě privilegovaných, kteří svou nezaslouženou výhodu využívají k ovládání, terorizování a aktivnímu utlačování takto neobdařených vrstev. Nemám z principu nic proti, jenže toto je ze strany tvůrců i postav neustále ignorováno. Ačkoli jsou nám každou chvíli předkládány důkazy, že ano, bendeři se vůči ostatním skutečně chovají jako násilnická prasata a možná by bylo lepší zaměřit se na jejich systematické profackování než na úpění, proč nás ti normálové nemají rádi, za celou řadu tohle legitimní pnutí nikdo nepojmenuje, natož aby se ho jal řešit. Na konci se tedy sice zbavíme hybatele revoluce, nikoli však jejího spouštěče v podobě samozřejmého rozhořčení ze zneužívání, a tak asi nezbývá než se těšit na to, jak Korra v následující sérii bude jako v Groundhog Day řešit do písmene ty samé problémy. Jupí. Snad aspoň na ten stupidní milostný trojúhelník se už vykvákne. Kniha II – 1*I’m just trying to save the world! – Well, you wouldn’t have to if you didn’t keep messing it up! No, svým způsobem jsem se ve své předpovědi nezmýlila. Ačkoli dění první série překvapivě nemá vliv naprosto na nic a na nikoho, působí Spirits jako její o poznání šitóznější restart. Opět tu máme nezapamatovatelné postavy a mizerné záporáky, milostný trojúhelník se pro velký úspěch takřka beze změny opakuje, jeden nepropracovaný nápad střídá druhý, vedlejší linky nemají význam ani samy o sobě a epický příběh je už zase tak příšerně poskládaný a kodrcavě odvyprávěný, že se mění v nesnesitelnou a zmatenou zívačku. V duchu tradice se dostaví i extrémně nasírací konec, který by si z prdele nevytáhla snad ani nadraná lvoželva, protože nesmyslně odporuje všemu, co bylo dříve představeno (pravidlo, že člověk a duch fúzují neodlučitelně a navždy a že temná i světlá stránka jsou nezničitelné, ho jaxi kompletně a naprosto vylučují), vraždí celý štáb milovaných postav nevybíravě a bez sebemenšího důvodu (Korra na pomoc minulých životů na rozdíl od Aanga vůbec nespoléhá, a proto pro ni jejich odstranění logicky nemůže představovat příležitost k dalšímu, samostatnějšímu vývoji a je pouze zničením obecně zbožňovaného aspektu) a zjevně definitivně připravuje osobu Avatara o lví podíl její zajímavosti. Jako by nestačilo rozmetání avatarovské mytologie na kousky a tradičně stupidní západní představa, že nastolit rovnováhu znamená eliminovat temnou stránku, závěr ke všemu ničí jakoukoli možnost budoucího razantního (a kurvapotřebného) vývoje hlavní hrdinky a potvrzuje, že největší moc a sílu načerpáme, když se přestaneme snažit a smíříme se se skutečností, že jsme dokonalí takoví, jací jsme. Ano, myšlence, že individuální osobnost a vlastnosti jednotlivého Avatara jsou důležitější než jeho náhodou propůjčený status, bych obvykle nadšeně tleskala, ale kdo vlastně Korra je? Arogantní, agresivní, nepřemýšlivá, nepoučitelná, statická, chválou posedlá, manipulovatelná, ufňukaná, neschopná, sobecká a rozmazlená kráva, která je zvyklá bez námitek, práce a obětí dostat vše, po čem zatouží, a která se navzdory svému věku chová jako větší spratek než kdokoli z raně pubertálního osazenstva původního seriálu. Zatímco každý předchozí Avatar si i přes obří tlak okolností zvládl vybudovat vlastní identitu, Korra není ničím než otrokyní svého statusu vybavenou koňskou dávkou sebelásky, a tak aby se v konkurenci mohla prosadit jako výjimečná osoba, musí všichni ostatní doslova a do písmene vychcípat. Holt v království slepých je i jednooký králem. Od vzteklého odpadu to zachraňují pouze a jedině Beginnings, nejukočírovanější a nejnávaznější prequel, jaký jsem kdy viděla. Tenhle dvojdíl se směle může měřit i s těmi nejepičtějšími momenty ATLA, funguje jako geniální vysvětlení mytologie i samostatná fascinující legenda a předkládá postavu, která za dvě epizody zvládne projít radikálnějším vývojem, vzbudit silnější sympatie a dokázat větší hodnost klasického kulervoucího motivu než Korra za dvě série. Ach jo, nemůžem to prosím přejmenovat na The Legend of Wan, udělat Avatara z někoho od Bei Fongů a pak celý seriál pro jistotu přepsat na sitcom o Tenzinovi a jeho famílii? Ne? ‘Kay.Dovětek:Proti svému lepšímu vědomí jsem se rozhodla dát Kořře poslední šanci a zjistit, jestli přece jen nebude něco na tom fandovském ejakulátu o bombastičnosti třetí série či áchání o “dospěláckých kvalitách a hloubce témat, především ve srovnání s dětským ATLA“. Po dvou epizodách strávených hysterickým řevem ve fetální poloze docházím k definitivnímu závěru, že kdo je schopen označit tuhle infantilní povrchní sračku za vyspělou, natož za promyšlenější a lépe napsanou než původní seriál, tak může činit jen s vědomým potlačením mozku i nejprimitivnějšího vkusu ve prospěch pochvalného pokyvování nad přítomností svých ideologických miláčků. Opět (!!) je ignorována návaznost mezi sériemi a chvilkové připuštění existence druhé řady slouží jen k omluvení protagonistčiných katastrofálních a naprosto neuvěřitelných rozhodnutí. Pokračuje se v přepisování původních postav, předstíraná, rádoby duchaplná východní moudrost s obsažností vakuovaného prdu se zase vyjadřuje velkými slovy a složitými konstrukcemi, spirituální stránka, kterou nám tvůrci dvě série rvali do chřtánu, má nyní trvale podobu roztomiloučkých pokémonů a robotické, ryze informativní dialogy stále vycházejí z úst panáků, jejichž jediným účelem je buď poskytnout křečovité humori, nebo pět ódy na protagonistku, která se nachází ve stejném vývojovém stadiu jako na začátku první sezóny. Korra pořád uvažuje s přímočarostí vymaštěného svalovce, nepokouší se sebeméně porozumět podstatě věci, jejím primárním cílem stále je najít pro sebe nějakou omluvu a popravdě řečeno mě začíná vytáčet, jak se mi seriál ustavičně pokouší ústy vedlejších postav namluvit, že Korra má za sebou jako fakt ultramasivní charakterový vývoj, přestože tento údajný vývoj lze shrnout přibližně takto: „Ježíši, asi nebyl nejlepší nápad vypnout mozek a bezdůvodně jít přímo proti příkladu svého minulého já.“ „Ne, ne, zlatíčko, chybu si nepřipouštěj, musíš to brát, jak to leží a běží, a hlavně nikdy nepochybuj o tom, že jsi ta nejlepší věc od splachovacího hajzlu.“ „Avatare, kdy laskavě konečně utřete tu prdel, kterou jste nadělala z naší hrdé civilizace tím, že jste vypnula mozek a bezdůvodně šla proti příkladu svého minulého já?“ „Musíte to brát, jak to leží a běží, protože v nekritickém sebevědomí a citečkách se skrývá pravá zenová moudrost, aneb seru na vás, já jdu domů.“ Idiotské rozhodnutí nechat portály otevřené a odsoudit lidstvo k nevyhnutelné mezidruhové válce trvající deset tisíc let nevzešlo z žádné logické úvahy či zvážení všech pro a proti, je v dokonalém rozporu s tím, co se Korra dozvěděla od prvního avatara i co sama na vlastní kůži zažila ve spirituálním světě, a přesto se tahle série opovažuje naznačovat, že Korra je moudrý uvědomělý avatar, protože mimoděk a nechtěně přivedla zpět vzduchobendery (další, DALŠÍ!!! deus ex machina). Tato pičoidní a urážlivá shoda okolností ji pak opravňuje mávnout rukou nad svou minulostí charakterizovanou přivlastňováním cizích vítězství (Amon), neutuchajícím selháváním a jedním stupidním rozhodnutím za druhým, vydat se bojovat s nepřáteli, které si sama vyrobila, a údajně znovu vybudovat vzduchobenderskou civilizaci, protože jak víme, osoba, která právě jednu civilizaci zničila a nestará se o nic než o své sobecké zájmy, je pro tento úkol ta pravá. Holt takový princip „spálils barák, Pepíčku, tumáš sirky.“ Třetí série nejeví žádnou známku toho, že by plejádu námitek vznesených proti předchozím dvěma řadám měla připustit, natož adresovat a vyřešit, no a jelikož kvůli moderním fašounským ideoložkám vládnoucím internetům bohužel vím, jak seriál skončí a že ke změně fakt nedojde, radši si místo neustálého hulákání na tvůrce i vymyté fanoušky popáté zahraju hru od Platinum. Jejím největším plusem totiž je, že má absolutně nulový příběh a postavy, což je jediná inkarnace, v níž jsem ještě schopná Korru snášet.(4.7.2015)

  • - Na začátku každé epizody seriálu jsou postavy ovládající živly, a to vládce vzduchu Aang, vládce vody Korra, vládce země Kyoshi a vládce ohně Roku. (cvaky32)

  • - Lord Zuko (Bruce Davison) má v 3. sérii 88 rokov. V 1.sérii sa objavil ako 18-ročný. (quarel)

  • - V 3. sérii sa objavia dve postavy z 1. série, a to Lord Zuko (Bruce Davison) a jeho strýko Iroh (Dante Basco). (quarel)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace