Tenkrát v Anatolii (festivalový název)
-
Bir Zamanlar Anadolu'da
-
Once Upon a Time in Anatolia
Drama / Krimi
Turecko / Bosna a Hercegovina, 2011, 150 min
Režie:
Nuri Bilge CeylanObsah
-
Nejvýznamnější současný turecký režisér se letos v květnu vrátil do Cannes, aby v tamní soutěži představil svůj nový snímek, netrpělivě očekávaný zejména odbornou veřejností. V extenzivním prologu „metafyzického road movie“ představuje Ceylan skupinu mužů, kteří během tmavé a větrné noci hledají podél opuštěných horských silnic jižní Anatolie zakopanou mrtvolu. Prokurátor Nusret, policejní komisař Naci a dr. Cemal s sebou vlečou Kenana a jeho komplice, kteří snad cestu k ukrytému tělu znají. I ve svém šestém filmu Ceylan potvrzuje, že rozhodně nemá v úmyslu podlézat divákovi, pokud jde o usnadnění vnímání filmového času či řetězení událostí. V neobvyklém krimi, jehož uhrančivá obrazová složka, stejně jako v předchozích Ceylanových fimech, prozrazuje vášeň tureckého tvůrce pro fotografii, provokuje pozornost vnímavého diváka řada zdánlivě bezvýznamných detailů vrhajících tlumené světlo na samotný zločin a motivy, jež vedly k jeho spáchání. (MFF Karlovy Vary) -
Kdyby Samuel Beckett napsal krimi, vypadala by zřejmě jako nový film nejvýznamnějšího tureckého režiséra současnosti N. B. Ceylana. V pusté noční anatolské krajině pátrá skupina osob po zakopané mrtvole. Na místo činu má příslušníky zákona zavést sám vrah, který si ovšem následkem opilosti pamatuje cestu jen přibližně. (Cinema Mundi)
Komentáře uživatelů k filmu (22)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(20.6.2011)
-
Marigold
Tenkrát v Anatolii se nic zvláštního nestalo. Geniální existenciální detektivka, vůbec nejrealističtější, jakou jste kdy viděli. Skvostně poschovávané mikropříběhy postav, poetické kompozice, úchvatné herecké typy. Jakmile přijmete Ceylanovo plíživé tempo, vyvstane před vámi Anatolie v celé kráse a obyčejnosti. Film postavený na tom nejsubtilnějším, co ve vizuálním díle lze pocítit.(7.7.2011)
-
Fr
,,V SEVERNÍ ČÁSTI OBVODU SE NACHÁZEJÍCÍ LOKALITA KIZILČULLU. VELITELI, CO ŘÍKÁTE? JE TO TADY KIZILČULLU?“ ... ,,NO, PANE PROKURÁTORE, JE TO TAK, ŽE PRAMEN HAYRAT JE PŘÍMO NA HRANICI. NA TUHLE STRANU OD PRAMENE JE SARIČULLU, NA TAMTU KIZILČULLU.“... ,,- TAKŽE?“ ... ,,- TAKŽE JE TO VLASTNĚ ÚPLNĚ PROSTÉ, PANE. KDYBYCHOM SI PŘEDSTAVILI, ŽE OD PRAMENE SEM K NÁM JSME NAKRESLILI TAKHLE ČÁRU...PAK TAHLE STRANA, TEDY SEVERNÍ, BUDE KIZILČULLU, A JIŽNÍ STRANA SARIČULLU.“... ,,- NO, TAKŽE...?“ ... ,,NO, KDYBYCHOM SE PODÍVALI DO KATASTRÁLNÍ MAPY, TAK TO, JESTLI JE TO TADY KIZILČULLU NEBO NE.....KDYŽ SE NA TO PODÍVÁME DO MAPY OBVODU...“ ... ,,- DOBŘE, DOBŘE, VELITELI.“ ... ,,-JE TO JASNÉ VLASTNĚ.“ ... ,,- DOBRÁ. LOKALITA SARIČULLU...“...... /// Ty kráávo, CO TO MÁ BEJT ??? ¾ hodiny sleduju policajty jak jezděj se dvěma obviněnejma (a ještě s prokurátorem a doktorem) po turecký měsíční krajině a hledaj místo činu. Je noc, prej bude pršet a melou strašný hadry (o prostatě – tedy chcaní atd, atd...). A TADY TO TAKY NENÍ! Jedeme dál – vlastně ne. Nejde nastartovat (auto). Musí se to roztlačit (můžem si vydechnout, dobrá věc se podařila). TAK TADY? A kurva, ponožka v háji (bylo tam mokro...). TAK SE NÁM TO PROTAHUJE.... (co vám...mě !!! A omlouvám se za vyspoilerování třetiny filmu.) Nadži ztrácí nervy (tak to jsme chlape dva! Ale tys za to dostal zaplaceno!!!) Jablíčko se kutálí... (pozor! možný spoiler!)..tak znova – Jablíčko se kutálí, kutálí,... šťopka, ,,bubák“, celá strana... jejda – teď poskočilo a žbluňk – je v potůčku...plave, plave a teď se zašprajclo. Škoda, taková to byla akční pasáž! (pozor! konec možnýho spoileru!) DÁME SI PAUZU! (pičo souhlas. Na nic jinýho nečekám... co kdybyste pak začali beze mě?) Zastávka ve vesnici a hlavní slovo má starosta (toho naštěstí prostata netrápí, ale je třeba opravit hřbitovní zeď...). Seděj, žerou a mlaskaj jak dobytci (možná právě tady vyniká ona ,,vášeň tvůrce pro fotografii a provokuje pozornost vnímavého diváka řadou zdánlivě bezvýznamných detailů...“. Což se mu daří, jsem totiž vyprovokovanej jako kráva! Noha mi podivně škube a v ksichtě mám zrůdnej výraz). HLAVNĚ AŤ NÁM DÁ BŮH ZDRAVÍ. VODA A ELEKTRIKA PŘIJDOU.... a přichází dramatická chvilka, páč starostova dcera mlčky 5 minut servíruje čaj. Tohle je vážně umělecký dílo! To snad natočili bez jedinýho střihu za 2a půl hodiny (a druhej den to šlo do kin!). Modlím se za 30ti minutový závěrečný titulky... zbytečně. Patolog chce novou márnici (praktickej chlap!) a věřte či ne – NIKDO JEN TAK ZNIČEHO NIC NEUMŘE! Tak tohle je pro silný nátury! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem blázen do extenzivního prologu „metafyzické road movie“. 2.) Potřebuju slyšet historku o ženě, která umřela přesně jak řekla. (Cože? Jestli je srovnatelelná s historkou O vodníkovi od inženýra Radima Zvona? Nemyslím, že bych ji chtěl slyšet ještě jednou.... ). 3.) Thx za titule ,,martjin / fullscreen“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH * HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(30.4.2012)
-
Jhershaw
Tenkrát v Anatolii? Nuda v kině! První film, ze kterého jsem kdy na Febiofestu odešel, víc než dvě hodiny jsem prostě nevydržel. Úmorný cyklus "policie přijede a zase jede dál", prokládaný hovory v autě... jako postavit kameru ke stolu štamgastů nebo do vlakového kupé, vše se děje "realisticky" dlouho, jako by střihač místo své práce usnul. Přitom herci, obzvlášť doktor a zločinec, byli dobří, a některé vizuální nápady byly dechberoucí - rozsvícená auta jedoucí po zaprášené cestě.(27.3.2012)
-
Niktorius
1.) Ceylanova novinka je v porovnání s jeho staršími díly přístupnější, což ovšem v žádném případě neznamená, že by se turecký auteur zpronevěřil vlastnímu rukopisu a natočil něco banálního nebo explikativního - Tenkrát v Anatolii lze naopak považovat za jeho nejpropracovanější a nejpůsobivější film. _______________ 2.) Značná část divácké potěchy, které Tenkrát v Anatolii nabízí nemalé množství, plyne právě z postupného seznamování se s postavami a odhalování jejich pohnutek i životních příběhů. Základním vodítkem jsou v tomto spíše jejich reakce na určité situace a drobné mimické signály, nežli explicitní promluvy a činy. Ceylan se drží daleko od doslovnosti a žádá po divákovi soustředěnou pozornost. _______________ 3.) S přibývající stopáží lze ocenit také promyšlenou koncepci snímku, účinně slaďující všechny jeho stavební prvky. Ceylanova cesta Anatolií vede od mlhavého ke konkrétnímu, od polocelků k detailům, z noci do dne, z nedozírných plání do stísněných prostor pitevny a od snícího prokurátora k chladně analytickému doktorovi. A nezůstává jen u hlavní dějové linky a jejích protagonistů – před divákem se rozprostírá příběh celé Anatolie a jejich společenských reálií. _______________ 4.) Jde o dílo, které není mistrovské tím, že by bylo nějak složitě natočeno či přinášelo významné inovace; jeho síla spočívá v dovednosti všední příběh důkladně protkat podnětnými motivy a symboly, jejichž množství a komplexnost vyloženě vyzývá k několikanásobnému zhlédnutí. Jsem si jistý, že i po mnoha opakovaných cestách do hloubi Anatolie a její duše bude stále co objevovat.(24.2.2012)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (Bir Zamanlar Anadolu'da / ONCE UPON A TIME IN ANATOLIA / Tenkrát v Anatolii)(15.7.2011)
-
rejzanek
Tak si můžu v klidu odfajfknout na evropské filmové mapě další zemi, s kterou jsem ještě neměl tu čest a zároveň poděkovat uživateli Vlkovi, v jehož profilu jsem na tenhle bezesporu zvláštně natočený a zajímavý film čirou náhodou narazil. Tenkrát v Anatolii mi určitě připomíná Rozchod Nadera a Simir, svým soustředěním na jednotlivé postavy a to hlavní, o co filmu jde, je trošku odsunuto na vedlejší kolej. Herci, jako by snad ani nehráli a přitom každá z postav je velice zajímavá, k tomu výborná kamera, střídání noci a dne, plus spousta osobních vyřčených i nevyřčených minipříběhů. Kdybych si snímek pustil před takovými 15 lety, určitě bych ho po půlhodině vypnul, dnes jsem rád, že už mám aspoň trošku trpělivosti a že si i takové filmy dokážu vychutnat až do samého konce.(28.4.2012)
-
Traffic
Ve způsobu uchopení témat je tu poměrně znatelná podobnost s některými filmy rumunské nové vlny (Policejní adj., Aurora...), Tenkrát v Anatolii se ovšem nespoléhá na pouhý pozorovatelský realismus, ale mistrně využívá snad všechny prvky filmové formy i stylu. Vzniklo tady tak dílo, které nejen že jen tak mimochodem podává košatou výpověď o současném Turecku a představuje několik nesmírně živoucích a uvěřitelných postav, ale svojí řemeslnou brilancí se vymaňuje ze škatulky "řadového" festivalového zázraku a přibližuje se tomu nejlepšímu ze světového filmu.(7.3.2012)
-
dopitak
Cinema Mundi 2012. Nuri Bilge Ceylan si svůj šestý celovečerní film náležitě vychutnává. Tento oceňovaný režisér by si nás nedovolil degradovat na pouhého diváka, místo toho zve, abychom se do případu přímo zapojili. Tenkrát v Anatolii to byly nejkratší dvě a půl filmové hodiny, pomník a medaily za kameru, příjemné koukání. Více tady.(6.3.2012)
-
RasputincZ
První dojem byl silný, krásné statické záběry na ponurou krajinu a v pozadí se odkrývá rutinní vyšetřování a jeho aktéři, kteří prožívají běžné problémy v turecké společnosti. Vizuál je skutečně působivý (kvůli té noční scéně na prašné silnici si film možná pustím časem znovu), ale obsahově mě film nedokázal pohltit, a to jsem se opravdu snažil přijmout režisérův rukopis a dost pomalé tempo filmu. Možná budu po druhé projekci časem moudřejší. Nutno podotknout, že to byl asi můj úplně první turecký film (určitě jeden z prvních). P.S.: Rád bych také zmínil úžasnou práci se zvukem (bouřka, pitva).(5.4.2012)
-
Ligter
Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy u filmu viděl takhle výtečně propojenou a zároveň vzájemně vyrovnanou formální a stylistickou složku. Vyprávění neustále odsunuje jakékoliv větší pídění se po motivu kriminálního činu, nehledají se stopy, nejsou podávána hlášení, není tu perfekcionistická touha ukazovat policejní práci. Pátrací linií prostupují jednotlivé kontemplativní dialogy (o ženě, která věděla, kdy zemře) a kromobyčejné diskuze (večeře ve vesnici), a to i když jsou jakkoliv vůči sobě kontrastní, zapadají do sebe. Film vytváří specifický mikrokosmos znásobený „nehudební“ atmosféričností, kde všechno nahrazuje síla obrazu, spočívající v jemném, ale nikoli přehnaném užití detailů a neustálém přehledu kamery o všech osobách na place. Příkladná ukázka toho, co vše je možné vytěžit z vlastně úplně obyčejného příběhu.(1.5.2012)
-
MA.KI
Vytříbená, precizně natočená existenciální / metafyzická záležitost schovaná za detektivní žánr, jelikož samo vyšetřování kriminálního činu je v podstatě odsunuto na druhou kolej a důraz je kladen na naprosto (v dobrém slova smyslu) obyčejné / všední DIALOGY účastníků vyšetřování (komisař, prokurátor, doktor…) a jakési mikropříběhy, jejichž střípky divák průběžně skládá k sobě a utváří si povědomí o minulosti i charakteru těchto skvěle napsaných figur. Vše je neuvěřitelně reálné. Zároveň po tři čtvrtiny stopáže netypická road movie, navíc se sociálním akcentem (nejen díky pasážím z tureckého venkova). Své místo má specifický humor. ~ Vymazlená vizuální stránka bohatě nahrazuje absentující hudbu, z mnohých záběrů se tají dech (celky – anatolská krajina / detaily – mimika), nasvícení nočních scén… Klidné tempo. Civilní herectví. ~ Rafinovaná, ve všech směrech dokonalá práce. ~ ~ Co se stane, vždycky nakonec odnesou děti. Každý platí za to, co sám udělá. Ale děti, ty platí za to, co udělají dospělí. (28.5.2012)
-
Vančura
Několik působivých záběrů a dialogů u tohoto snímku nedokáže překonat skutečnost, že je to bytostně turecký film, u kterého mám silné pochybnosti, nakolik vůbec může kvůli své kulturní jinakosti oslovit evropského diváka. Pokud se to podaří, pak zřejmě už skutečně nic nebrání Turecku ve vstupu do Evropské unie. A navíc ta šílená stopáž zabíjí vše dobré, co v tomto filmu je. Alespoň tak mi to přijde - celý tento filmový projekt s "metafyzickou road movie" je skrz na skrz podivný a interpretačně velmi neschůdný. Vidět to ale po podruhé po lepší pochopení a docenění režisérových snah? Ani za nic.(3.7.2011)
-
Honza dAve
Tři hvězdičky max, a to ještě zaokrouhluji nahoru (asi kvůli těm vtípkům o buvolím x nízkotučném jogurtu). Smíchání detektivky, road movie, sociálního dokumentu o tureckém venkově a komedie evidentně potřebovalo ještě sem tam nějaký střih. Takhle jeden neví, co si z toho má vybrat. Parádní režisér si prázdné záběry kamsi po kopcích může dovolit (podobně točil o anatolských horách Elia Kazan v Ameriko, Ameriko - u něj to funguje), Ceylan zjevně ne. Realističnost detektivky a pár vtípků tam ale je. Road movie to taky je, ale ta road je makadamová cesta, a od kvality silnice je odvozena kvalita filmu. Pokud ale máte zbytečně mnoho volného času, stavte se pro velký dürüm kebab, dva kelímky ayranu a plechovku coly a koukněte na to.(11.7.2011)
-
Flakotaso
Tak něco takového jsem opravdu nečekal. Je to vlastně docela unikátní film, protože tohle téma tímto doslovným způsobem asi ještě nikdo nenatočil. Je zde několik úžasných momentů, které jsou bohužel, jak píše uživatel Vančura, až příliš rozmělněny do obrovské stopáže, až se nakonec ta celá "metafyzičnost" naprosto vytrácí. Nedá se tedy říct, že by mě to nějak uchvátilo, nebylo to ani tak formálně zajímavé jako Reygadas ani tak tajemné a uhrančivé jako Tarr nebo Zvjagincev. Několik nejlepších fragmentů tohoto filmu - scéna s jablkem, prokurátorův příběh a jeho pohled při jmenování léku, představitel vraha s dokonale ostře řezanou tváří a dialog o jogurtech :).(2.2.2012)
-
Hank
Tenkrát v Anatolii se vlastně vůbec nic zajímavého nestalo a to je na tomhle filmu asi úplně to nejlepší. Nevím, který jiný film mě dokázal tak přenést do samotného naprosto realistického prostředí, kde se řeší jedno klasické vyšetřování a běžné věci tureckého života. A ty scenérie...nádhera!(8.3.2012)
-
Ondracius
Reykjavík International Film Festival 2011: Nevím, jestli mi brání nějaká kulturní bariéra, nebo nechápu kulutrní kontext, nebo jsem jen kulturní a umělecký ignorat. Ale přijde mi, že to šlo udělat úplně jinak a mnohem lépe. Nebo to nedělat vůbec. Ale oceňuji ty krásný dlouhý záběry.(26.9.2011)
-
JoudaCZ
Není to detektivka, není to road-movie, není to... cokoli. Je to život. Bez přehánění, tohle je totální bomba, ač nečekaná. Vizuálně neokázalé, přesto precizní. Herecké výkony minimalistické, přesto emotivní, prožité. Podívejte se na to bez předsudků.(8.1.2012)
-
bedn1
****1/2(5.3.2012)
-
Vendem
[CINEMA MUNDI 2012] My cup of tea. Zatímco při loňském ročníku festivalu mi učaroval ruský režisér Aleksei Popogrebsky se svým snímkem Jak jsem dopadl tohle léto s jednoduchým příběhem a krásně dlouhými záběry, letos je jedničkou Nuri Bilge Ceylan, který ale prvně jmenovaného dalece překonává ve vrstevnatosti, uhrančivosti a kontemplaci. Turecký autor zprostředkovává všechny otázky, lapálie a mystéria života i smrti způsobem, aby je divák vnímal co nejintenzivněji. Hluboký dojem na mě udělaly hloubavé dialogy (proč člověk páchá sebevraždu?), úžasně nasnímaná anatolská krajina (ideální film na velké plátno), pečlivě prokreslené charaktery i obdivuhodný smysl pro humor. Nádherné jsou všechny scény, ale pravou třešničkou na dortu je závěrečné dějství v pitevně, kdy jsem při poslechu zvukové stopy pitvání stěží potlačoval úsměv. V duchu dojmů z ostatních dvouapůlhodinových experimentů pozřených (nejen) během letošního festivalu mi nezbývá než dodat, že mám Ceylana a další agilní hravé tvůrce mnohem raději než chmurné veterány, kteří už nevědí, čím by zaujali.(10.3.2012)
