Můj svědek

Best Man Down je vcelku neotřele pojatá dramedy o přátelství. Ze začátku se film jeví jako další trhá americká komedie a docela mě překvapilo, že úvodní Lumpyho scéna je vlastně i prvoplánově nejkomediálnější scéna vůbec, zbytek filmu se totiž veze na úplně jiné emocionální vlně a film se dotýká komediálního žánru jen velice okrajově. Hlavním tahounem je samozřejmě Addison Timlin. Natolik funkční chemie mezi ní a Tylerem Labinem mě až zarážela. (04.02.2014)

Život a smrt svědka Lumpyho. Kolandova odvaha přistoupit k tradičnímu indie vyprávění o patologických outsiderech netradičně, je zřejmá již z prologu. Film začíná svou nejveselejší scénou, divokou svatební party, kterou by jiné komedie končily. Předpoklad, že příštích osmdesát minut budeme sledovat tragikomické příhody ze života čerstvých novomanželů, je následným dějem vyvrácen. Skutečným hrdinou příběhu, který sice není po většinu času fyzicky přítomen, ale udává dění do pohybu, se ukáže být Lumpy. Ten by byl v libovolné sprosté komedii z posledních let jen srandovním kámošem protagonisty. Koland si však dal za cíl přesvědčit nás, že i za maskou obtloustlého šoumena se může skrývat citlivá lidská bytost. Navenek šťastný pár při svém poznávání světa looserů naopak ztrácí glanc. Kristin a Scott se před námi odhalují jako dva psychicky labilní pokrytci, z kterých lepší lidi udělají teprve ti, kdo nemají důvod něco předstírat. Jistě, v jádru jde o strašlivé klišé o tom, jak zastíráme, kým skutečně jsme a nemůžeme nebo nechceme dát průchod svému reálnému potenciálu. Psychologický profil postav budete díky uplatňování charakterových stereotypů schopni vytvořit po dvaceti minutách (upjatá hysterka, nedoceněný génius) a místo se najde i pro veřejně pronášený „velký“ proslov, dotýkající se nejosobnějších prožitků. Oceňuji však, že Koland využil půdorysu mainstreamové novomanželské komedie proti očekávání a pozornost věnuje těm z postav, které si ji skutečně zaslouží, postavám (jako) z indie filmu. Nápad skloubit dva typy humoru (přisprostlý a „hřejivý“) a dva typy herectví (komediální exces, komorní podhrávání) není vrcholem tvůrčí invence, ale je to změna, což má mezi tucty splývajících romcom produkcí taky svou váhu. 60% (07.10.2013)

Vše se točí hlavně kolem Lumpyho, ale já se přiznám, že jsem se zpočátku víc zajímala o Ramsey, kterou jsem tiše obdivovala, že to tak dlouho v tom příšerném prostředí zvládá a vůbec jsem se jí nedivila, když došla k určitému rozhodnutí v závěru filmu. A jak mě Lumpy hned z kraje vůbec nepřirost k srdci, tak v průběhu filmu jsem zjišťovala, že moje počáteční antipatie výrazně ustupují a na konci jsem ho měla za velkýho sympaťáka, ať měl postavu jakou měl. Vůbec celá druhá polovina byla v mých očích zajímavější, ale jinak nějak zvlášť Můj svědek nevybočuje z průměru. (25.02.2014)

Komorní pohled na konec života Lumpyho, kolem kterého se točí celý film i přes jeho absenci po většinu času. Hrstka postav z jeho okolí začíná jako jednoduché stereotypy, a vždy postupně získávají hloubku a lidskost, a s nimi prostřednictvím interakcí s živým či už mrtvým Lumpym i on. I samotný film se snaží bilancováním mezi otevřeně komediálními či dramatickými postupy a tlumeným indie výrazem být spíš skutečnější než silnější, a sluší mu to. Jsou to spíš slabší čtyři hvězdy, ale za zaokrouhlení hodnocení o procento výš jsem zase rád. (13.11.2013)

Celý film sa niesol v takej nijakej atmosfére, kde sa ani veľa nedozvedáme o postavách na to aby sme si k nim vypestovali nejaký cit. Lumpy a Ramsey pôsobili ako najzaujímavejšie postavy, ktorým keby sa povenovali trošku viac mohlo to byť viac ako priemerná dráma. A dej je príliš strohý na to aby oslovil bez vykreslenia charakterov postáv. 60-65% (16.09.2014)