13. komnata Jany Šilerové (TV film)

Jana Šilerová se narodila v roce 1950 ve Znojmě. Vyrůstala se svým bratrem v rodině truhláře. Maminka byla doma s dětmi. Jana neměla jednoduché dětství. Když byla hodně malá, zavřeli jejího otce do vězení a matka se nedokázala se situací vyrovnat. Projevila se u ní těžká duševní nemoc. Napadala svoje okolí a posléze i svoje děti. Paní Jana si vzpomíná, jak se jednou v noci probudila ze spánku a maminka nad ní stála s nožem v ruce. Jak se s takovou rodinnou zátěží potýkalo malé děvčátko, které se muselo ještě velmi často starat samo o svého bratra? Nemocnou maminku hospitalizovali na psychiatrii. Jana Šilerová se dostala do péče babičky Antonie, která ji vychovávala až do dospělosti. O bratra se staral otec, který si posléze založil novou rodinu. Maminku Jana navštěvovala v psychiatrické léčebně až do její smrti. Přišlo období dospívání a Jana našla víru a lásku. Vdala se a začala studovat teologii. Možná právě proto, že Jana měla tak traumatické zážitky z dětství, kladla si otázky o smyslu života daleko intenzivněji než ostatní. Víra jí pomáhala traumata překonat. Studia teologie také brala více do hloubky, a to ji přivedlo až na cestu farářky Církve československé husitské. Její postoje se nelíbily StB, která neviděla tolik nebezpečí v symbolech a rituálech jako spíše v živé víře tak, jak ji propagovala paní Jana. Díky StB stěhovali Janu z fary na faru. Působiště měnila i s celou rodinou, manželem a malou dcerou. Možná také kvůli tomuto kočovnému způsobu života ji manžel po dvaceti letech soužití opustil a Jana zůstala s dcerkou sama. Najednou měla jako rozvedená u ostatních církví, než byla Církev československá husitská, dveře zavřené. Rozvod, i když nebyl z její viny, netolerovali. Dnes je navzdory všemu biskupkou, jedinou ženou na tomto postu v Čechách i v Evropě. (oficiální text distributora)