Černý Petr

-Smím prosit? -Dyť nehrajou. Nestárnoucí portrét mladého člověka na rozcestí i výpověď o zacykleném světě mezigeneračního neporozumění. První Formanova spolupráce s Papouškem (a třetí s Passerem) přináší řadu nádherně nenucených poloimprovizovaných dialogů (resp. monologů otce, vzorového patriarchy ze staré školy). Mohli bychom filmu vyčítat nevyrovnaný rytmus (o jehož kontrolu se třeba v Láskách staral Menšík), jenže agonie trapnosti a rozpačitého ticha, která nemá konce, zapadá do snahy ukázat mládež bez idealizování, takovou, jaká skutečně byla (a nejspíš stále je) - váhavá, nesamostatná, bez ambicí. Mladí hrdinové nemají vzory, které by následovali a sami se k činnosti motivovat nedokážou a vlastně ani nemají prostor k tomu, aby se rozhodli nezávisle. Petr nechce či nedokáže být ani fízlem bdícím nad zákazníky, ani tvrdě makajícím dělníkem. Zajímá ho jen Aša, kterou ale zase moc nezajímá Petr (pokud zrovna nepotřebuje nakládané okurky ze samoobsluhy). Svou dramaturgickou rozvolněností (několik volně provázaných epizod bez výraznějšího vývoje zápletky nebo hrdiny) zachází film podobně daleko jako některé experimenty francouzské nové vlny (např. U konce s dechem). Výsledný efekt je ovšem diametrálně odlišný - přiblížení se skutečnosti, nikoliv její rozbití. Zakončení nikam nevedoucího cyklu Petrových drobných trapasů a otcových velkých moralizujících výstupů mrtvolkou (přerušenou jedním příznačně apatickým pohledem) pak podobně jako „zatuhnutí“ postav v Intimním osvětlení vydává za tisíc slov. 90% Zajímavé komentáře: genetique, Radko, Kimon, jahol, slunicko2 (14.06.2012)

Keď Papoušek zoberie do ruky pero a papier, tak to vždy stojí za to. A to isté platí o Formanovej práci. Mňa tie ich spoločné filmy neskutočne bavia. Všetky tie rozhovory, myšlienky, situácie ... a tých hercov - nehercov kto vyberá, tomu klobúk dole. Neviem sa vynadívať a vynapočúvať. Neskutočné čosi. Bylo to zajímavý, vole. (12.12.2015)

"Sleduješ mě? Ahóóój! Sledovals mě? Dobrý, viď?" Zednický učeň Čenda byl naprosto vynikající, ale Petr mě při svém bloumání spíš nudil. Jinak mě ten generační střet rodičovských mouder a mladické nerozhodnosti docela bolel. Při vzpomínce na svou cestu k prvnímu nesamoobslužnému výstřiku jsem v tom však našel i trošku porozumění. (11.12.2016)

asi najlepší film - doslova skvost - českej kinematografie, aký som mal možnosť vidieť (a nebolo ich veru málo). Forman je fenomén, akému niet na nielen domácom ale i svetovom fóre páry, s úžasom som sledoval jednoduchý, vtipný, originálny, doslova revolučný film, pritom na malom priestore a s minimom postáv vyjadrená generačná výpoveď a pocit jednotlivca v spoločnosti vtedajšej doby - s veľmi veľkým presahom, keď to dokázalo chytiť a osloviť aj mňa, človeka narodeného skoro štvrťstoročie po natočení. úžasné, dlho som sa k tomuto filmu dostával, videl som celú formanovu americkú tvorbu skôr než jeho české filmy, a môžem zhodnotiť, že i napriek nepopierateľnej genialite snímkov ako Prelet nad kukučím hniezdom, Muž na mesiaci či Amadeus sa českému Formanovi na čele s Černým Petrom asi nič nevyrovná. dokumentárny minimalizmus, kongeniálna práca s nehercami a prostredím, dotiahnuté a vybrúsené motívy, milé epizódky . . . film s nadhľadom, šarmom a humorom. som uchvátený . . . (11.06.2007)

95% - Zde uvedeným názorům, že je tento film o ničem vůbec nerozumím. Scéna "Ahój" zajisté zaujme experty na hlášky, ale že by vystihovala celý film? Fascinující... Je mnoho věcí, o čem ten film je. Kupříkladu neschopnost hlavního hrdiny najít povolání, v němž by se mohl realizovat. Výčitky ze strany rodičů, a "zájem" o ně ze strany těch, co si s ničím hlavu nelámou, a prostě pracujou. To téma je stále aktuální, a bude vždy... A je toho ještě víc... Tak ahój! (15.03.2006)