Arirang
Arirang
Arirang
Obsahy(1)
Jihokorejský dokumentární film se zabývá osobní krizí samotného režiséra, kterou si prošel poté, kdy došlo k incidentu během natáčení jeho předchozího filmu Dream (Sen), kde protagonistka málem oběsila. Název filmu pochází z korejské lidové písně. Kim Ki-duk produkoval film zcela na vlastní náklady. Premiéru měl na festivalu v Cannes 2011 jako součást sekce Un Certain Regard, kterou vyhrál a získal nejvyšší ocenění za nejlepší film. (ČSFD)
(více)Recenze (25)
Je fajn vidět Kima Ki-duka po překonání autorské krize jako vyrovnaného člověka, ale to film nenabízí. Ideál režisérského bloku zde dostává podobu sebestředného blogu, kde mimo jiné doslova zazní, že autor moc chce další cenu, což vrhá pochybnosti na adekvátnost ocenění v Cannes. V zásadě se tu pro potěšení kritiků, diváků, ale především jiných tvůrců (kteří zpravidla zasedají v porotách festivalů) zpřítomňuje hned několik mýtů a ideálů vázaných k autorství - vedle zmiňovaného tvůrčího bloku např. také zpovídající se tvůrce a v obecnějším měřítku také ideál, že uznávaný filmař má co říct k filmu i světu obecně. Navíc snímek až nepříjemně připomíná v českém filmu nedávno aktuální tendenci "osobností" vydávajících se na cesty z města. "Arirang" je filmová variace na deníky filmařů, které vlastně neměly být nikým čteny/viděny - podobně jako třeba v Deníku Andreje Tarkovského se i zde mísí úvahy nad tvorbou s emocionálními výlevy a každodenními potřebami. Je hezké vidět, že Kim je zručný kutil a umí si sám vyrobit kávovar či revolver, zato rozpačité reakce vyvolávají sekvence, kde sám sobě říká, že lidé čekají na jeho další film (Opravdu?) a jeho vyštěkávaná ublíženost nad tím, že někteří jeho spolupracovníci začali točit v hlavním proudu. Nemluvě o sekvenci, kde Kim kouká na vlastní film "Jaro, léto..." a evidentně ze sebe tlačí slzy, aby následně sebral energii a po vzoru exploatačních hrdinů jel vystřílet domnělé původce své mizérie. "Arirang" je absolutním vrcholem festivalového filmu a ideálu auteura - samohana na kameru, jež posléze ukojí tvůrcovu závislost na potlesku (a že byl na MFFKV mohutný). Kdyby se jednalo o uzavření kariéry, bylo by to de facto velkolepé, ale Kimův po projekci vyřčený plán, že teď už zase bude točit po jednom filmu ročně, spíš skýtá negativní vyhlídky. ()
Glum Ki-Duk bydlí tři roky ve venkovské chajdě, povídá si sám se sebou, v pravidelných intervalech mučí všechny živé bytosti v okruhu několika km svým zpěvem, a točí film o tom, jak už nedokáže točit filmy (plus ukázka z filmu "Somrák s revolverem"). A já v tom nevidím zpověď, ale kalkul. Kalkul někoho, kdo má tvůrčí blok a hledá cokoli, čím by mohl nějak zaujmout. A tak Glum 1 ve filmu popíše Glumovi 2 svou dosavadní kariéru, nehodu z natáčení filmu Sen a své psychické problémy, aby i nezaujatý divák pochopil, o co mu jde (jako kdyby takový divák měl nějaký důvod na film koukat). Takhle si spontánní upřímnou zpověď nepředstavuji. Kime, na tvůj další opravdový film se podívám rád, ale až si příště budeš chtít vylít srdíčko, založ si kanál na Youtube. www.youtube.com, neznáš? Velmi příjemné. ()
[MFF 2011, Karlovy Vary] Kim-Ki-duk si na opustenom vŕšku stavia stan uprostred schátralej chatky, majstruje v dielni (kávovar, revolver), konzumuje rezance, pije roztavený sneh, spieva, strieľa, plače-premýšľa. Natáča/spovedá/pozoruje sám seba a (s pravidelnými prestrihmi na plagáty svojich diel) formou "diary of my professional and private life" sa väčšmi obzerá dozadu, sčasti aj dopredu-teda rekapituluje historky z (aj mimo) brandže, v ktorých nešetrí negatívnymi výrokmi na adresu bývalých kolegov, expresívnymi povzdychmi nad kulminujúcim vnútorným nepokojom, nezdráhavou samochválou+signalizuje, že novoutvorené podnety v hlave má a s režírovaním prestať nehodlá. Šmahom ruky odpálkovať toto dôverné "home-video" plné priznaní, obvinení, poľutovaní zvládne snáď každé jelito-aj "Fero zo stanice". Nikomu neberiem a rešpektujem vlastný, argumentačne podložený názor (viď. JFL), ale čo sa týka rozhrešovania prípadu "očitý kalkul" alebo "samovoľná otvorenosť" som osobne zdržanlivejší. Z "Arirangu" možno intenzívne sálajú príznaky narcizmu, ublíženosti, egoizmu, ale v rovnakej kadencii badať aj žičlivé úmysly okrajovo naplnené vôľou ísť s kožou na trh, nehanblivosťou byť sám sebou a inherentnym presvedčením. Naozaj nedokážem presne posúdiť do akej miery sa jedná o nachystanú "búdu" cez ktorú si pánko ventiluje komplexy či oroduje za mohutné potlesky a do akej miery sa dá hovoriť o jeho nezištných intenciách. Mám to 50 na 50-uvidíme časom, ostatne Kim-Ki-duka si ako osožného auteura vážim a ak sa k niečomu dokope, určite sa na to rád pozriem, ALE (!) pieseň Arirang v jeho podaní už najbližších 100 r. počuť nechcem. ()
46th KVIFF 2011 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Arirang / ARIRANG / Arirang) ()
Každý sa vysporiadáva s ťažkosťami života po svojom. Pre Kim Ki-duka to bolo odrezanie sa od spoločnosti a prehodnocovanie svojho života. Keď sa pozerám na túto jeho osobnú spoveď hlavou mi víri hneď niekoľko otázok. Otázky, ktoré si sám kladie a snaží sa na ne dať odpoveď. Sú to otázky týkajúce sa smrti, života, tvorby a hlavne samoty. Dokument je to subjektívny a je akýmsi ospravedlnením, ktoré je určené aj tvorcovi samému aj divákom. Nie je to o retrospektíve života, je to o retrospektíve pocitov, ktoré mal režisér pred filmom Sen a po jeho dokončení. Dokument narába z mystikou - klopanie na dvere, inscenované zabitie démonov z minulosti, ktorý mu znemožňujú oslobodiť sa, a zároveň s dramatickou zápletkou - dialógy medzi Kim Ki-dukom a Kim Ki-dukom. Film sleduje všednosť tohto pustovníckeho života s myšlienkami a názormi, ktoré tohto kórejského režiséra definujú neopomenúc jeho sny a obavy. Je to film, ktorý podčiarkuje jeho tvorbu aj neho ako človeka. Nie každému môže byť po chuti, ale minimálne je to film, ktorý dokazuje, že Kim Ki- duk je citlivým režisérom, ktorý vie byť originálny a ktorý nevie spievať. ()
Kim ki duk a jeho zpověď typu "milý deníčku" (nebo spíš milý deníku). Jako poutník hnaný prozřením podstaty společnosti, se Kim vydává do zapadlý vesnice, aby si nepříjemnými výkřiky zameditoval nad svou kariérou, poodhalil vnitřní pohnutky a dokázal si, že má na to, aby natočil film-sám a bezpodmínečně. Hned první otázka, která se nabízí-bylo takové sebevyloučení ze společnosti kalkulem? Upřímnost, se kterou se Kim svěřuje kameře je vskutku zdrcující a nepřipouští žádnou sebecenzuru. Upřímnost tak silná, že se Kim nebojí rozbrečet nad vlastním filmem, chvástat své ego, několika pohledy procházet plakáty svých "slavných filmů. To, že je takovou až místy příšernou sebestřednost schopnej veřejně ventilovat je pro mě cennější, než ho furt vidět, jak pije roztavenej sníh a hraje si na mnicha(což může na jednu stranu vypadat rovněž jako kalkul). Samozřejmě- většina režiséru by na kameru nikdy nebrečela, nemluvila o tom jak moc jsou úspěšný nebo jak na ně čekají věrní fandové- většina režisérů totiž není takhle upřímná. Dobře si uvědomují před jakým médiem to stojí a jak moc může změnit pohled na jejich osobu. I Kim si tohle samozřejmě uvědomuje. Opravdu málokdo dokáže veřejně prohlásit, že je na sebe hrdý nebo že opravdu něco dokázal. Zavánělo by to přeci egoismem. A to nikdy nevypadá dobře. Spíš než o Kimově tvorbě se tak dozvídáme o jeho povaze. Skutečně ho poznáváme. Tak proč tomu dávám tři? Protože i tenhle aspekt se může jevit jako vyslovený kalkul. Jako přetvářka. A právě nejsilněji ve fázi, kdy mluví o tom, jak neustále(i při tom, když sám sebe natáčí), přemýšlí jak scénu zachytit nebo ji udělat líp. Paradoxně tak největší upřímnost(možná) přináší největší pochybnosti./ Když si ale promítnu některý postavy z Kimových filmů, nemůžu se ubránit dojmu, že jistá dávka agresivity a bezprostřednosti(se kterou například zpívá svou současně asi nejoblíbenější melodii) k němu patří a je myšlena upřímně. Uvidíme jak moc mu uškodí nebo prospěje./MFF ()
Chtělo by se použít buranské fráze: "To dokážu taky,,," - Tohle je ublížený homevideo, kde Kim Ki-duk, obnažuje svojí zranitelnou dušičku a zároveň se stylizuje do hlubokého umělce, který se sebou vede dialogy. Já v tom vidím především neuvěřitelně narcistické pozérství. Možná, že Kim Ki-duk chtěl ukázat, že je vlastně velmi jednoduchej. Ale mě je to jedno. Ať se klidně stylizuje do ubrečený holky, ale očekávám, že co vypustí z pusy bude mít alespoň hloubku. Banální a patetický tu bylo všechno, včetně různejch metafor a příšerného závěru. Od Kim Ki-duka jsem toho viděl maličko a je to dlouho, nebyl jsem nespokojený, ale tohle mě docela odradilo od toho se pouštět do nějakého hlubšího zkoumání jeho tvorby. Nečekám, že by to vypadalo takhle, ale autor mě štve. ()
Svým způsobem je tohle "dokumentární drama" fascinující sledovat. Dokud se režisér chová jako postavy jeho filmů (tzn. nemluví), je ještě relativně dobře. Jakmile ale spustí tu ufňukanou tirádu, ve které napřeskáčku semele vše od zrádných spolupracovníků, přes osobní frustrace, stýskání si, jak mu chybí festivalový lesk a ceny, přesvědčování (koho?), že jeho filmy lidem chybí, dojímání se nad sebou samým až k tomu zpívání, je to jenom pro otrlé. A největším paradoxem je, že za to opravdu nakonec cenu dostal! ()
Kim Ki Duk je prostě frajer.. Všechny pochyby, co ve mě vyvolal film, zahnal režisér, když odpovídal na dotazy.. Naprosto se odhalil a v očích některých i ponížil a řek, že se za to strašně stydí a že tento snímek pravděpodobně nepropůjčí kinům v Korei. Jsem z dnešního zážitku naprosto unešená. Můj oblíbený režisér se vypořádal s vnitřním démonem a bude zase točit. Mám s ním jako jedna z mála fotku a zazpíval Arirang před plným sálem lidí. Nebudu se pouštět do detailů ani rozebírat tento snímek, protože vím zcela jistě, že kdyby u toho sám režisér nebyl a nevyjádřil se s odstupem k jeho dílu, mé hodnocení by bylo dost rozdílné. ()
Pokud nemáte dalších otázek, zazpívám vám ještě Arirang [mohutný aplaus]. Kim Ki-duk ze sebe vypustil na plátno zřejmě všechny své problémy a démony, kteří ho v posledních letech pronásledovali. Jeho zpověď je upřímná, bolestivá, ale taky nečekaně otevřená. Na jednu stranu je to sice do sebe zahleděné až hanba, ovšem na straně druhé se to tluče s Kimovým skromně působícím vystupováním. Jedno z toho musí být zákonitě póza. Rád bych věřil, že právě Arirang. Můžu vás ubezpečit, že ode mne opět můžete očekávat jeden film ročně. 65% ()
Toto dokumentární drama se nedá správně ohodnotit. Kim Ki-duk se nás po dvě hodiny snaží přesvědčit, že přišel o rozum a v Arirang se mu to bezpochyby podařilo. ()
Kim má FAKT krízu! Ano, dámy a páni, FAKTICKY ju má! Uveril som mu to! Ale jeho popraskané päty ma aj tak nezaujali. Pár myšlienok, čo mimovolne vyliezli pri hrdzavej kanvici čaju s príchuťou starých handier (ano bolo to cítiteľné aj v kine) nachvílu pozastavili nezmyselnosť toho celého. Tak snáď nabudúce. ()
[KVIFF 2011] ...líbí se mi (mOnkey)ho komentář, prožili jsme stejnou projekci ()
Co je to film? Je to hra? Je to sebezpytování? Faleš či upřímnost? Jsme to my? Jsem to já? ()
Je velice obtížné hodnotit tenhle film. Na jednu stranu je fajn, že se Kim po dlouhé odmlce zase objevil a snažil se nám něco sdělit. Na druhou stranu je příliš patrné, že tento dokument si natáčel Kim sám, používání digitální kamery je na amatérské úrovni. Myšlenky, které se neustále Mistrovi hodní v hlavě, se točí kolem zranění Lee Na-yeong ve Snu a jeho pohledu na svou vlastní tvorbu, která ho dokáže dohnat i k slzám. Výsledný produkt se zdá poněkud sebestředný, nicméně málokdo by měl tolik odvahy, aby s takovým výtvorem šel do světa. 50% ()
Absolutní otevřenost. Kimova nekompromisní upřímnost, kterou servíruje tím nejdrsnějším možným způsobem, mi vyrazila dech. A sbírat ho budu ještě pád dní. Zároveň předem lituji všechny diváky, kterým je Kim Ki-Duk jako osobnost a tvůrce úplně jedno a přesto na Arirang vyrazí. Předem varuji, bude to utrpení. Aneb - jak vystihl jeden z diváků odcházejícich z karlovarské projekce: "Koupím si kameru Marc II, vezmu lístek na tenhle film, položím ho na koberec, pochčiju ho, natočím to a pošlu na festival. Mám přece taky právo se vyjádřit". ()
Správně ohodnotit se to fakt nedá. Je to ubrečené narcistní domácí video (na jednu stranu), jenomže hodně dobré domácí video a pokud to bylo o dostávání se z depky, tak takovou depku bych fakt mít nechtěl (na druhou stranu). Sám pan režisér po filmu působil poměrně spokojeně a normálně (na jeho poměry) a velmi skromně. S jeho přechozími filmy jsem nebyl nespokojen, na jeho další filmy se těším. Arirang je prostě průměr, totální odpad a velký respekt zároveň. ()
Kim Ki-duk si postaví stan uprostřed chaty. Kim Ki-duk bagruje. Kim Ki-duk rozmlouvá s vlastním stínem. Kim Ki-duk se zbláznil; nebo aspoň natočil těžko-říct-jak-moc-je-to-pseudo-dokument o jednom emocionálně momentálně ne zrovna příliš stabilním režisérovi, kterého od jeho milované práce odstavila partička jeho bývalých přátel. Nevím, jestli uvedené lokace jsou skutečným bydlištěm těchto přátel, ale je dost možné, že je tímto zaděláno na celý zbrusu nový žánr krátkých filmů pro držitele black listů. ()
pre mňa vynikajúca spoveď, tak po obsahovej ako formálnej stránke. kopec prvkov a symbolík, pre Ki-duk Kima typických. to, že rejžovi filmovanie skutočne chýbalo, z filmu už srší. takže: http://www.youtube.com/watch?v=U1MDBeCCpX4 ()
Prázdno. A smutek. To jsou pro změnu moje pocity, když jsem vycházel z kina. Za sto minut mi Kim nepověděl jedinou zajímavou myšlenku, kterou festivalový bulletinek sliboval. Kim Ki-duk dává do placu myšlenky na úrovni žáka základní školy, přidává něco zpěvu a slz. A tahle pěkná směs je zabalená do odporného a ubohého egocentrismu. K čemu to je? Proč? Netuším. Arirang je průšvih dehonestující kdysi výborného režiséra. ()
Související novinky
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)