Si può fare

sestrad

To už je několikátý italský film z poslední doby, kde mám dojem, že snaha o morální ponaučení výrazně převažuje nad kvalitou filmového zpracování. Italští kritikové si to nemyslí a film hodnotí velmi vysoko. Někteří si cení leitmotivu subtilní hranice mezi normalitou a duševní nemocí, já jsem ho tam ovšem neviděla (tedy ne jako nosný motiv snímku). Filmový příběh vychází z reality: v 80. letech minulého století v Itálii zákonem zrušili "blázince", nicméně jak naložit s duševně nemocnými lidmi zůstalo otevřeným problémem. Hlavní hrdina je nikoliv terapeut, ale odborář a chce "reformovat" jednu konkrétní staronovou komunitu nemocných. Jeho neodborná "terapie smysluplnou prací", s obamovským heslem "si puo fare" přináší poněkud ambivalentní, nicméně pozoruhodné úspěchy.(9.9.2011)