Vlasy

Vlasy jsem chtěl vidět už jenom proto, že je natočil Miloš Forman. Nicméně je třeba se připravit na fakt, že se jedná o muzikál a pokud Vám sedí sedmdesátková a osmdesátková muzika hippies generace, tak si to patrně i užijete. Já jsem s muzikou dost šíleným způsobem zápasil, ale jednotlivé postavy to perfektně vynahradily. Pan Forman totiž ani v tomto případě nezapomněl vykreslit pocity jednotlivých postav a tak, i přes pro mě nezajímavou hudbu, bylo na co koukat. Vrcholem je závěr, u kterého stálo tu hodinu a půl vyčkat. (05.03.2012)

Myšlenka, hudba, kostýmy, choreografie, herci ..... pro to všechno Vlasy miluju. Jen tak něco mě neohromí, ale tohle je moje krevní skupina. Okamžik, kdy Treat Williams mašíruje vstříc svému osudu, je tak skvěle nastřihaný, propojený s hudbou a tak dojemný a výmluvný, že bych chtěla (vlastně nechtěla) vidět toho, koho nechá chladným. (05.02.2004)

Vlasy natočil Forman v době kdy byl (dlouhodobě) ve skvělé formě. A je to znát. Film je natočen skvěle zejména díky tomu, že působí velice autenticky. Forman dokázal natočit nejen dobrý muzikál ale i kvalitní vizuální sondu de světa hippies. Vlasy stojí na u Formana tradičně skvělém castingu, kdy herci působí ve svých rolích velice přirozeně, žádný však na sebe nestrhává až příliš pozornosti, a tak je film sourodý velice vyrovnaný celek. Na to že mám vůči muzikálům vžitý odpor, protože je považuju za rádobyumění (hlavně díky české muzikálové stoce), jsem se skvěle bavil. Přeci jen hudebně patří tento muzikál k těm nejlepším a hlavně texty jsou velice dobré. (20.02.2012)

Opravdu skvělej muzikál a to na ně moc nejsem. Nejenže to má fakt nádherný písně, ale i hodně dobrej příběh a skvělí herce. Vlastně sem si ani nikdy neuvědomil, že ty písně, který sou slyšet skoro všude, jsou z tohohle muzikálu. Prostě a jednoduše super muzikál se všim všudy, ale zase abych jen nechválil, tak musim říct, že hudbu jsem slyšel už v několika muzikálech o něco lepší (26.02.2007)

Vlasy si mě získaly od první scény. Spíš bych měl říct od prvního záběru. Treata Williamse jsem zatím viděl jen v několika rolích, a to podstatně odrostlejšího a taky zarostlejšího (Everwood), a to tedy nic extra nepředváděl. Jak můžete od kohokoliv s kým máte takovéhle zkušenosti čekat něco TAKOVÉHO? A pak už to jde ráz na ráz, sled barevných, neskutečně vitálních tanečních čísel a úctyhodných pěveckých výkonů, živé obrazy vpalující se do paměti (obzvlášť katedrála mě dostala), a celý ten střet dvou generací, názorů na svět, ale i životních stylů jedné jediné generace, se najednou zlomí do jedné z nejvíc zdrcujících obžalob války v celé historii. Na Bergerův výraz a můj pocit totálního šílenství systému a obrovské nespravedlnosti při poslední scéně nikdy nezapomenu. Teď a tady je to pro mě čistá stovka. (19.03.2007)