Tato povídka patří k filmu Konkurs. Hudební fejeton KDYBY TY MUZIKY NEBYLY vypráví o dvou dechových kapelách, Kmochově hudbě Kolín a Dechové hudbě ZK Veřejného požárního útvaru Kolín, které se připravují na II. Kmochův Kolín... Formanovi se podařilo najít vynikající představitele muzikantů ze staré školy a ukázat kontrast jejich vztahu k dechovce a toho, jak k této hudbě přistupuje nejmladší generace. Snímek je součástí první samostatná režijní práce Miloše Formana, filmu KONKURS, který je složen ... (zobrazit celý text)
Vážně rozmlouvající Jan Vostrčil jako dirigent k mladému hudebníkovi Vladimíru Pucholtovi to byla asi nejlepší scéna tohoto filmu, který se však všude uvádí pod názvem Konkurs, rozdělen do dvou povídek-fejetónů, kde si myslím že o stupínek výš je přeci jenom ten samotný Konkurs-výpověď mladých o jejich vztahu k hudbě jako takové z divadla Semafor. Stále pěkný takový malý ironický film, dechovku sice moc nemusím ale v tomto filmu mi vůbec nevadila a dokonce jsem si ji rád poslechl. Jedna hvězda samozřejmě patří po právu triu autorů Forman-Ondříček a Passer. Druhá za dva skvělé herecké výkony Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil které táhli celým filmem. A ta třetí třeba za Kmochův orchestr a za písně "Kolíne Kolíne" a za titulní nesoucí název filmu. Skvělý spíše než na film bych to viděl na takovou malou reportáž z takového hraného dokumentu. Za 3,5/5*.
75% - Tento film je oslavou dechové hudby a muzikantů, kteří ji provozují. Líbí se mi, že se v něm střetávají dvě pravdy mezigeneračního konfliktu, a divák má prostor zapřemýšlet si o nich. Naznačuje se zde pomalý úbytek muzikantů-nadšenců. Těch, kteří, berou muzicírování jako ideál krásy a hrají z lásky. No a na druhé straně tu máme dva mladé, co kromě hudby mají jiné životní cíle a zájmy, a amatérské hraní berou jako finančně lukrativní hobby. Pokud bych měl připojit svůj názor, jako názor profesionálního muzikanta, má pravda je uprostřed. Zbytečně hrdý a autoritativní postoj zasloužilých nadšenců (Vostrčil hraje jaxepatří) spíše odrazuje mladé lidi od sdílení jejich vášně pro hudbu. Ale jako pro každou lásku, i pro lásku k hudbě by člověk měl umět něco obětovat, jinak pro něj ona vášeň po čase ztratí cenu… A obětovat ideálu část svého pohodlí, to mezi mladými není „in“ ;o)
Formanovské základy jsou zde již patrné, i když (stejně jako v případě "Konkursu") se pan režisér a stejně tak i parta okolo něj teprve rozehřívali a brousili si nástroje na "Černého Petra". Jan Vostrčil a příjemná atmosféra zaručují příjemnou podívanou i po letech. 70%.
ať jsem koukal, jak jsem koukal, prostě jsem na tomhle "hraném dokumentu" neshledal nic zajímavého... zdlouhavé, nudné. přimhouřím očko a jednu hvězdu přidám z nostalgie jakožto člen Městské hudby Fr. Kmocha... :-) 40%
Vzhledem k tomu, že z duše nenávidím dechovku, měl jsem sto chutí dát první polovině Konkursu odpad. Nicméně blekotající Vostrčil byl celkem zábavný... ale i tak byl tenhle film o ničem.
Jako debut, dobré, ale to co přišlo... Bohužel jsem se trochu nudil a to i přes několik libůstek střihových, zvukových i hereckých. Někdo tu hovořil o fejetonu, asi by se to tak vskutku dalo nazvat, jen pointu bych tak dlouho neoddaloval. Ale co já do toho mám co kecat, že?
Krásný film a zároveň už zcela hotový Forman. To, jak naprosto mizí hranice mezi reportáží a hraným filmem doslova bere dech. Geniální a přitom prostá pointa... Nesmírně silná atmosféra...Jedním slovem, krása...
No Vostrčil, no dobře a dál? ... Kdo jiný než Forman umí tak dokonale dostat na plátno skutečné chování skutečných lidí, ale dívat se půl hodiny na zkoušku dechovek a závod motorek, je drobet nad moje síly. Nebýt posledních sedmi minut, asi bych to nepřežil a už by mi taky rozvrzaná kutálka vyhrávala na pohřbu...
No, počátky Formana. Napůl hudební dokument z prostředí hudebních souborů. Nejzajímavější jsou bezduché rádobymoudré rozmlouvání dvou dirigentů, typické projevy komunistických funkcionářů. A jde o střed přístupu k dechovkové hudbě starou a novou generací.
