Smrt samuraje

Na to, že jde o remake naprosto nedostižné klasiky to úplně zcestná ostuda není. Miikeho verze je vizuálně precizní a v některých psychologickoemotivních složkách jde možná kapku více do hloubky. Jako celek je to ale trochu mechanické a příliš uhlazené takže ty klady zase až tak nevyniknou......... A může mi někdo vysvětlit proč se tam na konci Ičikawa s ostatníma klackuje tím bambusákem? V originále je(jestli se nepletu)kosil normálně na ostro a díky tomu celé to předchozí směřování filmu vyrezonovalo naprosto jinak... syrověji, úderněji-prostě lépe. (14.05.2014)

Japonský režisér Takaši Miike, tentoraz oživil japonskú klasiku z roku 1962, s naprosto výstižným titulom Seppuku, konkrétne od Masakiho Kobajašiho, čiže ju tentokrát celkom vkusne「zremakeoval」, aby ju povedzme, vzápätí mohol ponúknuť predovšetkým pre trochu lenivejšie, a zároveň snáď i pre to nemenej『modernejšie publikum』21. storočia, samozrejme, že aj s miernymi odchýlkami na svojom konte, za to ale so vskutku dosť pôsobivou, a k tomu i mimoriadne vybičovanou atmosférou, pričom zase na strane druhej, aj s nepríliš zaujímavým, hereckým obsadením, nakoľko zásadný predstaviteľ Hanširóa Tsugumoa, t.j. Ebizó Ičikawa, mi príliš extra nesadol, keďže ľudovo povedané, originálnemu Tacujovi Nakadaiovi, nesiahal ani po päty, no i napriek tomuto nelichotivému osobnému dojmu z môjho uhla pohľadu, je stále hlavným ťahúňom, zrovna tejto dobovej snímky, za ktorú sa v žiadnom prípade všetci zainteresovaní herci, vrátane filmového štábu, nemusia hanbiť, i keď je vari automaticky úplne jasné, že táto kópia sa predsa nemôže vôbec (vy)rovnať svojmu predchodcovi, z ktorého som mal mimochodom oveľa znepokojivejšie pocity, ako práve v tomto prípade, a tak na záver iba dodávam, že našťastie ma tento sympatický remake, ničím zvlášť nenaštval, lebo hodnoverným spôsobom kráčal po vydláždených kachličkách, síce nie vždy priamo, možno občas i s miernou obkľukou, no so strhujúcim, rozšírenejším finále, že v podstate i samotný Ičimei, rovnako spoľahlivo došiel do cieľa, no každý z nich si napokon zvolil osobit(n)ý štýl samotného napredovania, ako sa bude vlastne správať počas dvoch hodín stopáže, keď musím následne skonštatovať, že obidvom sa to zväčša darilo veľmi znamenitým postupom, len treba poriadne rozlišovať doby nakrútenia, ktoré od seba delí pomyselná čiara v podobe 50 rokov, ale jednoznačne prehlasujem, že pôvodné dielo rozhodne nemá žiadnu konkurenciu! • A ak chcete vedieť o trošku viac, čo sa teda týka toho príbehu ohľadom Harakiri, tak si choďte ihneď prečítať moju recenziu, či si dokonca skúste sami porozmýšľať nad tým, že by ste si pozreli obidva tituly, trebárs najprv ten novší, a hneď potom ten starší, a aspoň budete môcť porovnávať, ktorý je tým pádom lepší? Ja už v tom mám dávnejšie jasno. (06.05.2023)

Pasáž, kde se snaží diváka přiklonit na misky vah manžela, co zkoušel zoufalou cestou získat peníze pro rodinu, je přespříliš zdlouhavá. Jinak úžasná zápletka. Skvěle zpracováno. Obnažení cti kodexu samurajů a změny perspektivy vnímání příliš tvrdých zákonů, které se klade na samuraje, kdy je třeba dát stranou morální a etické cítění. Zajímavá studie starého Japonského pojetí cti. (14.06.2020)

3D my ass! Ach, já to tři-dé asi nikdy nepochopím. Tady se cítím dokonce uražený tím, že jsem musel mít na hlavě ty odporné a otravné brýle přes 2 hodiny. Proč, proboha?! Pochopím, že se dělají předělávky a předělávky předělávek. Pochopím, že 3D u dětských filmů nebo povrchních akčních/sci-fi/fantasy může přilákat do kina žádoucí skupinu lidí, ale udělat předělávku klasického konverzačního (!) japonského samurajského dramatu do 3D, to je zbytečné jako automat na kondomy ve klášteře. Celkově to dle mého názoru dokonce snížilo kvalitu filmu, stejně jako možnost ponořit se do samotného děje. Je to otravné a tečka. Pokud odhlédnu od tohohle hnusu, tak je film slušně zpracovaný - pomalé tempo, dobří herci, stupňování "síly" příběhu.... Originál jsem zatím neměl možnost vidět, ale Miike to myslím zvládnul obstojně. (26.03.2012)

Tento remake nutně vyvolává otázky o potřebě přetáčet snímek, který je známou japonskou klasikou. První rozdíl - Smrt samuraje je v barvě. Druhý není až tak patrný – totiž že je natočený ve 3D formátu. To zde většinou znamená, že dění, předměty či osoby nevystupují (nerýsují se) z plochého plátna, ale spíš jsou zanořeny hlouběji a dozadu do prostoru. Celková kompozice má velkou hloubku s velkou ostrostí. Sem tam je jasně patrné prostorové vydělení některé postavy vůči okolí (minimálně se dopředu rýsuje něco jiného - trám, větve, padající sníh). Podle mého nejde o typický 3D snímek, když 3D zobrazení jako takové tu nemá jednoznačně nosnou úlohu. Nejsilnější je tak ve chvíli, kdy je jednoznačně placatý a iluzi prostoru vyptvaří kompozice obrazu (stejně dobře to fungovalo i u 13 zabijáků). Samotný příběh se nepřekvapivě drží originálu, ale dává větší prostor vztahům jednotlivých postav (např. rozvíjí příběh Miho a Motomeho) a tím vyznívá mnohem melodramatičtěji než citově úspornější originál. Navíc jedna ze závěrečných situací vyznívá mnohem trpčeji. (Když rodina obdrží mince, které, pokud by je obdržela dříve, mohly být znakem soucitu, ale v této chvíli jsou jen pokryteckým gestem…). Takto plní úlohu nikoli revolučního filmu (ve smyslu použité techniky), ale výborně dovyprávěného a zahraného příběhu pro mladší generaci, která nezná dokonalý originál. (27.03.2012)