Konkurs

Ak porovnám pesničky (melódie aj slová), ktoré si vyberali účastníci konkurzu ako svoje profilové s dnešnými superstarovskými, len sa utvrdzujem v presvedčení, že atmosféra 60. rokov bola neprekonateľne zaujímavejšia a odviazanejšia ako to, čím žijú mladí ľudia dnes. Napriek rozdielnosti režimov. Rovnako to platí aj o účesoch a oblečení. Tú hanblivú snahu po nespútanej odvalenosti dnes už nevidieť, dnes je každý nímand automaticky hviezdou a tak to aj dopadá. Pre mňa jeden z najlepších Formanov (popri Čiernom Petrovi, Láskach jednej plavovlásky a Taking off). (13.12.2009)

I přesto, že to je vlastně o ničem, tak díky Formanovu citu pro trapnost to má jakýsi podmanivý náboj, díky kterému jsem se nenudil. Je to asi určené spíše pro pamětníky, kteří si s chutí s nostalgickou slzou v oku postesknou po zlatých starých časech, ale fanoušci pana Formana všech věkových kategorií si tu musí přijít na své. 75% (18.08.2011)

Kult číslo jedna. Spojení Formana s dvojicí S+Š, dobovým semaforismem i amatérským bigbítismem pro mne představuje blažený mýtus z počátků "oněch časů". Forman si prý chtěl především vystřelit ze všech těch nemožných adeptek, ale u mne dosáhl pravého opaku. Z interpretek Oliwera Twista jsem v sedmém nebi, stejně jako z Jakima s kytarou. A jako zlatý hřeb fenomenální arizónská pěnice, příšerně oblečená mladičká Přenosilová, která to tam se svou Malagéňou celé zbourá. Před koncem zazní i písnička trojice J+V+W. Náhoda? Mezi publikem bigbeatového koncertu lze zahlédnout postávající bratry Saudkovy rozmlouvající s Ivanem Jirousem. (komentáře: Radko!!) (02.07.2011)

Jistě, Forman se v první řadě pokusil o dokumentární zachycení jednoho velkého fenoménu šedesátých let, ale akceptovat Konkurs jako celovečerní film nemohu. Pro někoho možná vtipná šaráda, pro mě pouze hrůzostrašná přehlídka kníkajících Dorotek, které se neuměly ani pořádně učesat. A nakonec Suchý se Šlitrem tu superstar nenašli. Nebo ji jen přehlédli? V každém případě naneshledanou! (10.04.2010)

První půlka trochu zdlouhavá, kdyby byla kratší, snad by v tom mikropříběh dvou vymněnivších se hudebníků tak nezanikal. Forman se tady nějak moc soustředí na vykreslení atmosféry. Druhá polovina mapující konkurz v divadle Semafor je jinší kafe. Suchý a Šlitr stoupli po shlédnutí tohoto filmu v mých očích někam za hranice běžné sympatičnosti… Moment, kdy se Suchý objeví u mikrofonu a začne s fascinovanou slečnou zpívat „sluníčko, sluníčko“ je přenádherný, úplně jsem ztratil dech… (29.09.2006)