Cigán

No popravdě docela nuda. No dívat se 1h 40min na cikány, kteří by snad rádi hráli, kdyby to ovšem byli bývali uměli. Většina z nich vstoupila na filmové plátno snad i poprvé a troufám si říct, že většina z té většiny také rovněž naposled. Přitom scénář určitě není úplně marný. Zdejší hodnocení uživatelů je určitě z velké části ovlivněno rasovými předsudky, film skutečně není tak špatný jak se tady píše.(tím rozhodně nechci říct, že je dobrý) Nelze se tomu však ani divit. O cikánech se toho již hodně napsalo a ještě více řeklo a je jen otázkou času něž pořad ,,Na stopě" dosáhne dvojnásobné stopáže právě díky našim trvale opáleným spoluobčanům. Žijí si zkrátka svůj život, kde naprosto odmítají jakékoliv podřízení se vládnoucí složce, což tento film zdárně ukazuje. Soucit nad nimi však necítím a tento film ať měl zapůsobit jakkoliv, tak v mém případě vyzněl do prázdna. Nějakou tu hvězdičku však ukápnu, ten film není vyloženě debilní, i když má teda ke koukatelnosti daleko. Je to zároveň i první film, který se označuje jako slovenský, ačkoliv se v něm mluví valnou většinu stopáže romsky, u kterého se neobejdete bez českých titulků.* (10.12.2011)

Tak trochu artový snímek, který ukazuje klady i protiklady romské komunity. Když jsem po prvním minutách zjistil, že se v něm mluví romštinou naivně jsem si myslel, že tomu budu rozumět a že zbytek snímku bude českém či slovenském jazyce. Bohužel tomu tak nebylo, takže jsem rozuměl jen zřídka. Musím mu tedy časem dát ještě jednu šanci s českými titulky, pokud nějáké jsou(?). (08.08.2012)

Jistě, Romové by potřebovali pomocnou ruku „zvenčí“. Otázka je, zda-li do ní spíše nekousnou, než aby ji vlídně stiskli. Na takovou otázku Cigán poskytnout odpověď nedokáže. Snímek tak vyzní spíše naprázdno. Možná měl okleštit rádoby umělecké scény, které filmu nijak neprospívají. Spíše prohlubují onen patos, který z Cigána prýští od první minuty. Je zřejmé, že chtěl snímek Cigán vyvolat alespoň údiv nad tím, jak se žije Romům na Slovensku. Nelze ale údiv srovnávat se soucitem. Lítost nad jejich životem prostě pocítit nemůžete. Každý svého štěstí strůjce (víceméně), tudíž nelze očekávat, že si po zhlédnutí filmu sbalíme batůžky a pojedeme zachraňovat Romy ,jako by to byly na břeh vyvržené velryby. Přečtěte si celou recenzi. (13.07.2011)

Trefa do černého aneb Jak žijí cikáni. 1) Hodnota snímku není v lehce stylizovaném ději (dialogy s otcem - mulem nebo pobíhající pštrosi jdou maličko mimo) či v hereckých výkonech (výborné, i když amatérské). Hodnotu v mých očích tvoří reálie - skutečná vesnice, skuteční cikáni, kteří nehrají, jen předvádějí sami sebe i romština, která potěší a připomene, kolik sprostých výrazů jsme z ní přejali._____ 2) Filmaři na život v romské osadě nehledí tragicky, spíš posmutněle, nesoudí, jen se dívají. Jejich prostřednictvím pak i divák vidí, jak rozdílně vnímají skutečnost cikáni a gádžové a jak obtížně probíhá eventuální emancipace jednotlivce z rodových a zvykových pout, tím spíš, když mu gádžovská civilizace nabízí nedůvěru, pohrdání a úsměšky._____ 3) Nejčastější dotaz odpadových či jednohvězdičkových komentů zní: Co vlastně chce film říci? Odpovím za sebe. Mně film připomíná, že Romové jsou v pozici, kdy si neumí jako celek pomoci sami. Neuvědomují si smysl vzdělání a gádžovský svět vnímají jako nepřátelský. Občasná snaha o únik končí podobně jako ve filmu - z práce je vyhodí, lichváři je oberou a nakonec z pudu sebezáchovy a přežití přijmou ideologii, kterou tak výstižně definoval strýko Žigo._____ 4) Nejsou-li ovšem Romové schopni sami věci změnit, je to na nás, na gádžech. A tady je kámen úrazu. Málokdo připustí, že odpovědnost za stav v soužití s romskou populací má především stát jakožto představitel majoritní populace. My věci změnit můžeme, ale neděláme to. Romům nepomáháme, strkáme je do zvláštních škol, umožňujeme jim dělat jen ty nejhorší práce. Na druhé straně tolerujeme či přímo podporujeme příživnické organizace "bojující" za práva Romů a nesmyslně postavenými sociálními dávkami vychováváme další generace žebráků a nemakačenků. (21.04.2014)

Na začiatku som bol veľmi prekvapený. Zjavujúci sa mŕtvy otec? Krásne nájazdy kamery a príjemný ústredný motív? Všetci rozprávajú po rómsky. Až som sa čudoval nad nízkym hodnotením. Potom ale film začal napredovať. Pomaly rozvíjať motívy a motivácie. Snažil sa poukazovať, definovať, meniť a dávať nádej. Snažil sa byť skutočným, krutým, nespravodlivým a dokumentárnym. Chcelo to byť poetické a zároveň tak tvrdé ako realita sama. Bola tu snaha o vytvorenie bezchybného koloritu jednej komunity so všetkým čo k tomu patrím. A aj napriek sympatickému hlavnému hrdinovi, ktorý tiež len dumal a rozmýšľal až mu z toho nakoniec trklo a on sa to celé rozhodol zakončiť artovo, mi bolo všetko čo sa tam dialo strašne jedno. Nechcem tvrdiť, že treba aby sme sa stotožnili. To tam ako tak funguje. Ale dakedy treba aj trocha emócií. Strach z niečoho dramatického je v tomto prípade taký veľký, že najviac ľúto je nám pštrosov a aj to zaujímavé prostredie zanikne, keď tu chýba neha. A takýchto sociálnych a morálnych sônd do rómskej komunity bolo tak veľa, že Šulík nemal možnosť, alebo nechcel byť iným a zaujímavým. Veľké sklamanie. (19.07.2014)