Restaurátor

Tak upřímně se přiznám, že když jsem viděl, že to natočili v Izraelu, tak jsem čekal nějakou hrůzu, hlavně ve smyslu toho, že v každém záběru uvidím ortodoxní židy s jarmulkami apod. To se naštěstí nekonalo a film se mi celkem líbil i když bych několik výhrad měl. To že vyhrál cenu za nejlepší film na MFF z části chápu ale já bych volil jinak... (11.07.2011)

Velmi civilní a laskavý film. Byl jsem moc zvědav, jak může vypadat izraelský snímek, který se nezabývá politikou a vztahy s okolními arabskými zeměmi. Po skončení musím říci, že jsem byl nadmíru příjemně překvapen a dílo Yossiho Madmoniho se spolu se dvěma německými filmy (Lollipop Monster a Neviditelná) zařadilo k mým favoritům na vítězství v hlavní soutěži MFF KV 2011. Základem je zajímavý příběh, který pracuje hlavně s charaktery hlavních postav, precizní režie a výborné herecké výkony trojice Sasson Gabai, Henry David a Sarah Adler, ze které vyzařuje fluidum zvláštní přitažlivosti. A nádherná kamera a světlo dávají snímku podmanivé kouzlo a přátelskou, rodinnou atmosféru. Čtyři a půl hvězdy. (10.07.2011)

Komorní drama z prostředí drobné restaurátorské dílny. Krásná práce se dřevem, uklidňující pomalé tempo, příjemný obraz (laděný do tmavších tónů) a hudba. V této atmosféře se odehrává konflikt otce a syna, finanční potíže, odhalování minulosti, hledání sama sebe a láska, která se úplně nehodí ... Aneb mnoho drobných, dobře známých, zato ale závážných problémů. Vše je zasazeno do prostředí země Izraele, které s tímto výborně kontrastuje (aniž by bylo v tomto konkrétním snímku jakkoli detailněji vykresleno). Zda se jedná o film, který si zaslouží první místo KVIFF 2011 nevím. Rozhodně se ale jedná o lepší kousek viděný na tomto festivalu a mohu ho vřele doporučit. Ze všeho nejlepší je na filmu bezesporu scénář. (16.07.2011)

Film naprosto o ničem, bez pointy, bez pořádného rozvití děje, s černobílým viděním světa. Levnější gesto než závěrečný prodej piána jsem už dlouho neviděl (při němž zřejmě publikum mělo na hlavního hrdinu volat "neprodávej to, je to přece tak drahé"!). Ale vyhrálo to nejlepší scénář na sundance, tak tomu tu cenu holt dát museli. Zástupce programového oddělení to neopomněl před vlastní projekcí zmínit, stejně jako jak je programové oddělení festivalu z toho filmu unešené... (09.07.2011)

Z osobního, zaujatého pohledu zatím nejlepší film letošního festivalu v Karlových Varech. Tvůrcům se totiž nedá upřít jedna vlastnost a to smysl pro detaily. Detaily, které vám při sledování možná uniknou, podvědomě ale vytvářejí velmi lidské, celistvé a komplexní dílo. Takové detaily, jako že role učedníka představuje v pro hlavního hrdinu cizího člověka, tudíž ani divák o jeho postavě mnoho neví a její představitel (byť to běžný Čech nepostřehne) ještě mluví v hebrejštině s ruským přízvukem. Takové detaily, jako že se film drží jakéhosi 'staromilství' ve všech směrech; není to jen o tom, že hlavní hrdina restauruje starý nábytek a sám není zrovna nejmladší, ona láska k dobám dřívějším se projevuje i v konzervativním, ale nesmírně poutavém obrazu a v pomalém plynutí děje zdůrazněném faktem, že kamera často běží ještě několik vteřin poté, co záběr de facto skončil. (Nutno však dodat, že mě Restaurátor i přesto, že jsem za poslední dva dny spala asi osm hodin a že novinářská projekce byla od půl deváté ráno, ani v jeden moment nenudil.) Na závěr už zmíním jen krásnou hudbu, která mi dvakrát připomněla soundtrack k Single Manovi, a velmi sympatický konec, který člověku vychovaném na běžných (západních a komerčních) filmech uděluje ránu do tváře. Ne proto, že by byl tragický nebo naopak přehnaně šťastný, prostě jen proto, že je nesmírně realistický a uvěřitelný. Nedůležitá poznámka na závěr: Sasson Gabai je sympaťák nejen ve filmu, ale i jako člověk. [MFF Karlovy Vary 2011] (03.07.2011)