Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Phobia
    **

    Tímto se omlouvám panu Sweeney Toddovi, holiči z Fleet Street, jelikož jsem hrubě nedocenila jeho kvalitu, melodičnost písní a pěvecké umění vystupujících herců - neprodleně přihodím hvězdičku a budu tento film do konce svých dnů velebit. To "Bídníci" mi otevřeli oči, bída a utrpení z jejich zpěvu! Doufám, že už nikdy v životě neuslyším Wolverina a Gladiátora při pokusech o pěvecké kreace. Ale ne, tohle není k těmto pánům hercům fér: především nechápu, proč musela být zhudebněna prakticky každá blbá věta, ať už byla melodie sebehnusnější a slova do ní vůbec nepasovala. To se pak není co divit, když polovina zúčastněných zní, jako když kocourovi přišlápnete kulky. Být tohle další obyčejnou MLUVENOU verzí "Bídníků", budu si blahem pomlaskávat (jen nad pár nehezkými tlamami decentně ublinknu) a bouchnu tomu štempl se čtyřmi hvězdičkami. Francouzské revoluci navzdory. Nicméně ty operní árie nejen nudily k posrání (kamera úporně fixovala ksichty a nic se nedělo), ale navíc se mi v sebeobraně srolovaly boltce, kladívka vzteky prorazila bubínky a kovadlinky se v agónii oběsily na zoufalých třmíncích. Už nikdy více a teď si jdu pro uklidnění pustit třeba Nirvanu. 40% za obstojné kulisy a poměrně lahůdkové obsazení.(28.6.2013)

  • Snorlax
    odpad!

    Velmi ráda bych položila tvůrcům otázku, proč něco takového natočili. Filmových adaptací Hugových Bídníků vzniklo již mnoho, jen žádná zatím nebyla tak špatná. Přijeli kolotočáři a v čele se svým principálem Jackmanem na nás zpívali. Proč? Ze sympatického divadelního muzikálu vzniklo cosi. Proč? Jediným, komu jsem věřila jeho postavu, se stal Crowe. Jackman se pustil na tenký led a pokusil se o zvládnutí role, které se dlouho bál i takový herec jako Ventura. Proč? Jackman jen ukázal, že není ani dobrý herec, ani dobrý zpěvák. Tenhle film není nudný, je zbytečný a kdybych musela vyjádřit svůj vztah k němu, řekla bych, že se ho štítím. Kéž by Hugo vstal a odpolíčkoval všechny ty Jackmany, Hoopery, Hathaway a jiné od svého románu. Odsoudila bych je na dvacet let nucených prací a hlavně doživotního zákazu číst klasiky. A nedám ani setinu hvězdičky, za totální odosobnění a zhanobení písně Slyš tu píseň zástupů by měl následovat trest smrti.(13.12.2013)

  • Jezinka.Jezinka
    *****

    V případě některých muzikálů nesouhlasím s tvrzením, že to je pokleslý žánr, který nikdy neměl vzniknout. (Ivana Chýlková kdysi použila termín písničkál pro ty různé paskvily, čímž rozdíl vyjádřila tak, že jí to závidím). Už na začátku vidíme odchylku od knihy, Proč asi Hugo psal několikastránkové pojednání o tom, že galejníkům se říkalo galejníci, i když na galérách dávno nesloužili. Ale zas to vypadá dobře, ta voda, to tahání za provazy, no burlaci na Volze hadr (v daném případě vlajka). Russell Crowe se konečně oblíkl a někde sehnal i lepší boty než sandály, což mu výrazně prospělo. Vůbec to, že není hrdinný hrdina, ale zarputilá zrůdka, ze které se stává lidská bytost, mu jde k duhu. Nebo prostě k něčemu. Navíc tedy má hlas jak ďas, škoda, že coby gladiátor aspoň to "ave caesar" nezazpíval. Jean Valjean v Jackmanovi získal ve filmu druhého představitele, kterému to jde věřit od začátku do konce; včetně toho zpěvu. Annina Fantine byla dojemná, zoufalá, nádherná. Kdo při pohledu na ty zoufalé oči při I Dreamed a Dream neuronil slzu, je okoralý cynik a měl by se nechat mlátit obuchem, aby ze sebe tu slzu vymáčkl aspoň dodatečně. Scéna v hospodě v Montfermeil se snaží odlehčit tísnivý pocit po předchozím dramatu a rázem se ocitáme v jiném filmu, jako by divák propadl podlahou do Sweeneyho Todda. Ten pocit není vyvolán jen tím, že Thénardiérovou hraje (velmi dobře) Helena Bonham Carter a jejího práskaného manžela Kohnovic Saša. A vzápětí jsme zas v Bídnících a blížíme se k barikádě, tedy přes krátkou zastávku lásky na první pohled. Při pohledu na rakev na barikádě jsem asi nebyla jediná, koho napadlo, že pokud to byla ta Lamarqeova, tak se to těžko dá považovat za zrovna živý symbol. Ještě mě tak napadá, proč je prakticky vždy představitel Enjolrase hezčí než Marius. Stejné srovnání se nabízí u dospělé Cossetty a Eponiny. Tady je tedy Cossette líbezná, mám docela slabost pro Amandin ksichtík a trochu vyvalené oči, ale Eponina je ve tváři hezčí. Zas figurálně představuje záhadu, při té až směšné vyzáblosti člověk uvažuje, kam dala střeva. Co se někde stáhne, jinde se vyvalí, kam se to vyvalilo u Eponiny je jasné při pohledu do jejího výstřihu. No jo, ale když se omotá onucí a převlíkne za kluka? Koukala jsem marně, nepřišla jsem na to. Ale že je proporčně divná jsem si nevšimla sama, celkové záběry za světla jsou na ni asi tři a pak buď detaily na obličej, nebo se skrývá v polostínu. Škoda, že se nikdy neskrývá ve stínu trojského slona (no já si to nevymyslela, že by připomenutí slavného vítězství egyptského?). Na barikádě si zapláčeme a to hned dvakrát (znovu opakuji poznámku o okoralém cynikovi). Z barikády odcházíme stokou, k čemuž je ještě vtipně řečeno, že Valjean Maria přivedl znovu na svět jako matka. Jo, člověk se rodí mezi močí a stolicí. Při svatbě se díky Thénardierovým opět na chvilku ocitáme v Ďábelském holiči, nebo možná v Alence v říši divů. Ty kostýmy jsou prostě přes čáru. A samotný závěr ... paráda. Místy trošku tlačili na pilu, ti Ténardierovi jsou příliš za každou cenu vtipní, nebýt tak dobře zahraní a zazpívaní, byl by to průšvih, zbytečné efekty (odvanutí útržků žlutého průkazu vězně, auvajs, vypadnutí Enjorlase z okna po popravě, no to už opravdu ... ), ale i když jsem u těchhle míst na sedačce poskakovala, celkový dojem to pro filmovou podobu mé oblíbené knihy i muzikálu setřít nemohlo.(4.1.2013)

  • Djkoma
    *****

    Určitě stárnu, ale tenhle film (čti muzikál) si mě získal. Oblíbení herci a jejich hlasivky podpořené věhlasnou klasikou s několika velmi silnými melodiemi a výpravnými záběry. Především dvojice Jackman-Crowe pro mě táhne příběh a jejich společné scény jsou trochu jinde než zbytek, v kterém se jinak dobře vyjímají jak něžná Annie, tak Amanda (samá áčka, jako Abba:)). Režisér Tom Hooper dávkuje působivé záběry od galejí až po kroky "na okraji" s precizností a často připomíná své oscarové dílo Králova řeč, i když bohužel přidal i více digitálních záběrů (Crowe velmi často před bluescreenem v nahrazující exteriér). Jedničky a nuly občas ubírají některým scénám na syrové reálnosti (žádný pocit fyzické přítomnosti např. Notre-Dame). Přesto formální stránka a sledování "vždy v dokonalé uniformě a se slepými ideály o perfektním právu" Javerta a zničeného Jackamana bere dech. V tomto pojetí mi nevadilo ani kompletní (!!) muzikální pojetí bez klasických monologů, které pro mě teoreticky hraničí s parodií, ale v tomto podání dokáže okouzlit a jednoznačně trumfnout všechny ostatní "adaptace". Těším se na nějaký dokument o tom, jak moc jsou ty hlasy prohnané moderním softwarem:)). PS: kdo říká, že nebylo vůči muzikálu co zkazit, ať si nějaký pustí:-) Javert jako černoch...? PPS: konečně jsou pryč dokonale bílé zuby hollywoodských hvězd:)(2.1.2013)

  • castor
    ****

    Nové tisíciletí vyplivlo tři kvalitní muzikály – Moulin Rouge, Tanec v temnotách a Mrtvou nevěstu Tima Burtona. Jako čtvrtí do party se teď můžou směle hlásit Bídníci. Nabídnou hned několik vrcholů, výborné kostýmy, výpravu, kameru a pochopitelně hudbu a herecké výkony. Svár galejníka Jeana Valjeana, který pyká za krádež chleba a prefekta Javerta, který až slepě dodržuje zákon, se klene přes několik dekád, postavy kolem umírají, setkávají se, zamilovávají, bojují za změny. Tuhle filmovou trvalku holt každý zná, nutno podotknout, že odvážné rozhodnutí Toma Hoopera dokonale rozdělilo diváckou obec. Bídníci totiž spolknou divákových 157 minut a prakticky permanentně se v nich zpívá (jen tu a tam někdo něco špitne bokem). Zpívá se tehdy, když si otec čte vyznání určené dceři, zpívá se, když hlavní postava stojí proti svému soku, zpívají revolucionáři na vrcholu barikády, zpívá manželský pár věčných lapků. Hooper se prostě nadobro oddal divadelní verzi, hodil do kouta drive a střihovou nápaditost muzikálů á la Moulin Rouge, přesto jsou Bídníci smutnou a drsnou výpovědí, ve které se nezapomíná na emoce. Tvůrci navíc dodají vymazlené průlety napříč Paříží, bojovou vřavou nebo úvodní nájezd na galejníky. I když jsem se i já občas modlil za pár minut mluveného slova a nutno uznat, že muzikálovým číslům chybí invence, na nabídnutou látku jsem si velmi rychle zvykl (i když ukrojit ve střižně minimálně dvacet minut, nic by se nedělo). Kamera tu postává v bezprostřední blízkosti ušlechtilých hrdinů, vše se poddává hereckému projevu a inscenačním potřebám. Hooper se navíc rozhodl zaznamenávat veškerý zpěv přímo na place!! Když pak při slavném hitu I Dreamed a Dream kamera v dlouhém záběru neuhne z utrápeného obličeje (směle si jdoucí pro Oscara) Anne Hathaway, která klesá do nejhlubšího životního bahna, její nalomený hlas musí nalomit i samotného diváka.(2.2.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace