Místnost sebevrahů (festivalový název)
-
Sala samobójców
-
Miestnosť samovrahov
-
Suicide Room
Drama
Polsko, 2011, 117 min
Režie:
Jan KomasaObsah
-
Dominik je normálny chlapec. Má
veľa priateľov, najkrajšiu babu v škole,
bohatých rodičov, peniaze na značkové
oblečenie. Jeden nevinný bozk
s kamarátom však všetko zmení. Začne
sa pred okolím izolovať a všetok
čas trávi za počítačom. Nadviaže kontakt
s neznámou dievčinou, ktorá ho
uvedie do „miestnosti samovrahov“
– miesta, odkiaľ niet úniku. Dominik
sa ocitne v pasci vlastných pocitov.
Zapletie sa do smrteľného komplotu
a postupne stráca to najcennejšie, čo
v živote mal...
Dlhometrážny hraný debut jedného
z najtalentovanejších poľských režisérov.
Prvýkrát sa podarilo v tomto
geografickom priestore vytvoriť
dielo, kde je virtuálny svet avatarov
rovnako presvedčivý a dôležitý
ako výkony hereckých predstaviteľov.
Emotívne vypätý a šokujúci
príbeh s brilantnými výkonmi, ktorý
pôsobivo prekračuje obvyklé hranice
predstavivosti. (Artfilm) -
Hrdinou snímku je atraktivní osmnáctiletý Dominik, kterého za několik měsíců čeká maturita na prestižním soukromém gymnáziu a následně určitě i další skvělá budoucnost. Má úspěšné a hlavně bohaté rodiče, je oblíbený u svých vrstevníků, netrpí ani nezájmem krásných spolužaček. Jednoho dne se ale ve škole natolik znemožní, že se už nechce vrátit. Zamkne se v pokoji a propadne se do internetového světa, kde narazí na diskusní fórum lidí koketujících se sebevraždou. Je jím pohlcován více a více a nezadržitelně se vzdaluje živému světu kolem sebe.
Tvůrci hledají odpovědi na otázky, co člověka vede k této závislosti a jednu z odpovědí nacházejí ve vykreslení nefunkčních vztahů v rodině. Ačkoli Dominikovi rodiče jsou svému synovi schopni nabídnout nadstandardní hmotné zázemí, v jejich vztazích zcela chybí osobní kontakt a emoce. Právě oni syna sami uzavírají do výjimečného a sterilního světa, kde se vůbec nesetkává s realitou (např. do školy ho zásadně vozí osobní řidič a když je jednoho dne nucen vrátit se domů sám autobusem, téměř netuší, jak se chovat). Synovo odloučení je pro ně silným impulsem ke snaze pochopit jeho vnitřní svět, což tvůrci ovšem zcela bravurně vykreslili v až groteskně pojatých scénách, v nichž se rodiče snaží synovi pomoct, ale vůbec to neumí. V polské kinematografii se poprvé objevil ambicióznější film, v němž je virtuální svět pojímát stejně vážně, jako skutečná hra herců. Více než rok vznikala animovaná část (tvůrci The Bug, Adam Torczyński a Olga Szablewicz-Pisuková) - tedy jakýsi druhý život hrdiny. Svět internetu se tvůrcům svým způsobem nezdál příliš fotogenický, a tak nejprve uvažovali o jeho ztvárnění v podobě osobité varianty počítačové hry, v níž by postavy měly svého trojrozměrného avatara. Nakonec ale padla volba na počítačovou 3D animaci ve stylu japonské anime.
Snímek rozdělil polské diváky na dvě skupiny: jedna ho přijímá s nadšením a je uchvácena jeho dynamickým stylem, dobře budovanou dramatičností i autenticitou hereckých výkonů (zejména talentovaný Jakub Gierszał jako rozpolcený a tápající Dominik), druhá skupina film odsuzuje za určitou schematičnost ve vyprávění příběhu. V každém případě samotné vyústění filmu, které se případné schematičnosti snaží vymknout, diváka určitě překvapí. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (29)
-
JFL
Anti-emo pamflet přetažený do tradicionalistického (polského) hávu vyhrocené moralitky o špatných rodičích a ještě horším synovi, která vlastně říká, že homosexualita je psychická porucha dostavující se v pubertě a lze jí léčit dobrým rodinným zázemím, Naopak když idylka u domácího krbu chybí, vede to k sebevražedným sklonům. Exploatačně pojaté postavy (rodiče jsou charakterizováni zálety, rochněním se v penězích, snobskostí a zaměstnáním nelegální pracovní síly), nerealisticky schematické chování (závěr s holkou s růžovými vlasy) a fantaskně přepjatá imaginace internetových diskusních fór jako něco na pomezí Second Life a Final Fantasy jsou jen některé z řady prvoplánově efektních prostředků, které se zde používají ve službě apelativní funkce. "Místnost sebevrahů" ve výsledku nejvíce zaujme tím, že podvratně využívá prostředky a estetiku emo subkultury pro vyprávění, které emo démonizuje jako zpovykané, sexuálně nejisté spratky.(27.6.2011)
-
FlyBoy
[MFF Cinematik 2011, PN] Emo subkultúra inkasuje poriadne nechcenú facku po ktorej sú priaznivci Tokio Hotel nútení si uvedomiť, že byť z ničoho nič homosexuál automaticky znamená hanbiť sa, utiahnuť sa, sebapoškoďovať sa, teda v praxi nadobro stratiť hlavu, zavrieť sa na 2 roky do izby, tam hystericky jačať/bucháť si hlavu o stenu, prepadať do paranormálnych stavov a útechu dosahovať pri chorej internetizácií v útrobách "Second Life" virtuality. Len tak pomimo to o "emákoch" až tak úplne nie je, keďže nám tu vystupujú tiež (až alarmujúco) neukáznení rodičia, ktorých priority tvorí kariérny rast, snobské večierky, zamlčované zálety a teda zvolení priesečník zlej výchovy s "poruchou psychiky" vyostrene upozorňuje "pozor vážení, toto sa može týkať kohokoľvek z nás." Vo výsledku je to však nevyvážená pózička obsahujúca efektné ozdôbky, dynamickú reprodukciu dvoch dej. línii, (okrem tej klubovej) uvreščanú "la resistance" hudbičku, hromadu ošemetných otázok a v skratke-všetko (narvané dokopy) a (vo výsledku vlastne) nič. Inými slovami mi "Sala samobójców" tu i tam pripadá ako taký riadne slabý+konfúzny odvar "Ben X" občasne využívajúci trapnosť z "Twilightu", samozrejme s ofinou nie do "kohúta", ale do čela a vzbudzujúci skôr smevné "tss" než neveriacke "wau".(19.9.2011)
-
Cappuccino
Tento príbeh má v prvom rade naozaj pramálo spoločné s emo tématikou (čo ma potešilo). Čím sa však skutočne zaoberá a nezaoberá už ale nechám na váš osobný prieskum. __ Animácia je prenádherná, nadmorský let postavičky hlavného hrdinu vo mne vyvolal intenzívne pocity voľnosti, cítil som sa tak zvláštne, tak nezávislo. Samostatné spracovanie neexistujúcej(?) MMO hry je skutočne kvalitné a jej prepojenie s reálnym svetom Dominika veľmi efektívne. Rozhodne netvrdím, že sa jedná o prevratnú novinku na scéne filmov, zaoberajúcich sa šikanou, asocialitou a vnútorným útekom pred svetom, ale za tie necelé dve hodiny nepretržitej zábavy a (z mojej perspektívy) neustálej diváckej pozornosti, si naši poľskí bratia zaslúžia poctu. Bravo, veľmi milé prekvapenie! [MFF Cinematik 2011, PN] (15.9.2011)
-
iamek
Tohle vážně nešlo do konce promítání vydržet.(14.2.2012)
-
Rosana
Nádherný film, který zachycuje niterné pocity chlapce, Emo. Vysvětluje, co to vlastně znamená, obnáší, jak se může člověk stát emo, jak snadno lze upadnout do deprese, stát se závislým na internetu a jak je možné, že člověk ze zajištěné rodiny ztratí jakoukoliv motivaci k životu. Realistický film s pocity rodičů chlapce i všech ostatních hrdinů laškující s motivem sebevraždy natočený s lehkostí a poetikou. Film krásně doplňují animace ilustrující virtuální svět, do kterého hrdinové unikají. Člověk až žasne nad dokonalostí díla a mladým režisérem, který toho tolik ví.(1.8.2011)
-
Freemind
Naprosto zbytečná filmová póza. Jediné, co potěší, je na středoevropské poměry docela dobře zvládnuté technické řemeslo, jinak je to ale bída s nouzí. Vyčpělé téma emo-kultury, které je zde předloženo tak vážně, že sklouzává do karikatury, k tomu hry jako droga a problémy se sexualitou. Víc už sem toho narvat nešlo. Třešničkou na dortu je ovšem ústřední dvojice, která přehrává tak nemístným způsobem, že film definitivně posunuje do polohy směšné tragikomedie. U dramatického závěru jsem se srdečně rozesmál, a-ha-ha. Tragédi.(5.1.2012)
-
Morloth
Když chceš moc, nemáš nic. Místnost sebevrahů se snaží obsáhnout vše: vyprázdněné rodinné vztahy, přistěhovalectví, sebepoškozování, přemíru financí, závislost na počítačových hrách, citovou vyprahlost, přezíravost, špatnou výchovu, snobismus, neohleduplnost, bla bla bla, blablabla,... Snaží se to zobrazit moderně, šokantně, zároveň umírněně (aby na to mohly koukat děti), didaktivně, artově, bla bla bla, blablabla,... Pak se divte, že výsledek stojí za starou bačkoru. Jediné, co bych filmu přiznal jako plus, ač nechtěné, že skrz tento galimatyáš ukazuje, v jakém zmatku žijeme.(11.8.2011)
-
ScarPoul
Jeden z ďalších filmov Poľskej filmovej školy. Tá pre mňa predstavuje zmes rôznorodých príbehov, po ktorých dopozeraní máte v hlave úplne prázdno a vo vnútri veľmi divný pocit. Poľské drámy sú jednoducho Poľské drámy. Sú silné, nedajú vám vydýchnuť a vy sa zmietate v neuveriteľnom slede silných, vyhrotených a psychicky ladených scén, ktoré poukazujú na nejaký problém ( väčšinou sociálneho charakteru) a neponúkajú riešenie, len sa vás snažia prinútiť sa pozerať na skutočnosť. Krv, homosexuálne bozky, slzy, úzkosť, aj nádhera nereálneho sveta, otupenosť, disfunkčnosť rodiny, ťažkosti dospievania, hľadanie identity, chladnosť medziľudských vzťahov, nechutnosť sveta, zúfalstvo, slzy a výkriky, vláda sociálnych sietí a smrť. Toto všetko sa nachádza v tomto dvojhodinovom filme a pri jeho sledovaní dostávate niekoľko naozaj nepríjemných faciek. Film nie je zlý. Je podaní zaujímavou formou, využíva počítačovú animáciu a celkovo je príbeh blízky aspoň v niečom súčasnej mladej generácií - žijúcej v počítačovom veku. Film nie je pre každého a rozhodne po ňom nebudete mať dobrý pocit. Keby bol o pol hodinu kratší výsledný dojem by bol možno silnejší. Lebo abscencia iných ako negatívnych pocitov - vyvoláva ku koncu nudu. Dokonca si sami prajeme aby tam už niekto zomrel a nastali záverečné titulky. Prevedenie a forma akou sú informácie podané je ale nadpriemerná a pútavá. Svojim spôsobom sa mi to páčilo aj keď druhý krát to vidieť nechcem.(5.2.2012)
-
Katullka
odpad!Posvěťte uživatele JFL! Pravda, pravdoucí.(17.4.2012)
-
hygienik
Wšistci chcou być kochani, a nikt niechce kochać!(29.1.2012)
-
ash99
Skvelo odvedená práca. Film videný na Art Film Feste 2011. Podľa názvu som čakal veľa od filmu a film si naozaj 5* zaslúžil. Neskutočne výstredný, poburujúci, bezchybný... Túto trojicu slov asi môžem priradiť k tomuto filmovému dielu. Téma samovrážd a depresií je ťažká téma pre diváka a natočiť to dobre je tiež umenie. Musíte popracovať na hercoch a ich melancholických náladách, (najviac sa to darilo hlavne Stanley Kubrickovi, Davidovi Lynchovi, ale aj mnohým ďalším). Poľská kinematografia nie je veľmi atraktívna v oblasti svetovej filmovej komercie, ale zase Poľsko sa môže chváliť takým režisérom ako je Romanom Polanski. Ten však odišiel do iných krajín, kde "odovzdával" svoje filmové myšlienky. A to isté by sa dalo povedať aj o Agnieszke Holland. Však tento pre mňa neznámy režisér Jan Komasa, má neskutočný temperament pri nakrúcaní filmov a má tiež zaujímavý štýl točenia scén, (scény cez webkameru, konečné scény točené mobilom), a to ma zaujalo. Film ma milo prekvapil a nadchol. Keďže sa mi tento filmový výtvor s citlivou a zároveň ťažkou obsahovou myšlienkou páčil, dávam 98%.(19.6.2011)
-
SjamK
Jistou působivost tomuto snímku určitě nelze upřít. Hlavně díky herectví Jakuba Gierszala mají určité momenty skutečně sílu, vše korunováno závěrečnými minutami. _ALE_ Nechce se mi říkat, že Místnost sebevrahů je mainstreamový film, jenže má k němu rozhodně blíž než k seriózní psychologické studii. S tím jsem měla trochu problém. V některých ohledech působí scénář dosti zjednodušujícím dojmem, neuchopujíce problém v celé své šíři a hloubce.(31.7.2011)
-
Hell_bells
Těžko popsat, jak jsem se cítila. Asi převažoval hnus, zhnusení nad člověkem, který se nechá tak snadno stáhnout na dno. Dominik mi připomínal hadrovou panenku, opotřebovanou a nepotřebnou. Ze zdravého kluka se během chvíle stala hromádka depresivního šrotu, jen díky jednomu malému impulsu. To mi na tom filmu přišlo hnusné, sledovat ten pokles, cítit lítost nad jeho neštěstím. Nejhorší na tom bylo asi to, co našel na internetu - ne pomoc, ale poslední doklepnutí. Nerrti naráží ve svém komentáři na rodiče Dominika, ti také určitě svou lhostejností přispěli k tomu, že se z jejich syna stal kripl. Fůůha, musím si pořád opakovat, že to byl pouze film. Nějak se mi špatně rozdýchává i pár hodin po konci poslední titulky na obrazovce. 100%(21.2.2012)
-
Nons3nse
Od tohto filmu som nevedel, čo mám očakávať, ale už len celý názov filmu prezrádzal, že toto nebude len taký obyčajný film. Téma samovražda má veľký potenciál, a myslím si, že Sala samobójców ho dobre využila. Aj keď toto nie je práve môj šálok kávy, napriek tomu som si film užíval. Páčil sa mi najmä prechod z reálneho, do virtuálneho života. Toto sa naozaj Poliakom podarilo. Váhal som, či dám 4 alebo 5, ale nakoniec som sa rozhodol pre 5. Nieje tu nič veľké, čo by sa dalo vytknúť... :)(19.6.2011)
-
Ronee
Fuu, po tomto filme som desať minút bola ako v tranze, nedokázala som povedať súvislú vetu. Ako povedal jeden známy: Bolo to o rodičoch, ktorí nie sú normálni a aj ich syn je vygumovaný. No, ono to bolo určite oveľa hlbšie. Rodičia zlyhali vo výchove a synátor prišiel do krízového veku osemnásť rokov, kedy si uvedomil zásadnú vec a aj to bol impulz k tomu, že sa začal izolovať od okolitého sveta a čoraz viac sa stával závislým od internetu. Niektoré závislosti sú už neliečiteľné a prinášajú fatálne dôsledky. Prudko súčasné a realistické. Navyše výborne zahraté. Pre mňa dokonalý film.(22.6.2011)
-
noriaki
Jakub Gierszal má talent, a pan režisér ještě navíc i odvahu. A to je asi tak to nejpozitivnější co se dá o Místnosti sebevrahů říct. Film je výborně technicky zvládnutý, slušně zahraný, a vysoce ambiciózní. Všechno ostatní je na pár facek. Chápu že cílem bylo natočit výpověď o emo kultuře, ale váhám jestli hlavní myšlenka měla být že duše dospívajícího je velice citlivá a zranitelná, a sama nemůže zvládnout tlaky okolí, případně film propaguje názor že emo je především nevychovaným a rozmazleným spratkem, sugerující ostatním iluzi o své výjimečnosti, ale ve skutečnosti jeho rozhodnutí o bezvýchodnosti vlastní situace není nic jiného než dobrovolná rezignace na odpovědnost a povinnosti spojené s dospělostí. Kvůli absolutně vyhrocenému chování postav, neexistující snaze zakomplexovaného outsidera o změnu situace, a koneckonců i jednoznačnému závěru se přikláním k variantě číslo dva. Snímek není žádná sonda do nitra ztraceného člověka, nýbrž drsná demýtizace skleníkového světa adolescentů. dOm!n!K je sympaťák k pohledání, stačilo pár minut a měl jsem chuť zavřít ho do temné místnosti se čtyřmi holými stěnami a s břitvou, a pustit mu nekonečnou smyčku Szomorú vasárnap. Jeho rodiče jsou pro změnu stroje na peníze které tráví výchovou minimum času, ale alespoň mají snahu odčinit své chyby, ať už skutečné, nebo domnělé. K realitě má snímek daleko, a i když se o ni snaží vyznívá spíš jako hyperbola. Nevím jestli to byl záměr, nicméně díky tomu nefunguje ani v jedné ze dvou rovin v jakých by nejspíš měl fungovat. Čili ani jako psychologické drama, ani jako buřičský plivanec do tváře polské společnosti.(25.1.2012)
-
fashion
Pre niekoho, kto nikdy nemal depresiu (v tomto prípade, resp. filme ťažkú depku), bude pre neho film nudnou dlhou odyseou. Emócie sú tu veľmi silné. Neviem, je nepríjemné pozerať niečo tak negatívne, ale je to veľmi kvalitný snímok. Nemám absolútne žiadne výhrady k hercom, režisérovi. Proste dokonalé. Ku koncu síce príliš emotívne, ale to k tomu patrí. Režisér skvele vyhrotil akúkoľvek scénu, za to mu samozrejme tlieskam.(8.3.2012)
-
Mikesz__ff
[Fresh Film Fest 2011] „Hej, na světě je přece krásně!“ Zato škola je špatná! Nebo je snad špatný celý svět? Jsou špatní rodiče, když svému dítěti dají obrovskou svobodu? Chudák chlapec hlavní hrdina, neuměl se povznést a jak draze za to zaplatil. Film poukazuje na události, které společnosti hrozí dnes a denně. Kdo nebo co za to ale může? Proč se bojíme nenávisti a terorismu, když nám přijde hloupé či dokonce urážlivé představit si život v krajině nekonečného míru, kde se smazávají rozdíly mezi národnostmi, rasami a sexuální orientací?(25.8.2011)
-
Tanner
Už dlouho se mi nestalo, abych si dovedl při hodnocení filmu představit, že mu udělím pod- , nad- i průměrné hodnocení a všechny možnosti bych si byl schopen před sebou obhájit. Zní to trochu podivně, ale asi to plyne z toho, že síla i slabiny filmu podle mě vyvěrají z jednoho zdroje, a to z pojetí prorůstání virtuální reality do té skutečné. To se na výbornou dařilo v první části snímku, kde byl snad ještě poměrně autenticky zobrazen vliv internetu /a sociálních sítí/ na dnešní /nejen/ mladou generaci, nucenou na jedné straně vlastně neustále produkovat jakousi spektakulární (protože jedině taková obstojí) performanci určenou pro vystavení a konzumaci ve virtuálním světě, a na druhé straně se v reálném světě vyrovnávat s dopady, který na něj ten virtuální má, se všemi jeho specifiky a pravidly /hyperbolismus v oblasti emocí, humoru, zkratkovitost atd./. Vzájemné prolínání obou kontextů je podstatným fenoménem dneška a slouží ke cti filmu, že se ho snaží postihnout. Jako by ale zároveň sám trochu podléhal onomu hyperbolismu: zvrat v uvažování a životním stylu (k jehož přijetí vede imho poněkud delší cesta) hlavní postavy se mi zdál až příliš náhlý, stejně jako průlom (do té doby netušené?) sexuální dezorientace. Navíc způsob, jakým byla zobrazena samotná Místnost, mi připadal poněkud zbytečně fantaskní. Méně by zde bylo více a jak se mi zpočátku prolínání obou světů zamlouvalo, postupem času mi místy připadalo i poměrně pokřivené, nemístné a možná i protichůdné. Proto pro mě tento motiv představoval vlastně slabinu i silnou stránku naráz. Že ve finále skončím skončím uprostřed, je zde asi důsledek mojí nerozhodnosti a taky alibismu.(12.9.2011)
-
AdelleOneWay
Nevím proč ale chvílemi mi to připomíná mírný remake Ben X.(11.1.2012)
