Modré světlo (festivalový název)
-
Code Blue
Drama
Nizozemsko, 2011, 81 min
Režie:
Urszula AntoniakHrají:
Bien de Moor, Lars Eidinger, Annemarie PrinsObsah
-
Zdravotní sestra Marian, asketická čtyřicátnice introvertního založení, se s oddaností věnuje své práci, jež jí umožňuje být mnohdy poslední osobou, kterou těžce nemocní a umírající mohou spatřit. Občas na sebe dokonce vezme roli spasitelky a ukrátí pacientovi utrpení. Tyto okamžiky, kdy může být doslova na dotek smrti, představují pro Marian neodolatelná setkání s absolutní intimitou. Mimo „bezpečí“ nemocnice žije Marian spíše uzavřený, samotářský život a své city násilně potlačuje. Ovšem pouze do okamžiku, kdy během náhodně sdíleného voyeurského aktu pocítí silnou přitažlivost k neznámému muži. Netrpělivě očekávaný druhý snímek mladé režisérky, který se na nedávném festivalu v Cannes dočkal extrémních reakcí, nabízí radikální filmový esej na téma samoty a zároveň vizuálně vytříbený, v ocelově modrých kompozicích „vykreslený“ portrét emocionálně narušené ženy (vynikající Bien de Moorová), která se v klíčovém momentu svého dosavadního života podvolí nebezpečné touze. (MFF Karlovy Vary)
Zdravotní sestra Marian, asketická čtyřicátnice introvertního založení, se s oddaností věnuje své práci, jež jí umožňuje být mnohdy poslední osobou, kterou těžce nemocní a umírající mohou spatřit. Občas na sebe dokonce vezme roli spasitelky a ukrátí pacientovi utrpení. Tyto okamžiky, kdy může být doslova na dotek smrti, představují pro Marian neodolatelná setkání s absolutní intimitou. Mimo „bezpečí“ nemocnice žije Marian spíše uzavřený, samotářský život a své city násilně potlačuje. Ovšem pouze do okamžiku, kdy během náhodně sdíleného voyeurského aktu pocítí silnou přitažlivost k neznámému muži. Netrpělivě očekávaný druhý snímek mladé režisérky, který se na nedávném festivalu v Cannes dočkal extrémních reakcí, nabízí radikální filmový esej na téma samoty a zároveň vizuálně vytříbený, v ocelově modrých kompozicích „vykreslený“ portrét emocionálně narušené ženy (vynikající Bien de Moorová), která se v klíčovém momentu svého dosavadního života podvolí nebezpečné touze. Komentáře uživatelů k filmu (16)
-
Renton
46. MFF KV .. Scénář: Urszula Antoniak .. Nad propastí - další penis na plátně bych už ten den nevydejchal.(4.7.2011)
-
Marigold
Umírání, perverze, izolace. Film přesycený silnými tématy, které režisérka nahlíží v hanekovsky analytickém duchu, byť mnohem stylizovanějí formou. Dílčí kompozice a situace se zaderou pod kůži, jinak je ale tento portrét vyšinuté stárnoucí sestřičky posedlé smrtí a chtíčem celkem sešněrovaný intelektuální chtěností a jakousi zhýralou pózou. Vinou toho na mě nezapůsobil ani zpola tak, jak si očividně režisérka přála. Každopádně oceňuji otevřenost, s jakou se staví k tématu umírání. Takový druh provokace je v současnosti nezbytný.(4.7.2011)
-
CheGuevara
Trierem, Hanekem, Jelinekovou. Těmi všemi by Urszula Antoniaková mohla být, ale nakonec se mnohem víc přiblížila Kieslowskému. Antoniaková moc dobře ví o čem točí a co tím chce říct. A namísto prvních dvou jmenovaných je ve výsledku mnohem víc fér ke svým hrdinům i divákům. Jinak ztěžka snesitelný teror.(11.7.2011)
-
JFL
Film trpí tím, že autorka nedokáže adekvátně vyjádřit svou vizi. Režisérkou zamýšlený dramatický oblouk směřující od absolutní kontroly a sebejistoty k dobrovolné ztrátě moci coby způsobu pokání, který má být motivovaný tím, že hrdinka začne pochybovat o správnosti svého konání coby vykupitelky smrtelně nemocných, není ve filmu zrovna prohlédnutelný, neboť diváci do postavy nevidí, a dokonce dostávají od vyprávění zavádějící podněty jako jsou hrdinčiny představy o jejím společenském životě, které vůbec nekorespondují s tím, jak se chová. Bez režisérčina výkladu zůstává před divákem jen pytel podnětných, ale nesouvztažných motivů. Zcela stranou vyprávění paradoxně zůstal prvotní impulz k filmu, jímž je tabu smrti v soudobé západní společnosti.(9.7.2011)
-
Mahalik
Možná to bylo okamžikem, ale úvodní obraz umírajícího starce v mukách, mě rozplakal! Připomněl mi starodávné nástěnné malby, v nichž jakoby byl zavřený život! Paradox! Celý život směřujeme ke smrti, nezastavitelně. Urszula Antoniak upustila od "pánbíčkářskch" keců, utlumila moment, kdy dochází k smíření a tiše napadla Smrtku zezadu kladivem! Expresivní děd v mukách byl jedním velkým omamným prožitkem, ale taky posledním rozloučením, neb se film zlomil v půli a tvrdohlavě zabořil hlavu do písku - rádoby tvrdá kontroverze film zničila. Smrt nebyla už hlavním tématem, snad vstoupila do té otravné postavy, a expresivnost byla v háji. Těžko říct, jestli je na podobný film dnešní svázaná společnost připravená. Na smrt se taky člověk nepřipraví - a hle! mámě tu další rozvíjející myšlenku... :)(11.7.2011)
-
Gimp
odpad!Anorektický intelektuálně filmový potrat. Tak jako Sade ani zde autor/ka nenabízí skutečný děj ale pouze parodický mod extrémních poloh - sebepoškozování, znásilnění, umírání, mrdka na stehně jako třešnička na dortíku. Film hodně ukazuje a nic neříká, není o čem přemýšlet. Pětkaři se tady udělali sami ze sebe ale nemám jim to za zlé, taky se mi to občas stává, jen ne u filmů tohohle typu (díky bohu).(8.7.2011)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Code Blue / CODE BLUE / Modré světlo)(18.8.2011)
-
anais
Na projekci režisérka řekla, že je to film o ztrátě kontroly, a že nechápe, co na tom lidem přijde šokující. Šokující to skutečně není, spíš to působí trochu samoúčelně, a vyvolává to otázky, zda by "ztráta kontroly" nešla vyjádřit i jinak. Když Trier zabírá erekci a vagíny, můžeme do nekonečná diskutovat o oprávněnosti jeho konání. Ale jeho filmy poskytnou dostatek podkladů pro nekonečné analýzy a výklady. Pohrává si s divákem. Vše je součástí promyšlené hry. V Code blue, jako by se všechno osekalo na dřeň, těch pár silných témat plave v obrazovém vakuu, kde se celkem nic moc neděje. Je to nuda.(7.7.2011)
-
Kmotr
Dva lidé sdíli zločin, dva lidé hledají intimitu. Individualita, osamělost, eutanázie...témata která šokovala diváky v Cannes. Potřeba kontroly nad životem, kterou Marian v první půlce filmu měla, se pomalu rozpadla. Styl filmu se na posledních deset minut mění, hudba, kamera, svět postav nabírá opačný směr, který otevřel mojí pusu dokořán. Nebyla jsem šokovaná, spíš zcela pod vlivem obrazu, proměny, interpretace herců, nechala jsem se zcela unášet. Z diskuze s režisérkou bylo zřejmé, že jejím záměrem nebylo šokovat. Dala vzniknout postavě, která je ve filmu pro druhé, pro své pacienty a jako člověk téměř neexistuje. Marian ke svým umírajícím pacientům cítí intimitu, navazuje kontakty s lidmi, kteří jsou uvnitř čistí, předstírat pro ně již nemá smysl. Symbolické umírání pod sprchou byl zatím nejintenzivnější vizuální atak festivalu. Co je přínosem skandálního filmu Modré světlo? Neromantizuje smrt, protože jak uvedla režisérka, smrt je podle ní děsivá a nemá být obklopena růžovým oparem. Dokonalost, kterou chci vidět znovu.(4.7.2011)
-
Toj
Já nemám problém s nějak dějově vyprázdněnými filmy, s explicitním násilím, nebo sexem. Ale natočit film, který je o osamocené ošetřovatelce za nejlepšími léty, která pomáhá smrtelně nemocným a trpí sexuálními frustracemi mi přijde poněkud laciný (štěňátka v popelnici by nebyla?). Nakonec jediným zajímavým byla ta hra s filmem - nepostřehnutelné přechody mezi skutečností a představami. Docela mě těšila ta otevřenost a zdánlivá nelogičnost, rozporuplnost plná předtuch a naplněných snů a představ, která celkem funguje na emoce. Pak jsem se v diskuzi skrze jednoho dotazujícího dozvěděl, že film režisérka označila za film o dvou lidech sblížených svědectvím násilného činu. Režisérka to potvrdila, že to je skutečně téma. Tím zničila celý můj mentální konstrukt o čem ten film byl. Docela mi to rozhodilo mojí představu o filmu. Možná není správně shodit hodnocení filmu na základě autorského klíče, možná jsem film nepochopil, ale najednou mi přijde banální a trochu nezvládnutý. Jo a ta sprcha - to mi přišlo jako zbytečně podbízivá symbolika a kýč k tomu...(10.7.2011)
-
Chrysopras
odpad!Hnus jako art? Nevermore. Že já vůl vůbec do tý fronty lezl :-(. Čekal jsem aspon nějakou katarzi nebo odůvodnění a... dost plýtvání slov! ( 46. KVIFF )(8.7.2011)
-
Lenula4
Záměr a námět filmu možná dobrý, zpracování špatně provedené!! Není jednoduché kombinovat takto silná témata, která diváka uvedou do nepochopitelného až šokujícího závěru co si o filmu myslet, či co si z něj vzít!(6.7.2011)
-
marvan
Hanekenovský snímek o tom, co z běžného vnímání obvykle vytlačujeme, o narušené intimitě v éře vypjatého individualismu. Neschopnost hrdinky navázat vztah s okolím a zároveň přirozená potřeba intimity ústí v navazování patologických vztahů s umírajícími pacienty a v ponižující sexuální vztah s dalším narušeným jedincem. Expresivně chladný obraz je vystavěný z naturalistických záběrů pacientů a detailů chřadnoucích lidských těl a evokuje tak úzkost současného člověka eliminovaného na fyzickou existenci.(4.7.2011)
-
BigLebowski
IFFKV 2011(5.9.2011)
-
Köbi
Osamělost a touha po lásce, která končí dokonalým ponížením. Umírající pacienti nešťastné zdravotní sestry dotvářejí pocit naprosté bezvýchodnosti.(10.7.2011)
-
Tina.T
Ve Varech se snese lecos, ale v sále při promítání tohoto filmu rozhodně pochopení nevládlo. Už proto, že film se dá vykládat po svém, každý v něm vidí něco jiného, podle toho, v jakém rozpoložení se nachází, co má za sebou, kolik zažil smrtí svých blízkých, nebo nepodařených vztahů. A přestože festivalové publikum je hodně vstřícné, tenhle film přijat nebyl. Ani mnou. Režisérka si ukousla porádně velké sousto, ale dusí se divák. Pomalé tempo, snové vize, ještě podivnější realita... Nevím, čím tenhle film v Cannes šokoval, jak jsme byli před promítáním režisérkou varováni. Možná, kdyby si tohle sdělení odpustila, diváci by odcházeli bez zklamaných očekávání. Ani násilí, ani smrt, ani samota mě nešokovala. A mohla, kdyby to bylo lépe uchopeno. Asi nejvýstižněji to vyjádřil jeden kolemjdoucí divák, který po násilném oblouku "konce bez konce" vycházel z karlovarského divadla a prohlásil: "Tak teď bych si tak nejraději dal pěstí...."(16.7.2011)
