Lenny
Režie:
Bob FosseKamera:
Bruce SurteesHudba:
Ralph BurnsHrají:
Dustin Hoffman, Valerie Perrine, Jan Miner, Bob Collins, Richard O´Barry, Kathryn Witt, David Joseph Martinez, Ted Sorel, Glenn R. Wilder, Bob Fosse (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V mnoha ohledech necenzurovaný životopisný film pojednává o Lennym Bruceovi, který patřil k nejslavnějším poválečným ikonám americké satiry a stand-up komiky. Provokatér, narozený jako Leonard Alfred Schneider, se nezastavil před ničím, a jeho vulgární, nicméně trefné anekdoty, řízené rytmem jazzové improvizace, si získaly oblibu široké společnosti, ať už byly namířené proti sexuálním stereotypům či politickému tyátru. Spolu s tím, jak Bruceova sláva na konci 50. let mohutněla, rostly showmanovy patálie se striptérkou, a později manželkou, Honey Harlowovou, ale též jeho problémy s drogovou závislostí. Zároveň jeho nepřehlédnutelné a buřičské výkony začaly přitahovat pozornost mravokárných spolků i úřadů, načež se pár musel vyrovnávat s puritánskou legislativou. Lenny Bruce se výrazným způsobem zasadil o svobodu projevu, kterou si dnes na mnoha frontách spojujeme s rozeštvanou Amerikou 60. let. Zaplatil za to ale krutou daň… Životopisné drama, obohacené o dokufikční styl, natočil výtečný choreograf, muzikálový režisér a tvůrce hudebních filmů Bob Fosse (Sweet Charity, Kabaret, All That Jazz). Snímek získal hned šest nominací na Cenu Akademie, naneštěstí roku 1975 měl silné soupeře, a to v podobě Kmotra II a Čínské čtvrti. Navzdory tomu například Valerie Perrinová za roli Honey Harlowové získala na MFF v Cannes ocenění za nejlepší herečku. Po Motýlkovi Dustin Hoffman v Lennym prokázal své chameleonské herecké umění, které dále rozvíjel ve filmech Všichni prezidentovi muži, Kramerová versus Kramer či Tootsie. O neukázněný hudební doprovod se postaral oscarový jazzman Ralph Burns, jenž s Bobem Fossem spolupracoval už na muzikálu Kabaret. Na syrovém ztvárnění Lennyho života nese svůj velký díl šerosvitná kamera Bruce Surteese, jenž „ztvrdil“ obrazový naturel kriminálek a westernů s Clintem Eastwoodem (Oklamaný, Drsný Harry, Joe Kidd, Tulák z horských plání). Autentický charakter vyprávění má původ především ve scénáři Juliana Barryho, který převedl Lennyho dramatický příběh na stříbrné plátno z vlastní broadwayské divadelní hry stejného jména. (Česká televize)
(více)Recenze (68)
Absolutní životopis. Fosse byl král králů. ()
Oscar 6 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Dustin Hoffman, Herečka HR - Valerie Perrine, Kamera, Scénář - A . . . . . . .Zlatá Palma - výběr ()
Leonard Bruce - příliš upřímný kritik americké společnosti, anebo nevzdělaný narkoman, kterého proslavilo několik sprostých slov? Na Fossově biografickém dramatu je sympatické, že nenabízí jednoznačnou odpověď. Jedno je však nezpochybnitelné, Lenny Bruce byl kontroverzní osobností. Nepřiměřeně tvrdé postihy za několik neslušných vtipů (neslušných pro prudérní Ameriku 50. a 60. let) jej přiměly k dosti ostré politické satiře, která však zaváněla přílišnou sebelítostí a vztahovačností. Přínos Lennyho do problematiky lidských práv a svobod je značně diskutabilní a nejspíš ne natolik významný jako rovněž zfilmovaný případ Larryho Flinta. ___ Po pár minutách mi bylo jasné, proč se tvůrci rozhodli pro černobílý formát, kamera Bruce Surteese nemá chybu a dokonale navozuje atmosféru tehdejší doby. Lenny se z podstatné části odehrává v různých nočních podnicích, kde jsou kameramanovy možnosti přeci jen dosti omezené, Surtees však dokázal rozehrát fascinující hru světel a stínů, detailů, celků a polocelků a například nasnímání ladných křivek spoře oděných dívek nepůsobí vůbec vulgárně, naopak, jsou to záběry esteticky velice procítěné (bez jakékoliv ironie). Kamera si rovněž dobře rozumí s tváří Dustina Hoffmana (který se na skutečného Bruce trochu podobá), jehož vyprávění vtipů nepostrádá určitou dynamiku a i když občas plácal naprosté pitomosti, byl jsem jeho projevem fascinován. Jedním z vrcholů filmů je scéna, kdy kamera ustane na jednom (velice vhodně zvoleném) místě a „mlčky“ sleduje Hoffmanův zhruba sedmiminutový výstup – úžasné! ___ Lenny se kromě mimořádně kvalitní kamery a hereckého výkonu vyznačuje neobyčejnou otevřeností. Pokud jsem to dobře pochopil, vychází z výpovědí přímých účastníků daných situací, které vidíme rovněž ve filmu, avšak zahrané herci. Drogy, vulgarismy, problémové manželství, sexuální orgie – Fosse se nevyhýbá ani těm nejbolestnějším detailům z komikova života, díky čemuž dal vzniknout jednomu z nejupřímnějších životopisných filmů, který zhruba stejnou měrou kritizuje objekt svého zájmu jako objekt kritiky objektu svého zájmu. 90% ()
To Lennyho tepání amerického pokrytectví je vážně skvělý včetně argumentů v podobně srovnávání se zabíjením. Osobně si však neumím neumím představit, že bych za podobný představení platil a ještě ke všemu se při něm bavil. Dustin Hoffman opět skvělej, ale co mně kazilo zážitek, byly ty častý flasbacky, to bylo zmatený jako Goro v Tokiu. ()
Lenny Bruce (Dustin Hoffman) je jako bavič ještě začátečníkem, když na začátku 50. let v nočním klubu v Blatimore pozná čilou striptérku "Hot Honey" (Valerie Perrine). Oba v sobě naleznou zalíbení a Lenny se s Hot Honey ožení¨, po čemž začnou vystupovat spolu. Lenny se při svých vystoupeních nebere žádné servítky ani v těch nejožehavějších sexuálních záležitostech, čímž si sice získává přízeň publika, avšak brzy proti sobě popudí policii. Tehdy začíná Lennymu těžký boj proti americkým strážcům mravnosti... Bob Fosse v tomto filmu vypráví autentický portrét skutečného baviče Lennyho Bruce, poměrně dokumentární formou založenou zčásti na mystifikačních interviech. V USA se film stal kasovním trhákem, stejně jako nadchnul Dustin Hoffman v titulní roli, za kterou získal svoji třetí oscarovou nominaci. Ani angažování relativně neznámé Valerie Perrine se neukázalo jako chyba. Zajímavé je, že v castingových zkouškách na tuto roli se musel vystřídat bezpočet hereček. Všechny pak obzvlášť v milostných scénách. Dustin Hoffman to komentoval tak, že měl možnost líbat 90 nejhezčích žen Hollywoodu. ()
Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Jméno Lenny Bruce jsem znal pouze z písničky It´s the end of the world as we know it od R.E.M., kde se zpívá "Lenny Bruce is not afraid". Jinak jsem o něm ovšem věděl kulový. Že to byl nějakej slavnej stand-up komik, jsem se dozvěděl až z tohoto filmu. Upřímně řečeno podle toho filmu mi přišlo, že byl vtipnej asi jako Dalibor Gondík, ale spíš se jenom snažil působit kontroverzně. No celkově mě teda osud Lennyho Bruce nechal dost lhostejnym. Zajímavý mi přišlo akorát to, že před 50 lety se v USA lidi zavírali do vězení za to, že na veřejnosti mluvili o kouření ptáka. ()
Mám smůlu, že dva nejvýraznější snímky Boba Fosse jsem viděl jako první a nasadil jsem si laťku neúnosně vysoko, takže následující setkání byla rozpačitější. A nejhůř to zatím odnesl právě nebohý Lenny. Doufal jsem v obdobu Formanova Muže na Měsíci, jenže tomu neodpovídá ani kvalita scénáře, ani režie, ani postava hlavního hrdiny, ba ani výkon Dustina Hoffmana. Dustin je sice obecně považovaný za špičkového charakterního herce, ale typově se k charakteru baviče Lennyho nehodí. V jeho podání nejsou standupové výstupy komické, spíš upocené, a vkládá do toho snímku nechtěný rozměr. Navíc, upřímně řečeno, Bruce nebyl velkou osobností, ale spíš někým, kdo se ve správný čas objevil na správném místě. Na tématech, se kterými pracoval, spíš parazitoval a rozhodně mu nešlo o nic víc než vydělat na kontroverzním obsahu a stylu. Nacházím jen hodně málo porozumění pro jeho lidskou stránku, je to spíš odpudivý sebestředný týpek než kdokoli jiný. Celkový dojem: 45 %. ()
Dusty si v tomto životopisném snímku opět vybral svou "one man show." Nebýt jeho výstupů, nejspíš bych hodnotila méně. Portrét, do této doby mně neznámého baviče totiž není natolik silným, jak jsem si představovala, že by měl o podobné osobnosti být. V podstatě zhruba hodina a půl stopáže je věnována hlavně jednotlivým bavičským výstupům Lennyho a rozhovorů s osobnostmi, se kterými se stýkal a kteří o jeho "existenci" podávají výpovědi. Během celého snímku se děj vlastně nikam nevyvíjí, nenastanou žádné zvraty či dramatické scény, kdy se dostane do krutého sevření slávy. Bojuje pouze proti společnosti, on sám, jakoby během děje neprošel žádnými proměnami osobnosti či konflikty se svými démony. Až posledních dvacet minut sledujeme Lennyho, jak se, za pomocí drog, dostává na dno. Takže snad jen toto zpracování mi přišlo vzhledem k jeho osobnosti jako jednoduše ztvárněný osud. ()
Sú typy klasických životopisných filmov. Jednoduché prerozprávanie života a vtedy to musí byť niečo naozaj extra aby to malo pre niekoho zmysel. Ten by ale Lennyho život asi nemal, takže aj spôsob a šablóna akou je film natočený dokonale diváka navnadí. Ale až postupne. Najprv dokonale dokáže diváka vcítiť a pochopiť zmýšľanie tohto nepochopeného baviča až neskôr zostane priklincovaný k sedadlu ako ja. Perfektný Hoffman rozpráva životný príbeh, ktorý treba vidieť. 85%. ()
Oproti Lennymu je takový "Larry Flynt" didaktický dokument pro střední školy. A Bob Fosse se u mě řadí mezi nemnoho režisérů (vedle třeba Lynche), kteří mě donutí prožívat věci v rozporu s mým naturelem i přesvědčením. ()
Kontroverzný americký zabávač Lenny Bruce v strhujúcej životopisnej dráme. Zábery z vystúpení, búrlivý milostný život, drogové závislosti a súdne boje ožívajú pri spomienkových rozhovoroch s ľuďmi z jeho okolia. Dobu, v ktorej komik pôsobil evokuje čiernobiely obraz, dokumentaristické postupy naznačujú, že ide o skutočnú osobu. Z treťotriedneho epigóna sa postupne vypracuje na majstra improvizovaných skečov, obsahujúcich pohotovú zmes provokácie, slovnej ekvilibristiky a otvoreného pokúšania strážcov morálky. Žartovanie na tabuizované témy nie je po chuti mocenskej štruktúre. Pribúdajú zatknutia a súdne procesy za obscénnosť. Dnes nijako výnimočné slovné žarty, pôsobili v danej dobe (50. a rané 60. roky) na orgány verejnej moci ako červené súkno na rozzúreného býka. Prúd zarobených peňazí postupne vysychá vo výdavkoch na súdnu ochranu a na snahu o udržanie doterajšieho štandardu. Emocionálny dopad vecnej, nepatetickej a štýlovo čistej drámy zapôsobil silnejšie než pri režisérovom známejšom filme All That Jazz, obdobne tematizujúcom úspešnú kariéru vedúcu k sebazničeniu. ()
Zaciatok filmu posobil ako nuda, avsak treba mat trpezlivost, pretoze zo zaciatku trosku nudne vypravanie Lennyho Brucea v podani skveleho Dustina Hoffmana sa neskor zmeni na kontroverzne sexualne, rasisticke a podobne narazky, kvoli ktorim sa Lenny dostane do problemov s policiou a sudmi, avsak divakov v hladisku to väcsinou bavilo. Pri tomto filme som si spomenul na 2 filmy, ktore zhodou okolnosti natocil ten isty reziser Milos Forman a to na LUD VERSUS LARRY FLYNT (1996) a MUZ NA MESIACI (1999). Pokial Larry Flynt v podani Woodyho Harrelsona sa dostal do problemov so sudmi kvoli pornocasopisu, Andy Kaufman v podani Jima Carreya, ktory taktiez bavil ludi na podiu sa dostal do problemov kvoli svojej nevyliecitelnej chorobe, myslim ze to bol muz viacerych tvari a nikto nikdy nevedel, co sa od neho kedy mohlo ocakavat. A preto aj Lenny Bruce mi ciastocne pripomenul tychto zabavacov alebo inac povedane tvorcov zabavy, avsak mam taky pocit, ze vsetky 3 filmy sa odohravali priblizne v 70-tych rokoch. Lenny mal 6 nominacii na Oscara, medzi nimi najlepsi film, rezia Boba Fosseho, herca v hlavnej ulohe Dustina Hoffmana alebo herecku v hlavnej ulohe Valerie Perrine, ale ani jednej kategorii sa nepodarilo nominaciu premenit na sosku. Najlepsim filmom sa stal KRSTNY OTEC 2 / KMOTR 2 (1974), Oscara za najlepsiu reziu dostal Francis Ford Coppola za uz spominaneho Kmotra 2, sosku za herca v hlavnej ulohe si odniesol Art Carney za dramu HARRY A TONTO (1974) a za herecku v hlavnej ulohe Ellen Burstyn za romanticku dramu od Martina Scorseseho ALICE UZ TU NEBYDLI (1974)... 31.12.2010 _______ Dustin Hoffman - (Lenny Bruce) +++ Valerie Perrine - (Honey Bruce) +++ Jan Miner - (Sally Marr) +++ Stanley Beck - (Artie Silver) +++ Frankie Man - (Baltimorský komik) +++ Rashel Novikoff - (Teta Mema) +++ Guy Rennie - (Jack Goldstein) +++ Hudba: Ralph Burns +++ ()
Stalo se mi to naposledy u Taxikáře, kdy Robert De Niro stál s napřaženou rukou před zrcadlem a kladl otázku: "To mluvíš na mě?". Byl jsem tak moc ponořenej do jeho světa, tak moc uzavřenej v sobě, že jsem nevnímal prakticky vůbec nic. U Dustina Hoffmana to mám tak, že jsem ho vždycky vnímal jako skvělého herce, ale co do De Nirových kvalit, vždycky pokulhával. Už ne! Ten chlap přímo běží a strašně ho obdivuju. To jak vytvořil postavu komika, který se nebál kritizovat, je v mých očích naprostý vrchol hereckého ztvárnění. Při jeho slovech se mi podlamovala kolena, při pohledu na jeho úsměv, jsem chtěl zase žít o něco víc! Scéna s "blablabla" je úchvatná, má gradaci, a Hoffman se tady předvedl jako mistr. Ten film je o životních pravdách, filozofii ("Každý ženatý muž bude do pěti let ležet na koberci s otevřenou Dívkou měsíce a honit si ho, protože žena už mu na něj nechce sáhnout!") a o krutosti, která je někdy docela potřebná, ale nesmí překročit hranici. Ale je především o hereckém výkonu Hoffmana, jemuž skládám obrovskou poklonu. Lenny je unikát, Lenny je borec! ()
Dustin Hoffman sice hraje jak o závod, ale není žádný komik, takže celé kouzlo Lennyho Bruce - STAND UP KOMIKA - je fuč, protože prostě není vtipnej. A z jeho života mohli vybrat i zajímavější části. (5/10) ()
Výborný, polodokumentárne spracovaný životopis zaujímavej osobnosti. Čiernobiela forma a Dustin Hoffman v hlavnej úlohe sú tou najlepšou možnou voľbou. ()
Amerika byla vždy mnohými lidmi považována za jednu z nejdemokratičtějších zemí světa. Přitom si v sobě její obyvatelé stále nesou na západní svět velmi konzervativní myšlenky svých puritánských předků. Právě proto byl Lenny několikrát zatčen. Použil slova místo zbraní, aby u diváků prolomil zpátečnické ledy a byl v tom velmi dobrý. Jinak to však bylo se státním aparátem...hlavně v druhé polovině filmu pak můžeme zřetelně vidět ten pověstný boj jedince s větrnými mlýny. V tomto poněkud netradičním biografickém snímku můžeme vidět celkem tři hlavní roviny - vývoj Lennyho života a kariéry od začátku 50s až do jeho smrti, který je prokládaný jeho výstupy z jeho pozdějších let a důležitou úlohu zastává také rovina "současnost", ve které je prováděn rozhovor (samozřejmě fiktivní) s Lennyho životní láskou, manažerem,... Všechny tři části fungují jako celek téměř bezchybně a nemám jim téměř co vytknout. Černobílý film navíc poskytuje přesný nádech a atmosféru 50s a první půlky 60s. Bob Fosse si poradil skvěle. Ale má největší poklona musí zákonitě směřovat k Dustinu Hoffmanovi. Tímto způsobem zahrání Leonarda Schneidera alias Lennyho Bruce se definitivně usadil mezi (alespoň mou) TOP nejlepších filmových hereckých výkonů. ()
Artovější Lid vs. Larry Flynt. 80 % ()
Dustinom Hoffmanom vynikajúco stvárnený príbeh Lenny Brucea, pri ktorom som mal pocit, že sledujem Hoffmanovu autobiografiu. Chvíľami mi prelínanie časových rovín pripadalo chaotické. Film má 35 rokov a dnes sa s výrazmi, ktoré boli dôvodom na Lennyho opakované zatknutia a pád, môžeme stretnúť pomaly aj v dopoludňajšom vysielaní pre mládež. ()
Existují dva způsoby, jak zapojit více hledisek do filmu: tradiční způsob, který přes dílčí flasbacky v kvazi-dokumentární stylu dává v zinscenovaných interview prostor jednotlivým postavám (Lennyho žena, matka, osobní agent atd.), z jejichž promluv sestavuje někdejší události, anebo mnohem progresivnější a vynalézavější způsob, známý z Lynchovy Duny, postavený na simultánním proplétání příběhu a postav v nerozlišitelným kompozitu. V protikladu k celým dějinám kinematografie uplatňuje Lynch v Duně postup, který využívá mnoha vypraveni, která se odvíjejí současně s událostí, kterou komentují, a nehovoří jak je běžně zvykem z hlediska budoucího místa (tím se míní hrdinovo vzpomínaní na minulost v retrospektivě, ke kterému se bohužel uchýlil i Fosse - o co sebekontroverznější stand-up komik Lenny byl, o to konzervativnější způsob Fosse pro biografii zvolil, zřejmě v domnění, že deziluzivní film, v němž různí vypravěči nabourávají celistvost fikce, dávajíc nám tím na vědomí, jak je celý příběh nakřáplý a neveselý, je problematický až-až). Vyprávění hrdinů nepopisuje v Duně danou situaci, nýbrž je do ní samo zapuštěno, je její součástí. Subjektivní hledisko vpisuje Lynch přímo do středu objektivní reality. Tento postup podemílá protikladnost naivního objektivismu a transcendentálního subjektivismu: naše realita není ani objektivní realitou, která je dána předem a je spojena s mnoha subjektivní perspektivami, z nichž vznikají její pokřivené obrazy, ani transcendentálním protipólem této objektivní reality, sjednoceným subjektem, který v sobě zahrnuje a konstituuje celek reality. Co tu máme, to je paradox mnohačetných subjektů, které jsou zahrnuty do reality, do ní zapuštěny. To, co se Lynch snaží ilustrovat, je tento dvojznačný a podivný status subjektivní iluze, která právě jako iluze (pokřivený obraz reality) konstituuje realitu: odečteme-li z reality tuto iluzorní perspektivu, ztratíme samotnou realitu, zatímco postavy z Lennyho ve vzpomínkách rekonstruují minulé události, které nemohou jakkoliv regulovat a na jejichž dění nemají žádný vliv. Název pro tuto patologickou zaujatost konstituující realitu zní anamorfóza. Jak se tato anamorfóza ve skutečnosti projevuje třeba u Holbeinových Vyslanců? Část scény, na kterou hledíme, je deformovaná tak, že své pravé obrysy získá jen tehdy, když se na ni podíváme ze zvláštního místa, z něhož se zbývající realita jeví jako rozmazaná: pokud barevnou skvrnu jasně vnímáme jako lebku, dosahujeme bodu, kdy se zbytek reality už nedá rozpoznat. Uvědomujeme si, že realita již v sobe zahrnuje náš pohled, že tento pohled je začleněn do scény, kterou pozorujeme, že tato scéna na nás již hledí. Jinými slovy řečeno, anamorfická skvrna opravuje běžný subjektivní idealismus tím, že vytváří mezeru mezi okem a pohledem: vnímající subjekt je vždy-již předmětem pohledu z bodu, který jeho zraku uniká - tak jako zrak samotný. Okřídlená námitka, která ztotožňuje diváka se sadistickým voyeurem, tu tak ztrácí platnost. Nevadí, že se díváme na filmy, co hrozí, je, že se film podívá na nás. () (méně) (více)