Obsahy(1)
Televizní komedie o starostlivém tatínkovi dospívající dcery a o jednom dlouhodobém vztahu. Doktor Brdečka je vdovec a má již devět let poměr se zdravotní sestrou Danou ze svého pracoviště. O svou skoro dospělou dceru Evu se stará až příliš svědomitě. Trochu ji rozmazluje, trochu hlídá a vlastně kvůli ní se s Danou ještě neoženil. Eva má ale před maturitou, prožívá první lásku a tou přílišnou péčí trpí. Problémy nastanou ve chvíli, když dá Dana doktorovi ultimatum: buď sňatek, nebo rozchod. Že komedie nakonec skončí svatbou, je nasnadě, ale zásluhu má na tom jak doktorova přítelkyně, tak jeho dcera. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Tatínek Josef Bláha to chvilkami až přeháněl, ale zase byl otcem jediné dcery, kterou vychovával téměř sám, tak je pochopitelné, jak se choval. Mě by stejně jako Karolinu Slunéčkovou přestalo bavit čekání na to, až se pan Bláha konečně rozhoupe. Celkem příjemná televizní inscenace připomínající příběh z "Bakalářů". Vůbec bych se nedivila, kdyby se tehdejší televize nechala ispirovat nějakým diváckým dopisem. ()
Hrozně se to vleče. Přiom není moc co vytknout, Bláha sice trochu přehrává svého starostlivého otce, ale on většinou hrál trochu nad rolí a je uvěřitelný. Karolína Slunéčková se sice hodně podřizuje, ale vždy byla dobrá herečka menších rolí. Lenka Kořínková je méně nesnesitelná než jindy, takže i její postava je použitelná, Oldřich Vízner tedy nemá co hrát a ta hrůza co mu nalepili na hlavu, to je tedy mínus. Sestra Marie Marešová je výrazná asi jako obal og jogurtu té doby, taková slabá komická stará. Neuráží to ničím, kdyby to mělo 25 minut jako klasická bakalářka, bylo by to asi docela dobré. Ovšem na druhou stranu, kdyby to dostali do rukou někteří tvůrci, napadá mne třeba pan Míka, jistě by to ještě pumpičkou trochu nafoukli a udělali z toho celovečerák, což dokázali v jiných stories. Ničím to snad ani neuráží, ale většinu času se nic neděje - typická normalizační nepolitická odechová "zábava" pro masy, aby držely zobák. ()
Režisér Evžen Němec natočil televíznu komediálnu inscenáciu "Ja by som sa tak rada vydávala" v roku, kedy som sa narodil. Trvalo dlhých štyridsať šesť rokov pokiaľ sa ku mne dostala. Nie je na tom nič divné, pretože len zriedka kedy zalovím v týchto vodách. Aj keď som z generácie Husákových detí, televízna tvorba z obdobia československého socialistického realizmu ma ničím neoslovuje. Po dlhom čase som sa však odhodlal si pozrieť nejakú veselohru z tých dávno minulých časov. Náhodou som siahol po tomto titule. Bohužiaľ nijak zvlášť som sa pri tom nepobavil. Jozef Bláha v hlavnej úlohe bol síce fajn, ale scenáristicky to bolo slabé. Na to, že sa jedná o komédiu, tak som sa ani raz z chuti nezasmial, čo považujem za zásadný problém. ** ()
Výkladní skříň dramaturgie Marie Poledňákové, obecně fenoménu televizní inscenace pozdních 70. let a celé je to přesně takové, jaké by to mělo být. Nelze odtrhnout oči. Všichni jsou na svých místech, Bláha v křesle, Kořínková mezi futry, Slunéčkové v předsíni a Vízner se schovává za silnými obroučky brýlí. ()
Původně jsem si myslel, že bude tatík vdávat dceru (nečetl jsem pozorně obsah od ČT), ale brzy mi došlo, že dvaadvacetiletá budoucí maturantka v podání Lenky Kořínkové se asi vdávat nebude. Děj je i tak utahaný, dialogy šroubované a herci až na Josefa Bláhu rozhodně nebyli při natáčení políbeni múzou, takže mě film nudil i přes svou milosrdnou stopáž. ()
Reklama