ヒミズ
Himizu
Režie:
Šion SonoScénář:
Šion SonoKamera:
Sóhei TanikawaHudba:
Tomohide HaradaHrají:
Šóta Sometani, Fumi Nikaidó, Tecu Watanabe, Micuru Fukikoši, Megumi Kagurazaka, Denden, Ken Micuiši, Makiko Watanabe, Asuka Kurosawa, Keisuke Horibe (více)Obsahy(1)
Patnáctiletý Sumida bydlí se svojí matkou v chalupě u rybníka, kde pomáhá provozovat půjčovnu veslic. Když se jednoho dne jeho matka rozhodne odejít, zbývá mu jenom parta bezdomovců, která stanuje u rybníka, a jeho patologicky se chovající otec, který dluží peníze jakuze a od Sumidy chce pouze jeho výdělek. Ve škole se do něj zamiluje spolužačka Keiko, dívka z podobně disfunkční rodiny jako je ta jeho. Další tvrdé životní zkoušky přivedou školáka Sumidu až na samý okraj příčetnosti. Naštěstí je tu však Keiko, která jeho životu znovu dá naději. (KlonyIlony)
(více)Recenze (19)
Zlatý Lev - výběr ()
,,JE 7.KVĚTNA, PRVNÍ DEN ZBYTKU MÉHO ŽIVOTA. I KDYŽ MÁ MŮJ ŽIVOT MENŠÍ CENU NEŽ SMÍTKO ŠPÍNY, CHCI HO UŽÍVAT. PRO DOBRO SPOLEČNOSTI“...... /// Fukušima, zemětřesení a tsunami jako ,,Memento mori!“ současnýho Japonska. Tak z tohodle mi fakt málem praskl čurák! Složitě vyprávěná uchylárna o rodičovský NElásce a lidech, který rozbrečí jejich vlastní sny o lepší budoucnosti, vzbuzující emoce…. takový ty, že přejete spoustě lidí, aby chcípli. Víc nic. Slabším povahám by mohlo hrábnout. Jako třeba ze Seidla (ale na rozdíl vod něj, si tohle troufnu vohodnotit!). Sonovi herci jsou opět Pod vlivem lásky, ale tohle je náročnější dílo, který směřuje spíš k tragédii, než ke světlým zítřkům. PSYCHO, kterýmu trvá dlouho, než dostane celistvější tvar a ani pak to není na vytažení piksly s popcornem. Jestli má tohle vypovídat o stavu japonský společnosti, tak potěš klobás. Nejsem necita, film se postupně vrejvá pod kůži, ale tak nějak divně. A zatímco předseda klubu náročnýho diváka má v hodnocení jasno, já se nedivím, že to někdo může nazvat sračkou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem závislej na ,,パチンコ“. 2.) Vyrábíme (s přítelem) pro moji holčičku v pokojíčku šibenici (šibeničku?). 3.) Zajímá mě, kde maj lidi svůj bod zlomu. 4.) Thx za titule ,,hanik.n“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
"Rozmýšľaj pomaly. Musíme zakopať Hitlera." Citát z filmu je možné označiť za jeho metaforu. Aj keď je to veľmi ťažké, je nutné potlačiť vybičované emócie (a že ich vo filme je!) pri ceste za zakopávaním Hitlera v nás. Či už je spôsobený rodičovskou neláskou, apatiou, psychickým i fyzickým zneužívaním. Prenášaním dlžôb nezodpovedných , opileckých rodičov na svoje deti, egoizmom, spôsobujúcim nenávisť k deťom, ktoré zaťažujú slobodný rozlet ocka i mamky. Traumy sa následne prejavia v deformovanom myslení detí. Je veľmi ťažké sa z toho vymaniť, definovať, čo je to zlo v nás, čo je ten führer nenávisti a túžby so všetkým skoncovať, spôsobuje, že hoci sa človek snaží o obyčajný život, dosť často niekomu ublíži. No zlo negenerujú len vzťahy. Často je za ním stav životného prostredia, kumulácia jedov v tele, zamorené prostredie, nebezpečná radiácia, živelné pohromy, devastujúci vplyv nič neriešiacich médií. Režisér Sono toto všetko umne prepája do jedného celku a ponúka riešenie. Nie spásu neponúkajú inštitúcie, lekári ani škola. Len priateľský (láskyplný) nezištný a pomáhajúci vzťah. Častokrát od tých, ktorí sami temer nič nemajú, len priateľstvo podobne vylúčených ľudí sociálneho či spoločenského okraja. ()
Himizu je výraz, ktorý označuje istý druh japonského krtka. Názov komiksu populárneho autora Minoru Furuyu, pravidelne vychádzajúceho v rokoch 2001-2002, je metaforou stavu hlavných postáv, ktoré skrývajú svoje pocity a prejavujú ich až v hraničných a psychologicky vyhrotených situáciách. Rovnomenná filmová adaptácia Šion Sona však patrí v rámci jeho filmografie k priemeru a zasadením do obdobia bezprostredne po tsunami a havárii vo Fukušime v marci 2011 (apelujúc na s tým súvisiace národné cítenie a problematiku) vyvoláva otázku, či nejde o štátnu zákazku, vybočujúcu tak z línie nonkonformných diel nevyzpytateľného "enfant terrible". Preklenutie medzi realistickým štýlom Furuyovej predlohy, vierohodným postihnutím stavu obnovujúcej sa japonskej spoločnosti a pre tvorcu charakteristickou výraznou štylizáciou postáv, charakterových typov a humoru nevytvára tak funkčnú kombináciu, ako tomu je v prípade Sonových predchádzajúcich snímkov. Nespojité rozprávanie vo viacerých líniách nie je tentoraz dostatočne výrazne motivované a vedľajšie postavy často tvoria len nutné kulisy pre vývoj príbehu a hlavného protagonistu. Dej je tak viacmenej len prehliadkou fetišisticky navešaných motívov a prvkov (zriedkavé dlhé zábery, klasická hudba, splývanie reality so snom a inzerovanie flashbackov, povedomí výrazní herci zo starších filmov v neprehliadnuteľných minoritných úlohách) už známych z autorovej skoršej tvorby, ktoré nedokážu vytvoriť komplexný celok s hĺbkou preňho typických sociálnekritických komentárov v rozličných žánrových polohách. Všetky významy sú divákovi podsúvané jednoducho a často až zarážajúco doslovne, scény, v ktorých by mali fungovať emócie, vyznievajú neprimerane pateticky a štylizované či komické prvky narúšajú realistickú víziu sveta povstávajúceho z vlastných trosiek (je možné, že ide o vedomý zámer). Ako celok tak Himizu postráda osobitosť, významovú hĺbku i ucelenosť režisérových predchádzajúcich diel, a dokáže zaujať skôr v jednotlivostiach/konkrétnych nadpriemerných pasážach a uhrančivým výkonom mladého Šótu Sometani (ktorý v nasledujúcich spoluprácach so Šion Sonom predvádza výrazne odlišné performancie). 65% Season Challenge Tour 2015 ()
Další silný,emotivní,dechberoucí a hlavně geniální drama od mistra Sona.Dobře zvolenej hudební doprovod(jak jinak) a se spoustou skvěle hrajících a známejch herců(pro příznivce Sona určitě).Kde bych vyzvedl výkon mladýho Sumidu v podání Šóta Sometani(ho) a ještě lepší výkon ostřílenýho Tecu(i) Watanabe(ho).DOPRUČUJU. ()
To, čo sa dialo v tomto filme, to sa len tak normálne nedeje! Tým Japoncom zjavne zmäkli mozgy z tej rádioaktivity a Sumidovi evidentne zmäkol už ten zmäknutý. ()
Ale komiks to musel byť skvelý. ()
"Nevzdávej se!" ■ Film, ve kterém se Shion Sono snaží přes bezútěšnost povzbudit. Velmi japonský pohled na lidi "na okraji". Značně psycho. ■ P.S. Fumi Nikaido mi v tomto filmu připadne být nová Aoi Miyazaki. ()
Tak tenhle Sono mě tedy výjimečně vůbec nebavil. Opět sice hezká hudba (tentokrát třeba variace na Mozartovo Requiem), ale tím to zvadlo. Sociální drama o "žluté lůze" s totálně debilním scénářem, otravnými postavami a naprosto příšernou ruční kamerou. Žádná rafinovaná perverze, žádná artová forma, žádný existenciální náboj, žádný myšlenkový přesah, nic. Tahle plytká slátanina může zapůsobit leda na někoho, kdo toho v životě ještě moc neviděl, ani neprožil. Hlavní "hrdina", nihilisticky a dutohlavě čumící nekňuba Sumido, mi příšerně pil krev, stejně jako i ostatní postavy, všechny do jedné. Z celého filmu mi zůstala v paměti jen matná vzpomínka na neustálé ječení a řvaní, nezajímavý a extrémně hloupý děj a otřesně skákající kameru. Bezkonkurenčně nejhorší a jediný opravdu špatný Sono, jakého jsem dosud viděl, jako by mu snad vlezla na mozek ta radioaktivita z Fukušimy. Jedna hvězda ani nevím za co... třeba za to, že starý jakuza vypadal jako dalajláma, což mě aspoň trochu pobavilo. ()
Pôvodne som chcel dať 4, ale koniec ma utvrdil v tom, že mnohé motívy, ktoré svojim majstrovským umom Sono rozohral, vyšumelí do prázdna. Príbeh je inak veľmi jednoduchý. Utrpenie, strata identity podmienená absenciou lásky a čohokoľvek trvácneho. Otupenie emócií na takú úroveň, že aj najväčšie gesto dobroty sa od hlavného hrdinu odráža bez toho aby si to uvedomoval. Pritom sa jedná o ďalší skvelý kaleidoskop postavičiek alá Sono. Dobrácky bezdomovci, morálny jakuzáci, ukecané dievča, deštruktívny a hlúpy rodičia a to všetko na pozadí katastrofy, aká znova prinútila Japoncov pochybovať o správnosti ich cesty. Film je v tomto smere takmer bezchybný. Jediné čo dostáva celý príbeh do vôd priemeru je nevyjasnená motivácia hlavného hrdinu. Prečo sa stáva zlým? Prečo túži po samostatnosti a nakoniec ju nezvláda. Prečo je pre neho zlý chodníček lákavejší ako ten dobrý. Prečo sa dokáže vrátiť naspäť? Náznaky nie sú jasne definované. Motívy ukončené. A ja som bol celý čas na pochybách či vlastne hrdinovi držať palce, alebo nie. A na konci som nebol o nič múdrejší. V tomto prípade sa totiž opakovaný motív stráca v preexponovanej konštruktívnosti Sonovho rukopisu. A to čo by v iných prípadoch fungovalo bezchybne, tu pokulháva na logike. Je to veľká škoda, lebo malo to niekoľko silných momentov - scéna v autobuse, otcovražda, alebo finálny beh. Ale keď si uvedomím čo mám na Sonovi rád - tu sa mi toho dostalo žalostne málo a aj to pôsobilo kŕčovito. ()
Tak trochu jiný Sono. Tak trochu optimističtější Sono. V Himizu najdete explicitní násilí, expresivně vyjadřované emoce, zamilovanou dívku, která se uchýlí až téměř k submisivitě. Zkrátka motivy, které jsou v Sonově práci dost obvyklé. Jen závěr filmu funguje jako určitá óda na život a především lásku a přátelství. Jako by Sono promlouval k postiženým tsunami, že společnými silami veškeré trápení překonají a znovu se postaví na vlastní nohy. Pro fanoušky nihilistické Studené ryby a klubu sebevrahů bude Himizu nejspíš průměrným zklamáním. ()
Tak Sono se v tomhle filmu opravdu nezapře, to se musí nechat. Dost drsný a trochu psycho filmeček o absolutní beznaději a zoufalosti pod tíhou okolností, ovšem stopáž je malinko přestřelená a nudnějších pasáží se zde nachází více než je zdrávo, i události samotné už jsou leckdy nad úrovní realističnosti a únosnosti ze strany diváka. Stejně jako Jirkovi mi ta holčina v hlavní roli trochu připomínala Miyazaki Aoi, je to podobný typ, ovšem herecky ani půvabností na ni rozhodně nestačí, ač tu předvedla kvalitní výkon. 65% ()
Jak tento Sonův počin hodnotit? Divák který neví, že má před sebou komixovou adaptaci, se může cítít trochu zmaten. Jde o realistické sociální drama, nebo o autérskou záležitost? Furuyaho komixy se, až na prvotní komické záležitosti, nesou v realistickém duchu, je na nich však cítit autorský rukopis - libuje si v hraničních situacích, popisuje psychologicky labilní, tragikomické postavy, které nedokáží najít místo v kapitalistické společosti ani vztah k druhým lidem, jeho příběhy mají svéráznou, hořkou komiku. Je to tedy takový mix různých přístupů, které se odráží i na filmu. Konkrétní předlohu pro Himizu jsem nečetl, takže nemůžu posoudit, nakolik se předloha vedla k omezením, které jsou patrné u filmu - jako drama tento film alespoň pro mě příliš nefunguje, spousta scén je patetických, protože necítíme existenční naléhavost, která má být v jejich podtextu. Možná že to, co funguje v komixu, nemusí fungovat ve filmu. Je spousta skvělých dramat podle komixových předloh (Nana, Turn Left, Turn Right,...), tento film mě ale úplně nepřesvědčil. ()
Mezinárodní název filmu je THEMIS, což byla řecká bohyně zákonného pořádku mezi lidmi a v přírodě. ()
Nerád vypínam film i keď som ho nedopozeral, ale pri tomto druhu filmu som urobil výnimku. Pre mňa to nie je žiadna dráma, kde na seba všetci jačia. Učiteľ pri vštepovaní národnej hrdosti, spolužiačka na spolužiaka, matka na syna, otec na syna a naopak. K tomu každý každého facká a opäť jačia. Človek by z tohto mohol mať pocit, že je to utrpenie pre filmové postavy. Ale ono to bolo utrpenie pre mňa. Oni totižto jačia z ničoho nič. A hneď si zas pohodlnene sedia. 40 minút ma nepresvedčilo, že sa to môže zmeniť na niečo hodnotné. ()
skvela drama z prostredia post-tsunami obdobia v roku 2011. mnohym ludom sa zosypal zivot ako domcek z karat, po tom co stratili vsetko co mali - firmu, dom, rodinu. Prezivsi stracaju nadej a zvysky rodin sa rozpadaju. Hlavnym hrdinom je 14. rocny Sumida, ktoreho prichadza otlkat otec a matka si pomaly aj bali kufre a odchadza s cudzincom. Sumida ostava sam an rodinny podnik, prenajom clnov pri rieke. Aby toho nebolo dost, situacia sa stal zhorsuje a ked si myslite ze uz nic horsie sa nemoze stat tak o chvilu pridu vymahaci dlhov a aj dotierava Keiko, stalkerka zo skoly, ktora si zmyslela ze Sumida je zmyslom jej zivota. Boot house ma aj par susedov - su to dalsi prezivsi, co stratili vsetok majetok, no maju zase nieco co Sumida prave stratil - chut do zivota. Ako hlboko padne hlavny hrdina aby zistil ze sa zivot prenho neskoncil a bude este vlastne schopny vratit sa znovu na cestu? ... vsetko ostatne uz napisal sniper18 s ktorym sa na 100% zhodujem! ()
mnooo, včera zasa raz jeden zamestnanec čo dostal padáka, v new yorku, "chytil nervy" a brokovnicu a zastrelil bývalého šéfa (a potom zastrelili jeho) ()
Neumím popsat pocit, který mne pohltil při konečných titulcích. Tato zkušenost stála rozhodně za to, i přes pár zdlouhavých scén a hudbu, která se v některých částech zdála tak trochu navíc. Kromě těchto detailů se mi na filmu jinak vše líbilo. Hudba, prostředí, myšlenka, scenérie po "nehodě", obdivuhodné herecké výkony a práce s metaforami. Potřebujeme více filmů, zobrazujících věci co se běžně dějí, ale lidi od nich raději odvracejí oči. ()
Je to vydarená dráma od Shiona Sona. Má celkom dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý niekoľko mesiacov po silnom zemetrasení a následnej tsunami, ktoré spustošili Japonsko nechce nič iné, len si žiť svoj obyčajný život bez väčších ambícií v malej chatke pri jazere, kde prenajíma člny, lenže ho opustí matka, ktorá strieda jedného muža za druhým, otec ho neznáša, objaví sa len keď chce peniaze a navyše mu spôsobí aj problémy s yakuzou kvôli dlhom. Ale spoločnosť mu robí aspoň skupinka slušných ľudí, ktorí prišli o domovy a spolužiačka, ktorá to má tiež ťažké, ale zamilovala sa do neho, no ten silný tlak, ktorý musí dennodenne znášať mu aj tak prinesie len množstvo problémov. So spracovaním som nadmieru spokojný, ešte spočiatku to pôsobí až moc obyčajne, čo som ale aj očakával, táto téma je pre Japoncov nepochybne veľmi citlivá, no aj tak ma len predsa trochu mrzelo, že Sono natočil len taký obyčajný film. Ale našťastie nesklamal, postupne začnú predsa len pribúdať jeho charakteristické prvky a po tretine filmu je to už presne on. Je síce pravda, že sa drží na uzde, ale aj tak tu začne pribúdať mnoho zaujímavých postáv, skvelých situácií, plno výborných nápadov a jeho charakteristických, dá sa povedať, že až trochu úchylných prvkov. Takže aj keď tá prvá tretina filmu nebola zlá, až potom je to konečne plnohodnotný zážitok, kde ma bavilo už prakticky všetko, zaujímavo podaný vzťah so spolužiačkou, vyriešenie problémov s otcom alebo yakuzou, mladíkove prechádzky po meste s nožom, strety s agresormi a plno iných. A spomenúť musím ešte dokonale morbídny nápad o zdobení šibenice určenej pre dcéru vianočným osvetlením, aj kvôli podobným nápadom mám Sona tak rád. Síce finále nie je až tak výrazné, ako je to pri jeho filmoch zvykom, ale tu ma to ani neprekvapuje, tu len predsa nešlo o žiadny zvrat alebo snahu šokovať, ale o jednoduché posolstvo, ktoré je pre ľudí trpiacich následkami takejto katastrofy potrebné. Herecké obsadenie je výborné, čiastočným sklamaním je jedine hlavný hrdina, nie je zlý, ale až tak moc si ma nezískal. No to už neplatí o prakticky všetkých vedľajších postavách, výborná Fumi Nikaido v úlohe jeho spolužiačky, ale aj všetci ostatní, či už plnohodnotné vedľajšie postavy alebo aj cameá, ktoré sú obsadené mnohými známymi z režisérovej predchádzajúcej tvorby, obzvlášť z filmu Cold fish, kde sa vrátilo kompletné hlavné obsadenie, ale aj viacero z Noriko's dinner table alebo Love exposure, takže aj toto bola radosť celý čas sledovať, ktorá známa tvár sa objaví kľudne aj v minimálnej úlohe. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, síce mám radšej iné Sonove štýly, viac mi sedí napríklad ten bizarnejší ako pri filmoch Strange circus alebo Guilty of romance, ale ani proti tomuto relatívne obyčajnému nič nemám. A hudobná stránka síce nie je až tak výrazná, ale poteší aspoň výborná skladba Adagio for strings od Samuela Barbera použitá v dvoch scénach. Shion Sono má samozrejme na svojom konte aj lepšie filmy, než práve Himizu, ale aj tak som veľmi spokojný. Sono sa nezaprie, čakal som niečo obyčajnejšie a aj keď tu svoj potenciál nevyužil tak, ako mohol, stále je to jeho plnohodnotný film s množstvom skvelých prvkov, ktoré ma bavili. 79% () (méně) (více)