Lidé na slunci

Opět jsem měl jen dvě informace. Jde o norskou komedii z roku 2011 a název filmu. A opět se vyplatilo...věřte, že očekávání a představy, které do vás infiltruje obsah, trailer nebo recenze oblíbeného uživatele, mohou velmi ovlivnit počáteční přijmutí filmu. Díky blažené nevědomosti co mě čeká, jsem se už od prvních minut napojil. Lidé na slunci, je navenek veselobarevný film s rozvernou hudbou. Postavy jsou velmi podobné mnohým z těch, které máme kolem sebe; už první věta mi evokovala Holubovou s Kleplem. Proč už mi nedáváš růži? Jak to, už???! Já ti ji přece nikdy nedával. Ta škvíra mezi bizárem a tím, co všichni důvěrně známe ze života, je vyplněna vtipnými momenty podle mého gusta. Ovšem ani zdaleka ne, jen humorem. Tvůrci občas tnou do živého a ukážou i tu temnou stranu, díky které úsměvy tuhnou na rtech a rozhostí se trapné ticho. Že vám to zní až podezřele dobře? A že se divíte nízkému hodnocení? Posledních 20 minut přejde do podivného absurdna a bohužel posouvá celý film směrem, který mi nesedí. A asi i ostatním divákům. Než TO celé začne, tak bych plácnul 4 * bez velkého váhání. Jenže stejně jako lidem na slunci pokazil dovolenou mrzký konec světa, tak mě zkazil filmový zážitek, konec filmu. (15.08.2023)

Nezávazné klábosení na pláži, než nastane konec světa. Spíše hořký humor, kdy přijdou na přetřes i Židi s Ježíšem a pravé charaktery postav se vyjeví až téměř v závěru. Taková ta zaprděnost a sobeckost, kdy jsem já a pak až daleko za mnou ostatní, rezonuje se současností. Hlavně si ještě užít a pak se to tu může...Padající hvězdy nenesou štěstí, červený déšť nebude železitá voda, kobylky přišly včas a temnota obestře vše. Původně jsem to viděl tak na tři, za konec ale musím jednu hvězdu přihodit. A na závěr I Can See Clearly Now od Johnyho Nashe..... (02.05.2021)

Chlpatý medveď, jeho semetrika, ich malý autista, mentálne nestabilný psychológ a jeho typická obeť utláčanej ženy, a stará forela recitujúca Bibliu. Všetci na nejakom švédsko-dánskom ostrove, kde nie je nič, iba škaredé chatky a koniec sveta. Krvavý dážď, kobylky, trhliny v zemi a mraky ako tri rite. Samozrejme, švédsko-dánsky nadhľad si nechce pripustiť, že je fakt koniec. Bolo to trápno-vtipné, taký humor mám rada, a stupídne, čo mi v tomto prípade neprekážalo. (04.08.2023)

Asi jako kdyby konec světa zkazil dovolenou rodině Homolkových. Film si utahuje z té lidské vlastnosti, díky níž je homo sapiens schopný v zájmu vlastní pohodlnosti přesvědčit sám sebe, že vlastně o nic nejde, ať se děje, co se děje. Že občas prší krev? A že noc není úplně tak noc? A ty padající hvězdy a mračna kobylek? Ále, my máme vlastní starosti. Ono se přežene a bude zase dobře. No... Pro někoho možná. (20.03.2021)

Zistil som, že nórske komédie sú pre mňa niečo ako lotéria. Kým pri niektorých neviem, na čom sa smiať, iné ma okamžite zaujmú suchým, až čiernym humorom. Toto bol ten druhý prípad. Rodinná dovolenka dvoch manželských párov, syn autista a koniec sveta v priamom prenose. Postupne sa odkrývajúce charaktery postáv, v niektorých prípadoch dosť drsné fakty podané "len tak mimochodom". Nevraživosť medzi Nórmi a Dánmi je asi miestny folklór (z Dánky sa ale nakoniec vykľuje poľská židovka). (09.06.2023)