Lore

Mám pocit, že Němci se těmi svými filmy z války nebo o minulosti jako takové snaží očistit od všeho negativního, co jejich národ stihl za minulé století způsobit. Lore je možná místy dost rozvláčný film, ale svojí syrovou atmosférou si mě okamžitě získal. Ono si stačí přečíst už jen samotný příběh a bude Vám jasno, že tady se soucitu nedočkáte. Drsný a krutý příběh na konci druhé světové války, která otevírá názory těch, kteří dostali propagandou po čumáku a pak museli rychle přijít na to, kde je vlastně problém a co se to vlastně během války dělo. Příběh z trošku jiného pohledu než je zvykem, ale natočen tak, že nad ním budete ještě hodně hodně dlouho po skončení přemýšlet. (05.10.2014)

Nacistické Německo padlo, jizvy války se pomalu zatahují. Avšak s koncem jednoho utrpení začíná utrpení jiné, jiných. Film Lore nedebatuje nad vinou, nevinou, morálkou a svědomím, ale nad syrovou skutečností. Sen Třetí říše se rozplynul a málo čí svědomí zůstalo čisté. Bezpráví se páchalo, páchá a dále páchat bude. Jen se karty rozdají do jiných rukou. Lore, jakožto nejstarší dcera nacistického důstojníka a jeho ideologicky souznící ženy se po porážce vydává se svými mladšími sourozenci ze samoty Schwartzwaldu přes celé obsazené Německo vstříc jedinému útočišti - babičce v Hamburgu. Její anabáze zahrnuje jak fyzické, tak i psychické strádání, kdy se potýká se svou vnitřní anomií, pomýleností, zoufalstvím. Lore je upřímný, minimalistický a intenzivní snímek. Na můj vkus mohl ubrat s divokostí pohybu kamery, když už funguje na scénách zaměřených na poetičnost (i tu krutou) a detail. To nic nemění na tom, že je to velmi dobře zvládnuté drama, bez vtíravého poselství a odkazu, ale k vnitřnímu zamyšlení nad lidským životem a osudem. Z mé strany - hodně dobré, solidní čtyři hvězdičky. (09.11.2013)

Začnu poněkud jedovatě. Označovat Cate Shortland za mladou režisérku, jak se dosud objevuje v biografii na ČSFD, mi přijde poněkud nepatřičné. V 48 letech má mít za sebou podstatně obsáhlejší výsledky své práce. Při kondici australské kinematografie svědčí pouhé dva celovečeráky o tom, že to buď s jejími schopnostmi nebude až tak slavné, nebo že se jedná o takový tvůrčí samorost, že předem odrazuje producenty. Jisté je, že její Lore okouzlila výraznou část evropského festivalového publika, takže se jméno Shortlandové dostalo to širšího povědomí - uzavřené bubliny klubového publika. Širšímu okruhu diváků bude snímek připadat příliš pomalý a odtažitý. Minimálně se v něm vysvětluje kontext, film je snímaný subjektivně, z pohledu hlavní hrdinky, která se snaží po útěku otce namočeného do válečných zločinů a zatčení matky okupačními úřady dopravit mladší sourozence k babičce na druhém konci Německa. Za sebe musím bohužel říct, že odvařený jsem z Lore nebyl. Neměl jsem problém v orientaci s ději ani s tím, že produkce byla skoupá na rozpočet, takže o výpravnosti se v žádném ohledu nedá hovořit. Mám ho naopak s návodností scénáře - společníkem Lore se při její cestě z jihu na sever stal, jak jinak, německý žid, se kterým se dají skvěle konfrontovat postoje holky z prominentní nacistické famílie. Navíc kluk příhodného věku, se kterým může Lore prožít nejenom určitou názorovou proměnu, ale i svéráznou drsnou romanci. Evropou se tehdy valily milionové zástupy uprchlíků, válečně nasazených, zajatců, zběhů i vězňů, němečtí židé mezi nimi tvořili pranepatrný zlomek. Z pochopitelných důvodů jich koncentráky přežila jen hrstka a přicházeli navíc z odlišného směru - z těch méně fajnových lágrů na severovýchodě. Přicházeli navíc mnohem později, než se odehrává Lořin příběh. Za druhé mi vadila i absence výrazného filmového jazyka. Srovnejte si například Lore s tématicky spřízněnou Krajinou po bitvě nebo Evropou od Larse von Triera a hned by mělo být jasné, kde se dá mluvit o talentu a kvalitě a kde o filmařském průměru. Kdepak, i umění se musí umět. Celkový dojem: 60 %. (12.07.2017)

Pro me trochu zklamani. Namet, ackoliv nicim originalni me zajimal a byl jsem na samotny film dost zvedavy. Lore je hezky, az poeticky natocena zalezitost. Z hercu vyrazneji dokaze zaujmout jen Saskia Rosendahl. Co vsak filmu nejvice vytykam jsou postavy, ktere pres nelehky osud, jsou zcela bez emoci a nerozhaze je ani smrt sourozence. Stejne tak setkani s babickou mi prislo mimo. Pointa take nevyrazna a jen potvrdi prumernost celeho snimku. (25.08.2013)

Pokud pominu decentní nesrovnalosti ( v noci svítí slunce, cestovatelé nic nenosí a stále vytahují nějaké "zbytečnosti" ze zavazadel, malému capartovi niko nemění plenky., natož aby je prali..) tak se jedná o neskutečně živý film. Úžasná barevnost, fantastický způsob ostření, výborné pohledy s kamerou a výtečné zpracování střihu ... prostě celková ucelenost. Jedná se o dobře zpracované vyprávění příběhu, jednoduše jako ze života. (02.07.2014)