Toy Story 4: Příběh hraček

Možná jsem až moc přísný, ale jako fanoušek starších dílů jsem zkrátka zklamán. Bohužel jsem předchozí díly viděl již před delší dobou, takže si je možná idealizuji a třeba by mne už také nebavily, nemohu ovšem Toy story 4 kvalifikovat jinak než naprosto zbytečný sequel, jež mě nijak neobohatil a místy jsem jej i protrpěl. Na druhou stranu to samozřejmě opět najdeme obrovské produkční kvality, které zvládají dodat snad jen Pixar a pár dalších studií. Animace je mimořádně nádherná a chvíli je fajn zase vidět všechny známé postavy pospolu, ale ten příběh působí jen jako dovětek, který toho moc extra nového nenabízí. V budoucnu tomu určitě plánuji dát ještě šanci, nejlépe dohromady s ostatními díly. (15.10.2019)

Úctyhodné navázání na trilogii, s aktuálními tématy, dostatečnou vyspělostí a se stále svěží a nápaditou smrští gagů, přičemž ale tvůrci nezapomínají zase ani na slušnou dávku emocí. Navíc to je celé v nádherném vizuálním kabátku, kterým mě Pixar asi nikdy nepřestane uchvacovat. Na další dobrodružství Woodyho a volnomyšlenkářské pastýřky bych se podíval okamžitě. (20.02.2020)

Toy Story 4 si ma získavala pomalšie, asi najpomalšie zo všetkých top Pixaroviek, nakoniec sa jej to ale podarilo. Tvorcovia majú totiž všetko opäť perfektne premyslené a smerujú k jasnému, logickému koncu. Hračky v tomto fikčnom svete sú v podstate najtragickejšie bytosti, pretože nestarnú, kdežto ich milovaní, rozumej deti, áno a musia sa stále prispôsobovať novým podmienkam. A asi preto sa dá Toy Story nakrúcať donekonečna, čím môžem parafrázovať aj Buzzov výrok na margo pocitu z tohto filmu a vlastne aj celej série. Hračky ale zrejú vo vnútri a ak boli v jednotke povedzme že puberťáci, teraz sú už dospelí ľudia. Ono tá nesmrteľnosť je predsa len z istého uhla pohľadu prekliatie, pretože za význam svojho bytia musíte stále nanovo bojovať. (10.08.2019)

Zprvu nevítané pokračování, které ve formě hledání životní role středního věku statečně cílí na nejdospělejší diváky a ty nejmenší potěší víceméně snad jen Vidlíkem. Jinak jde totiž o přemýšlivou a překvapivě také slušně děsivou procházku nostalgickou myslí, která odpovídá na otázky, na které jsem netušil, že nutně potřebuji znát odpověď. Nebýt odklonění staré party (bohužel i s Buzzem) na vedlejší kolej, nemám slov, protože jsem se zase smál na celé kolo a na konci zcela podle očekávání nekontrolovaně slzel. Takhle přece jen o půl kroku slabší než původní trilogie, ale strach ze zbytečného apendixu se naštěstí ukázal kompletně lichý. (26.08.2019)

"Ať to není zbytečné, ať to není zbytečné," říkal jsem si než film začal. Ale jakmile začal, už jsem na to nemyslel. Došlo mi, jak moc mi tenhle svět scházel, a postupem času se ukazovalo, že po uzavření Andyho příběhu v minulém dílu se tentokrát nejspíš uzavře Woodyho příběh a všechno to působilo přirozeně a logicky - žádné nastavování kaše, ale plnohodnotné pokračování / epilog. Na známé postavy se vsadilo stejně jako na nové a výsledek je fajn, emoce všeho druhu jsou přesně tak působivé, jak to Toy Story vždycky umělo, o úžasné animaci asi nemá smysl psát. Vyzdvihnout ovšem musím opět bombasticky dobrodružnou i melancholickou hudbu Randyho Newmana (těším se na český dabing, protože písně nazpíval Michal Prokop). Nebylo to zbytečné, bylo to krásné.____P.S. Zklamalo mě ale, že Pixar tentokrát vynechal předfilm. Proč? (09.08.2019)