The Messenger
Režie:
Vladimír MichálekScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Matěj Hádek, Jiří Vyorálek, Jan Kolařík, Eva Leimbergerová, Gabriela Mikulková, Stanislav Zindulka, Eva Jurůjová, Pavel Kunert, Gabriela Štefanová (více)Obsahy(1)
Petr je posel, vlastně messenger. Je to jeden z těch mladých mužů, kteří se na svých kolech stali nedílnou součástí koloritu současných měst. Je to člověk nekonformní, který se odmítá sžívat se současnou pokřivenou společností, se všemi těmi jejími pohodlnostmi, konzumem a lží, s jejími pseudopravdami, pseudocity, pseudoláskami a pseudohodnotami. Petrova nespoutanost přináší stále větší a větší problémy. A Petr je přesně člověk, který si nikdy nepřizná, že by mohl být u konce s dechem. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (87)
Zajímavý příběh a lze tvrdit, že takřka ze života. Zpracován je v plynulém souběhu se skutečnostmi a tím je povýšena veškerá reálnost dějství. Matěj Hádek v roli Petra je přesvědčením nelehkosti bytí v současném životě. Tempo vyprávění se občas zadrhne, ale nijak to na výsledku nevadí. Vzniká tak vlastně pro diváka chvilka k zamyšlení nad osudem a absurditou člověka, jako je právě Petr. Scénář je kupodivu zpracován přívětivě dobře a veškeré charaktery postav pochopeny a zahrány zrovnatak. Dokonce je možné, že se někdo z diváků v určitých chvílích i pozná. Snímek je zkrátka výpovědí jednoho ponurého života v hlavním městě se všemi svými klady i zápory. K tomu troška filosofie a moralizování, ale skutečně ne moc, aby vyznění myšlenky zůstalo dobře uchopitelné. ()
Nevybavujem si už dosť dobre, kedy ma naposledy hlavný hrdina filmu tak príšerne iritoval, a to od začiatku do konca. Až neskôr som si vďaka tomu uvedomil, že to je vlastne skvelá vizitka scenáristu, ktorý má svoju postavu jasne psychologicky definovanú a do konca ju pevne drží v mantineloch jej osobnosti. Ten protivný Petr je proste iba trošičku hyperbolizovaným hrdinom filmu, ktorý zobrazuje svet malého českého človeka súčasnosti v jednej z typických podôb - sebeckého a nedospelého kreténa. To je jadro dobre vystihnutého psychologického profilu - obalom, ktorý ho definuje navonok potom je hlavne to, že sa rád bicykluje. Nie je úplne hlúpy ani lenivý, ale jeho morálka, osobnosť a sebareflexia sú veľmi obmedzené. Ľudovo povedané, je to debil, pravdaže nie v medicínskom, ale spoločenskom zmysle. Réžijne je POSEL svojský a často aj nápaditý, to sa Michálkovi musí nechať, vždy to bol osobitý režisér - ale zároveň je to aj dosť nuda. Pozerať ho je ako sedieť v krčme s ľuďmi tej sorty, ktorá vás vytáča, ktorým sa za každú cenu snažíte vyhýbať, no raz za čas ste predsa len donútení tráviť s nimi čas. ()
Třicetiletý poslíček na kole prožívá stejně bídný život jako je bídný tento film. Ten příběh je strašně nezajímavý a kdo by čekal nějakého psychopata v podobě Matěje Hádka, tak na to ať zapomene. Já osobně čekal, že to bude něco podobného, co zahrál jeho bratr Kryštof v televizním filmu KLEC. Jenže tohle otravná nuda, která překvapila až poslední minutou... [855. hodnocení, 75. komentář, 48%] ()
,,Zloději kol" po česku? To asi ne. Tentokrát jsem neměl pocit takového toho "typického českého filmu", jaký popisuji např. u filmu Poupata, ale přesto nejsem z Posla nijak nadšen. Na Michálkovi je sympatické, že neuvízl v jedné zaběhnuté koleji. Režisér takových hitů jako Je třeba zabít Sekala nebo Babí léto by v našem malém rybníčku mohl celkem spokojeně točit variace na tyto příběhy, kdežto z Posla je cítit snaha zkusit něco jiného, překročit svůj stín. To vyšlo jen zčásti - a na vině je především scénář bůhví proč oslavovaného Marka Epsteina (co jsem slyšel, žádná z jeho novinek, tedy ani Signál ani Vrásky z lásky, není zrovna zázrak). Film se snaží cosi řešit, ale je to takové nemastné neslané, chybí zápal, chuť zkusit něco, co tu opravdu ještě nebylo. Říká se, že umělec by se měl pustit do nějakého díla teprve tehdy, pokud by umřel, kdyby tak neučinil. A to je právě problém mnoha českých filmů, Posla nevyjímaje. Kdyby nevznikl, nikomu by to nebylo líto, nikdo by to nezaznamenal a naše kinematografie by vůbec o nic nepřišla, což je samozřejmě velmi špatně. Ale abych jen nehanil - Hádek a Leimbergerová jsou senzační. ()
Toto bolí, toto bolí. Nebýt hrdá Brňanda, která zná téměř všechna místa, kde se děj odehrává a nebýt na premiéře v Lucerně, kam mě pozval jeden známý, který se dosti význačně na filmu autorsky podílel, moje utrpení by bylo menší a ještě menší, až by bylo nejmenší na celém světě... Ale vážně - proč ta falešná skromnost, žádná ambice odrovnat emocionálně diváka? Kde jsou ty časy, kdy bylo třeba zabít Sekala? Kdy byla platonická láska venkovského faráře k obyčejné selce tak srdcervoucí? Sice mě u Karamazových zachvátila euforie, ale jak vidno značně předčasná. (POZOR SPOILER! Vlastně jen od toho dotyčného známého vím, že hlavní antihrdina se chtěl změnit k lepšímu, jenže pak ho zmlátil ten týpek a nějak se to celé posralo a blablabla. Mimochodem to jsem teda jako z filmu vůbec nepostřehla a na konci Petrovi daný osud přála.KONEC SPOILERU.) Plytkost děje, postav, chování hodící se k puberťákům. Děj zkrátka plyne, vlastně vás ani nezajímá, co bude dál a to, co je v následujícím záběru, vás nepřekvapí. Souhrn klišé končící ještě větším klišé hrajícím si na umění. Prý jsou ve filmu odvážné sexuální scény - asi to byl poslední zoufalý pokus distributora nalákat na film vůbec nějaké diváky. No, mně je to docela šumák, i když když je to samoúčelné, štve mě to pro tu banalizaci sexu, ale to už bych zabrousila úúúplně jinam. Mimochodem asi jsem tu "odvážnost" nijak nepostřehla, protože záběr na zadek a prsa a nulová "chemie" mezi hlavními protagonisty, opravdu nepovažuji za nic převratného a hodného zaznamenání. To "Piano" z roku 1993 je jinší kafe, u něhož jsem se vždycky červenala. Jenže to už byl taky trochu jiný Příběh... ()
Reklama