The Black Power Mixtape 1967-1975
Black Power Mixtape 1967-1975, The
Black Power
Režie:
Göran OlssonScénář:
Göran OlssonHrají:
Erykah Badu, Harry Belafonte, Danny Glover, Angela Davis, Questlove, Bo Holmström (a.z.), John ForteObsahy(1)
60. – 70. léta znamenala pro řadu obyvatel Ameriky revoluci. Černošská komunita se razantně přihlásila o svá práva. Nejednalo se jen o rasový význam, ale zejména o ekonomický a politický systém. Hnutí Black Power začalo zakládat politické a kulturní instituce, aby podpořilo společné zájmy černochů a vyzdvihlo tak své hodnoty. V té době se švédští novináři rozhodli o tomto hnutí natočit dokument. Ze své vnější perspektivy pořídili fascinující nahrávky těch, kteří ve své době hodně znamenali: Stokely Carmichael, Bobby Seale, Huey P. Newton, Angela Davis, Eldridge Cleaver ad., stejně jako aktivity skupiny Black Panther. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (9)
Vcelku zaujímavá téma spracovaná dosť nezaujímavým spôsobom. Dokument rozpráva o živote v Amerike 60. - 70. rokov, kedy sa veľmi "nenosilo" byť čiernym. Očakával som však od toho trochu viac vzhľadom na námet, ktorý tento dokument mal. Ničím výnimočné. Každopádne treba povedať, že si to určite zaslúži kapánek lepšie hodnotenie. U mňa 60 %. ()
Český distributor se dopustil prohřešku, když věcný původní název změnil v politický slogan. Konstatování konceptu mixtape, tedy výběru sestaveného jedním člověkem z určitého množství tematického materiálu sice naznačuje jisté zaujetí pro předkládaný subjekt, ale rozhodně ne nutně souhlas. "The Black Power Mixtape 1967-1975" si nedělá nárok být vyčerpávajícím či objektivním pohledem na projevy hnutí za práva černochů v jeho radikálnější podobě právě v období deseti roků od poloviny 60. let. Jak konstatuje komentář na začátku, je to dokument o švédské reflexi dané doby, který nicméně dává prostor tehdejším aktivistům i soudobým ikonám rasové emancipace se k předkládanému materiálu vyjádřit. Zaujatost vycházející z dobového politického ovzduší a protiamerických nálad v evropské a obzvláště skandinávské společnosti sice může sloužit pro řadu lidí jako afirmace jejich postojů (ať už sympatií či opovržení), ale ve své podstatě je spíš konfrontační. Pozitivní zobrazení komunitních aktivit Černých panterů a zapálené projevy předních radikálních či přímo militantních aktivistů nahlodávají ustanovený historický obraz hnutí jako militantních a násilnických separatistů či přímo rasistů proti majoritní barvě pleti. Obzvláště cenný je v tomto ohledu rozhovor s Angelou Dawis ve vazbě, kde aktivistka osvětluje svůj postoj vůči násilnému odporu. Odhaluje totiž rozdíl mezi černým rasismem a rasismem bílých. Zatímco příslušníci většiny vycházejí z xenofobního strachu budovaného na předsudcích, podvědomém pocitu viny a obavách ze situací, kdy se sami ocitli v pozici minority, rasismus vyčítaný Černým panterům a black power radikálům vychází z reálné zkušenosti ohrožení života vlastního i svých bližních, osobně zakoušených projevů útlaku a nemožnosti dovolat se práva. Jistě, že "The Black Power Mixtape 1967-1975" z povahy svého konceptu a především výchozího materiálu nezmiňuje jistá fakta. Jeho přínos ale spočívá právě v tom, že divákovi předkládá radikální názory spolu s jejich reálnými příčinami. Cílem nicméně není odsouhlasení či přijetí zachycených postojů, nýbrž právě reflexe na straně diváka. Jak zazní v jednom rozhovoru ve filmu: "Black isn’t power. Knowledge is power." Právě možnost konfrontovat převzaté postoje k hnutí black power s jeho pozitivním obrazem, potažmo skrze konfrontaci přimět diváky k dodatečnému zjištění faktů a kontextů spočívá vpravdě síla snímku. Tak tedy nikoli power, ale knowledge to the people! ()
Velice zvláštní snímek, jenž vznikl pouze z dobových materiálů švédské TV. Čili s jistou dávkou evropského odstupu a zároveň s citem pro kaleidoskopické postřehy z běžného života. Jinak řečeno: Ve filmu se vyskytují všichni, koho bychom čekali (Malcom X; Martin Luther King; Black Panthers atd.); jenže navíc se divákovi dostává i průhledů do každodennosti prostých lidí. A světe div se: S ohledem na volbu tématu jsou to afroameričané. Černoši. Niggaz. Jak chcete. Ale pokud vás daná problematika nezajímá; nebo vás zajímá nikoliv z hlediska boje za lidská práva; z hlediska sociálního a kulturního atp.; případně nejevíte interes o práci filmových a televizních dokumentaristů; leč zaměstnává vás toliko aspekt "tzv. rasové hygieny", nehodnoťte jej. A nebo hodnoťte. Domnívám se, že tvúrcům tohoto veskrze vydařeného dílka je to celkem jedno. Nicméně s ohledem na množství zdejších nespravedlivě udělených odpadů zvedám hodnocení ze čtyř na pět hvězd. RESPECT. ()
Už jen z názvu to zavání rasismem. Můžeme tedy natočit film "White Power" ? To težko. Dokumenty o černých rasistech se točí vesele dál. Ale o tom co černí napáchají bílým, o jejich kriminálním chování......o tom se prostě nemluví a dokumenty netočí.... Ticho po pěšině. Smutné. Z tohoto dokumentu, se mi zvedá žaludek. A o to více, že ho natočili Švedové. A také mě děsně rozemívá ten výše uvedený obsah: "....Nejednalo se jen o rasový význam, ale zejména o ekonomický a politický systém. Hnutí Black Power začalo zakládat politické a kulturní instituce, aby podpořilo společné zájmy černochů a vyzdvihlo tak své hodnoty..." To by mě teda zajímalo, čím jsou ti "černoši" v Americe prospěšní, když drtivá vetšina fetuje a dělá šméčka. A splečné politické instituce, jsou smozřejmě rasově založené. Už jen z významu je to pochopitelné: Aby podpořili "společné zájmy černochů". Z toho vyplývá, že tam bílý človek nemůže. Takže je to rasově založené. A aby vyzdvihli své hodnoty... To jsou jaké? Drogy, porno, kriminalita, lichva, prostituce? Je obecně známé, že v ghettech tyhle věci frčí jak na běžícím pásu. Tenhle dokument je taková fraška, která normálně člověka pobaví. Udělat s přistěhovalců chudáky, to je jako bych chtěl udělat z vraha, prezidenta. 0% - ODPAD! ()
Galerie (19)
Photo © Mouna
Black Power Mixtape není komplexním průvodcem po radikálním černém hnutí 60. A 70 let. Nedočkáme se zmapování jeho kořenů, teoretických východisek, příběhu jeho vítězství a porážek. Je to „jenom“, jak ostatně hned na začátek uvádí, pohled několik švédských filmařů a žurnalistů na toto hnutí a na jeho význačné postavy. Přesto ale, přinejmenším pro toho, kdo ví, kdo byl Malcolm X, jak zemřel Fred Hampton a v čem spočívala agenda COINTELPRO, se jedná o velmi inspirativní a místy vyloženě strhující zážitek. Při některých projevech Stokely Carmichaela a rozhoru s Angelou Davis ve vězení mi běhal vyloženě mráz po zádech, pro jejich zanícení, schopnost přesně a s rétorickou bravurou formulovat své myšlenky, pro ono nezlomné odhodlání, pro které J. Edgar Hoover označil ve své době černé hnutí za největší hrozbu národní bezpečnosti. Ze strany švédských filmařů je patrná jistá naivita a entuziasmus, s nimiž přistupovali k černým radikálům a celé hnutí působí v jejich interpretaci daleko semknutěji, než ve skutečnosti bylo, ale současné komentáře aktivistů a hudebníků to přinejmenším občas částečně zkorigují (třeba k Farakhanovi), i když i tato rovina nesleduje analytický přístup, ale nese se v duchu osobního vyznání. Ale ono také je z čeho se vyznávat. Což mě přivádí k tomu, kolik odpadů se tady na BPM sneslo. Dokážu pochopit, že pro toho, kdo o černém hnutí té doby nic neví, může být dokument tohoto typu trochu matoucí a neuchopitelný, dokážu i pochopit, že někoho tohle téma nezajímá (ale proč pak sakra na takový film vůbec kouká?) a tak přidělí nějaké dvě, tři hvězdy, protože minimálně formálně (tj. výběr a sestavení dílů skládanky) a hudebně je BPM velmi dobře odvedená práce. Ale tolik odpadů, počítám, že většinou od lidí, kteří ten film vůbec neviděli (lidí, kteří např. dali pět hvězd filmům jako „Sexy party 3: Prvák“, „Obsluhoval jsem anglického krále“ nebo pořadu „Ozzákova škola kalení“), mě vede k otázce, co takové jednání motivuje. Pokud pominu vrozený kretenismus, který je jako vysvětlení statisticky nepravděpodobný, napadá mě jen starej dobrej rasismus. Tedy kretenismus naučený, a tak o poznání horší. Takže přípitek všem kreténům: zkoukněte si film „Finian's Rainbow“ (Divotvorný hrnec) a popřemýšlejte o postavě senátora Rawkinse. A přemýšlejte rychle, protože myšlenky mužů a žen jakými byli Stokely Carmichael, Malcolm X, Angela Davis, Kathleen Cleaver pořád rezonují tímhle světem…All Power to the People.________________________ PS: až po sepsání komentu jsem se podíval do místní diskuze, která mi potvrdila předpoklad, že ony odpady vycházejí jen z rasismu. Provázeného jeho tradičním společníkem, ignorancí a nevzdělaností. Obviňovat z černého rasismu Martina Luthera Kinga jr. je jasná stupidita, obviňovat z něj Black Panther Party, který se otevřeně deklarovali jako nerasistický, je zas prostě neznalost. Jediný komu by se to dalo přičíst, je Farakhan. O to ale nicméně nejde. Protože Black Power, narozdíl od White Power, měla za své východisko politickou a ekonomickou marginalizaci a místy až úplně vytlačení (z veřejného prostoru, z života země, do ghetta) černého obyvatelstva. Podobně jako Gay Power měla za cíl politickou a kulturní emancipaci homosexuálů a nikoli jejich program k ovládnutí světa, tak Black Power měla za cíl politickou a kulturní emancipaci černého obyvatelstva Spojených států, a opět: nikoli ovládnutí světa (ach, ty roztřesené dušičky bílých kluků, kteří se uprostřed noci choulí sami v posteli, neuroticky hnětou svá pohlaví a k smrti se obávají obrovských ebenových "negrů", kteří je v té jejich postýlce překvapí a pak jim splní jejich nejtajnější a nejhrozivější přání, to které nepřiznají ani sami sobě, - a sodomizují je do všech otvorů). () (méně) (více)