Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    Můžu tě udusit, jestli chceš." Stačí mrknout a je to. No tak sranda to tedy nebyla, ale ani Iñárrituovo tradiční ždímání emocí na mě nikdy moc neplatilo. Takže jsem jen sledoval, kterak je pobyt v přírodě prospěšný zdraví. V podstatě mrtvé individuum, schopné pouze čekat na odpojení od neexistujících přístrojů, se při pobytu na čerstvém vzduchu najednou rozplazilo, rozplavalo, rozpajdalo a najednou i rozběhalo a to je zázrak. Aleluja, velebte Pána. Anebo scénáristu, který vášnivě popustil uzdu své fantazii. Takže to vlastně byla sranda, protože Bůh prý je veverka, spaní ve vyvrhnutém koni je vrcholem luxusu a při plavání v ledové řece huňatá kožešina zahřeje. Mě to tedy nakonec bavilo o něco víc, než jsem po vyslovení jména "velkého" režiséra očekával, ale těch dlouhých obrazových důkazů krásy americké přírody jsem viděl o dost víc, než bych potřeboval.(26.5.2016)

  • novoten
    *****

    Tak intenzivně destruktivní, až jsem se na samém konci cítil jako sám Glass. Tedy dolámaný, rozdrásaný, na padrť, dřeň, kost. Jenže na rozdíl od něj bych to já vzdal prakticky okamžitě a jen čekal na smrt. On se ve strhujícím Leonardově podání plazí, belhá a všelijak chroptivě snaží dokráčet nejdivočejším západem za svým archetypálním cílem, až mi i zimní vítr cestou z kina přišel jako ten nejpříjemnější jarní vánek. Miluju klasické pojetí westernu, ale takovéhle převracení tradic vzhůru nohama potřebuje jednou za čas každý žánr. Tím spíš, když jsou klíčové výjevy (medvědice, řeka, bizoni) ikonickými obrazy už při své premiéře. Famózní velkofilm a nejintimnější znovuzrození v jednom.(14.1.2016)

  • Jossie
    *****

    Pořádně drsný film, zima z něj sálala každým okamžikem a záběry s medvědem byly dechberoucí. Nenudila jsem se u tak dlouhého filmu ani chvíli.(25.1.2016)

  • J*A*S*M
    ***

    Tyjo, já jsem byl 100% přesvědčený, že budu nadšený, a už už jsem si v hlavě formuloval hejt na hejtry. A ono prd. Revenant je super devadesátiminutový survival, bohužel film trvá 150 minut. Zbytek tvoří nenaplněné ambice, podložené plytkou indiánskou mystikou. Pokusy o transcendentální přesahy tu bohužel vůbec k ničemu nevedou, Iñárritu se jen značně sebevědomě plácá na povrchu. Nejenže to nefunguje, ale dokonce to i vyloženě škodí tomu ústřednímu příběhu a jeho postavám. Ani chvilku jsem na plátně neviděl Hugha Glasse. Vždycky to byl Leonardo DiCaprio, kterak pod Iñárrituovým vedením dělá umění. Zklamání jak hrom a současných 83 % je ve světla 66% Birdmana zlý vtip.(2.2.2016)

  • Matty
    ***

    Podobně jako mluvíme o „hitchcockovských“ atributech některých thrillerů nebo „lynchovsky“ divných filmech, budeme možná brzy vztahovat jméno mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárritua na snímky, kolem nichž je uměle vytvářen mediální rozruch. Stejně jako u předloňského Birdmana, ani v případě Revenanta přitom doprovodný humbuk zdaleka neodpovídá tomu, jakou pozornost by si titul zasloužil na základě svých filmových kvalit. Dream team Iñárritu, Lubezki, Dicaprio mohl díky svým schopnostem natočit jeden z nejsugestivnějších dobrodružných filmů posledních let. Bohužel jim béčkově přímočarou zápletku nestačilo „naboostovat“ fludní kamerou, která předvádí ještě úchvatnější psí kusy, než jsme mohli vidět v Soy Cuba (pro mne etalon při hodnocení filmů s propracovanými dlouhými záběry). Příběh muže sežvýkaného medvědicí, který se po vzoru Odyssea vrací „domů“, je prokládán mystickými snovými (halucinačními) sekvencemi, dialogy o Bohovi převtěleném do veverky a projevy zkázonosnosti neregulovaného kapitalismu. Iñárritu, vyžívající se vždy v utrpení svých postav, by přitom byl ideálním režisérem pro syrový western tradičního ražení, v němž násilí slouží jako hlavní prostředek komunikace, udává dění do chodu, podmiňuje dějové zvraty a řeší problémy. Bohužel, jak naznačeno výše, se rozhodl sdělovat významy i jinak než spektakulárním násilím. Například slovy. Užití násilí coby ústředního vyprávěcího elementu je omlouváno jeho vsazením do vratkého rámce rodinného melodramatu, okouzleného indiánskou mystikou. Jsem přesvědčen, že Revenant by byl tonálně i rytmicky vyrovnanějším filmem, kdyby tak urputně nepředstíral filozofickou hloubku a ohromný duchovní přesah. Spirituálno se v něm totiž oproti Tarkovskému nebo Malickovi omezuje pouze na prázdná slova a nepůvodní symboliku. Formální stránka nijak povznášející není. Cyklické pojetí času, vlastní domorodému americkému obyvatelstvu, například vedle motivu spirály vyryté na čutoře zpřítomňuje akorát repetitivnost hrdinova utrpení. Jinak má film důsledně klasickou výstavbu s přesně načasovanými zvraty, svědomitým zužitkováním všech motivů a uspokojivým koncem, který nenechává žádnou podstatnou otázku nezodpovězenou. Je v pořádku, že jednorozměrné postavy slouží jako nástroje ke sdělování informací a popostrkování vyprávění potřebným směrem, ale nepřijde mi moc v pořádku, pokud neslouží k ničemu dalšímu navzdory snaze filmu přesvědčit nás skrze ně o vlastní důmyslnosti a zaujetí pro věc (v tomto případě zájmy původních obyvatel Ameriky, viz dokument o natáčení A World Unseen, v podstatě velmi naivní anti-kapitalistická a ekologická agitka). Nejvýstižnější metaforou filmu, který pragmatismus navenek kritizuje, ale zároveň je svým nakládáním s postavami a tématy vrcholně pragmatický, pro mne zůstane gif, na němž se představitel hlavní role coby zaživa pohřbený, potrhaný a polámaný Hugh Glass z posledních sil drápe za vysněným Oscarem. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender, Radek99, Arbiter, ScarPoul, maddy, eye candy, SeanLSD, Triple H, Honzua, Avathar, wallax(28.1.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace