POLOŠERO (TV seriál)
Dokumentární / Krátkometrážní
Česko, 2011, 23x26 min
Obsah
-
1.-Šikana - V obávaných kambodžských věznicích využívali za vlády Rudých Khmérů děti k mučení vězňů. V porovnání s dospělými jsou totiž schopny daleko větší krutosti. A právě krutost a klesající věk agresorů je důvod, proč se šikana na školách stává poslední dobou tolik diskutovaným tématem. Poprvé se o ní u nás začalo hovořit koncem osmdesátých let, i když existuje od pradávna a patrně je stejně stará jako škola sama. V posledních letech snad neexistuje školní zařízení, v němž by se nějaká forma šikany neobjevila. A málokdo se s ní ve svém okolí nesetkal. Téměř nikdo ale nechce o podobných zážitcích hovořit. Oběť se stydí a ani agresor se do zpovědi nehrne. Líbě Markové a Aleně Derzsiové se podařilo rozpovídat obě strany.
2.-Kněžky lásky - Prostituce je často nazývána nejstarším řemeslem světa. Existovala ve starém Babylonu i ve starověkém Římě. V 15. a 16. století byly veřejné domy po celé Evropě a prostitutky měly dokonce status jakýchsi ochránkyň manželských svazků, protože omezovaly cizoložství. Věra Chytilová se nikdy nebála provokativních témat, a tak jsou hrdinkami jejího dokumentu prostitutky. Klade si jednoduchou, ale zásadní otázku: "Je vůbec možné, pověsit tohle řemeslo, když už se s ním jednou začne, na hřebík?" A dotýká se i dalšího trendu současné doby - studentek, které si chtějí při škole jen tak trochu a hlavně dočasně přivydělat.
3.-Nepřítel státu - Možná, že největší noční můrou mladého soudce je odsoudit nevinného. Řada z nich ale časem okorá a myslí si, že před soudem není nikdo takový. Vždyť vina a nevina v justici neexistují, jen jiný právní názor. Jenže i spravedlnost je někdy slepá, i když u nás přesná evidence justičních omylů neexistuje. V USA bylo za 28 let od znovuzavedení trestu smrti popraveno tisíc vězňů. Z cel smrti bylo na poslední chvíli propuštěno 122 lidí, neboť spravedlivý soud se fatálně zmýlil a čekali na smrt bez viny. Také u nás jsou lidé, kteří skončili z ničeho nic za mřížemi, a to bez jediného důkazu. Jejich život po propuštění už nikdy nebyl stejný jako ten původní.
4.-V péči bíleho pláště - Každý den se v nemocnicích operuje, tisíce lidí čeká a věří, že jim lékaři pomohou a jejich život se vrátí do normálu. Ale někdy se lékařský zákrok nemusí povést. A pak místo navrácení zdraví je kvalita dalšího života rovna invaliditě. Bohužel to málokoho zajímá. Nemocnice se snaží zbavit odpovědnosti tím, že se soudí a odškodnění pro poškozeného pacienta je v nedohlednu. Obvykle tito lidé ztrácejí kromě zdraví i výdělečnou činnost a vleklými soudními spory také psychickou rovnováhu. Přiřknuté odškodnění soudem bývá nakonec velmi ostudné.
5.-Útěkáři - Výchovné ústavy jsou plné mladistvých delikventů. Mnozí z nich jsou notoričtí útěkáři. Zaslouží si hříšníci z pasťáků mříže nebo svobodu?
6.-Drogy - Za první republiky jste si v Československu mohli na černém trhu koupit hašiš, morfium, heroin či kokain. Po druhé světové válce a nástupu komunismu to pašeráci vzdali. Z černého trhu tak klasické tvrdé drogy na dlouhých čtyřicet let zmizely. Ani represivní metody totalitního státu však nedokázaly potlačit lidskou touhu po dosahování slasti. Když se tvrdé drogy do Česka po pádu železné opony vrátily, měli jejich uživatelé na co navazovat. Jak si píchnout jed do žíly jim ukazovali toxikomani, kteří za totality získávali omamné látky tak trochu kutilským způsobem.
7.-Jizvy na duši -Podle odborníků je v současnosti v České republice týráno kolem 40 000 dětí. Nejčastěji se to odehrává v rodině a díky tomu se děti nedovolávají pomoci a své trýznitele často kryjí. Na následky týrání u nás v průměru zemře jedno dítě týdně. Přitom by tuhle otřesnou statistiku mohla zvrátit větší pozornost a všímavost nás všech. Jsme totiž sousedé, příbuzní a známí těchto obětí a máme nejen morální, ale i právní povinnost podezřelé jednání oznámit. Katka a František měli štěstí a dospělosti se dožili.
8.-Malí lidé -Naše společnost je schopna přijmout lidi s nejrůznějšími postiženími. Ale co se týče malých lidí, nemá na to správný metr, jak se postižení domnívají. Kohokoli z nás může potkat situace, že se mu narodí dítě s růstovou vadou. Odborníci z metabolického centra tvrdí, že genetická porucha často vzniká náhodně až u pětaosmdesáti procent zdravé populace. Lidé s vrozenou poruchou kostí - achondroplázií se potýkají vedle zdravotních problémů s velkými společenskými překážkami. Ani jejich rodiče nejsou připraveni na takto postiženého potomka. Čtyři naprosto odlišné životní příběhy malých lidí, které spojuje to, že se všichni narodili zdravým, vysokým rodičům a mají zdravé, vysoké ourozence,
9.- Můj dům, můj hrad -V poslední době narůstá počet případů vykradení a narušování soukromí. A protože s tím policie nedokáže ve většině případů nic udělat, mnoho lidí se rozhodlo bránit svůj majetek a život sami. Bohužel praxe ukazuje, že z původních obětí se nakonec mohou stát pachatelé.
10.-Zpřetrhané lásky -Jsou rodiče schopni se o své děti adekvátně postarat po materiální stránce? To je otázka, kterou pravidelně řeší jak sociální pracovnice, tak nezávislé soudy. Rodin, které se ocitly za hranicí bídy, totiž neustále přibývá. Člověk by řekl, že na takovou otázku se těžko hledá jednoznačná odpověď. Soudům je to ale jasné. Dětské domovy jsou plné a u Evropské unie jsme za to pravidelně terčem kritiky. Kvůli chudobě končí v ústavech stále více dětí a řada z nich zbytečně. Jejich rodiče se o ně totiž v rámci možností rádi a dobře starají. Jedinou pomoc, kterou chudým rodinám příslušné úřady často nabídnou, je odvoz dětí do dětského domova.
11.- Sojky -Kdo umí nejlépe rozkrývat korupci? Jsou to sojky. Lidé, kteří upozorní na nekalé praktiky na svém pracovišti nebo v jiném prostředí, kde jsou "doma". V Česku to ale whistleblowers mají těžké. Přicházejí o práci, často jim také hrozí stíhání za pomluvu nebo vyzrazení tajných informací. Odradí je tyto zkušenosti definitivně od podobných akcí?
12.-Anorexie - Mentální anorexie je závažná nemoc, která se plíživě usadila v naší společnosti. Postihuje především dívky a ženy, ale přibývají i muži anorektici. Udává se, že touto nemocí trpí 3 procenta populace, ale tento údaj je zkreslený, protože zahrnuje jen lékařský evidované pacienty. Šedesát procent mladých žen se obává nadváhy, k čemuž přispívají reklamní symboly krásy, které nabízejí štíhlost jako jedinou možnost uplatnění v životě. Někdy je těžké určit, kde končí dieta a kde začíná problém zvaný anorexie. Zaváhání v této oblasti může mít ale fatální důsledky. Hlad se stane smyslem života. Psychika postižených je jako rozjetý vlak, jehož cesta v mnoha případech končí celkovou devastací až smrtí.
13.-Síla myšlenky - Jak neuchopitelnou věcí se zdá být lidská myšlenka! Je neviditelná, je nehmatatelná. Každopádně je faktem, že ve spoustě zemí, zejména ve Spojených Státech a v Rusku probíhaly a stále probíhají oficiální i tajné výzkumy, které se tímto fenoménem zabývají. Také v bývalém Československu od roku 1973 existovala Psychoenergetická laboratoř. Jakou má myšlenka sílu? Můžeme jí působit na dálku, nebo dokonce nahlédnout do budoucnosti? Můžeme její mocí opravdu někomu ublížit nebo naopak pomoci? Můžeme skutečně pouhou myšlenkou někoho ovládat? Myšlenka se prý dá měřit, dá se předvídat, dá se i vnutit a prý je to ta nejmocnější energie na světě! Je na tom celém kousek pravdy?
14.-Celibát -Celibát je pro katolickou církev dodnes tabuizované téma. Souvisí nějak pedofilní skandály, které se v poslední době v souvislosti s církví provalily, s povinností římskokatolických kněží dodržovat celibát? Přinášíme dosud nezveřejněné příběhy kněží, kteří se rozhodli pro radikální změnu.
15.- Čekání na spravedlnost -Svět soudů a spravedlnosti je svět sám pro sebe. Má určitý rytmus a vlastní řád. Najít spravedlnost není vždy jednoduché. Problém ovšem je, že to někdy trvá příliš dlouho. Aktéři našich příběhů už ztrácejí trpělivost, čekají totiž desítky let. Smutné prvenství drží paní Bucková - soudí se neuvěřitelných 31 roků.
16.-Nařízerá láska -Statisticky se u nás rozpadá každé druhé manželství a děti tak žijí jen s jedním z rodičů. Co se stane, když se státní úřednice rozhodnou, že dítě má milovat oba rodiče stejně? Proč zdravé české děti končí v psychiatrických léčebnách?
17.-Snílci a vizionáři -Co dělat, když váš tatínek stále miluje robota Emila, co se živí železem? Když zdědíte velmi zvláštní sbírky, co s nimi?
18.-Mezi Bohem a ďáblem -Přesto, že se o České republice často tvrdí, že jsme zemí ateistů, je u nás registrováno 32 církví a na 200 nejrůznějších náboženských společenství. V materiálním světě totiž stále přibývá těch, pro které jsou různé náboženské hodnoty protikladem konzumu a spotřební společnosti.
19.-Porody podomácku - V Česku se pro porod doma rozhodne ročně nějakých 500 žen. Z celkového počtu porodů jde o zanedbatelný počet, přesto by se atmosféra kolem domácích porodů u nás dala krájet. Zatímco v západní Evropě si ženy běžně volí, zda budou rodit v porodnici, porodním domě nebo doma, u nás je situace složitější. Životní příběh odsouzené porodní asistentky Ivany Königsmarkové. Byli jsme u jejího posledního domácího porodu.
20.-V pasti -Jsou lidé, které voda připravuje při každé povodni o majetek, proteče jim domem a zanechá zkázu. Proč se neseberou a neodejdou? Co je to za sílu, která jim nedovolí odejít?
21.-Z decáku do života -Jsou jich tisíce, opuštěných dětí, o které se nestarají rodiče a kterým české soudy určily náhradní domov, ústav. Do 18 let jim zdánlivě nic nechybí, stát se o ně stará a organizuje jim téměř každý okamžik jejich života. Často se materiálně mají lépe než děti z běžných rodin. Pak je ale bez milosti vypustí na ulici. Starejte se sami. Jaké to je, začít sám s pár tisícovkami v kapse?
22.-Přežil jsem svou smrt -Je možné přežít svou smrt, a jak nám zážitky z blízkosti smrti mohou změnit život? Opravdu v momentě smrti všechno končí nebo je ještě něco dál? Tyto podivuhodné zážitky z blízkosti smrti potvrdily stovky lidí. Je to realita nebo jen zkrat, který vznikne v kritickém okamžiku v mozku? Je tedy možné přežít svou smrt? Otázka, kterou si lidstvo pokládá odnepaměti.
23.-Stíny města -Mladí muži, kteří se živí prodejem svého těla. Byznys, který se přesunul z Hlavního nádraží do obchodních center a luxusních hotelů. Svého prvního zákazníka si pamatují celý život.
(oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
castor
Krátkometrážní dokumenty České televize ukazují život jaký je, bez příkras a uhýbání kamery. Naposledy jsem viděl Jizvy na duši, které šokovaly neuvěřitelným číslem čtyřiceti tisíc týraných dětí v současnosti u nás.. Navíc na následky týrání v České republice prý v průměru zemře jedno dítě týdně. Díl ukazuje osudy těch, kteří týrání přežili.. ale i tak se ho už nikdy nezbaví..(19.10.2011)
-
Aluska88
Šikana. K tomuto problému jsem si doslova vypsala duši v komentáři k filmu Klass. Mluvit takto otevřeně na kameru o činech, které nám někdo kdysi prováděl, je od těchto protagonistů docela odvážné. Spousta těch, kteří si to zažili, o tom nemusí nikdy mluvit a stěží byste na nich něco poznali. Nechtějí o tom mluvit a neřeknou to, nikomu. Možná ani současným kamarádům. A pokud ano, tak třeba jen v náznacích. Ale některá ta slova a chvíle, které z hlavy nedokáží vymazat, neřeknou, nikdo se o tom nedozví. Ví o tom jen oni sami. A možná ti, kteří jim všechny ty věci prováděli. Bylo to kdysi dávno, ale poznamenalo je to. A mluvit o tom, by znamenalo otevřít rány, které se ještě ne tak zcela zahojily a pořád dokáží bolet a krvácet. Bylo to pro nás něco tak potupného a hrozného, stydíme se za to, i za sebe. Jak někomu říct, jak na nás kdosi škaredě pokřikoval? Jaké přezdívky nám dávali? Jak se k nám chovali, jak jsme se cítili? Někdo to možná dokáže říct, někdo si ani nedokáže představit, že by o tom takto podrobně mluvil. Když říkali statistiky o několika mladistvých od dvanácti do čtrnácti let, kteří se pokusili v důsledku šikany o sebevraždu a jimž se to povedlo, začaly mi téct slzy a cítila jsem se na dně. Když jsem si opět uvědomila, že ti, co toto dělají, si ani neuvědomují, co tato, pro ně obyčejná "hra" či pošťuchování, může způsobit. Jenže dnešní doba je prohnilá a dělá děti bezcitnými, bezohlednými a chladnokrevnými tvory, pro něž význam "člověk" ztrácí smysl. Tak dlouho můžou někoho postrkovat až na okraj, že mu nezbyde jiná možnost, než skočit... Co je to za svět, kde si dokáže dítě vzít život? Co musí prožívat, když už má pocit, že nemůže dál, že už to všechno nevydrží? Když má pocit, že mu nikdo nedokáže pomoci a že jen takto může jeho utrpení skončit? A ti, jejichž dětská dušička je tak křehká, že pokud se jim něco takového přihodí, mnohdy pro ně není jiná možnost, než od toho všeho utéct, navždy. Snad pokaždé, když jdu po ulici a vidím tu křičící a sprostě mluvící mládež ze základních škol, říkám si, kvůli kolika z nich, třeba zrovna teď nějaký klučík doma pláče a říká si, "proč zrovna já, proč já, co dělám špatně, proč jsem takový...?"(9.9.2011)
-
LiVentura
Dobrá platná dokumentaristika.! Takové pořady vítám na tv..(2.11.2011)
-
Rosalinda
1.- ŠIKANA - Ano, děti dokáží být velice, velice kruté. Tak jako umí být upřímné, tak umí být kruté a tím, že si dokazují svoji sílu a moc, kterou ale ve skutečnosti nemají (naopak) ubližují nejen svým vrstevníkům, ale kolikrát i dospělým a jejich životy tak natrvalo poznamenávají. Šikana byla vždy, jen se o ní skoro vůbec nemluvilo. Teď se o ní také ještě moc nemluví, ale je třeba o těchto věcech mluvit, je třeba vědět, že toto se běžně děje, že je třeba s tím začít pořádně něco dělat, ne stále zavírat oči (tím mluvím o školách) v obavě ze ztráty studentů a dobrého jména školy, je třeba o tom mluvit, aby i šikanovaní jedinci o tom byli schopni mluvit a ne mlčet a stydět se v obavě z posměchu, nedůvěry ostatních. Šikana je v určité podobě všude kolem nás a já jsem ráda, že tento citlivě natočený dokumentární pořad byl odvysílán, i když ne zrovna v nejatraktivnější hodinu, ale přece. 2.- KNĚŽKY LÁSKY - Je to smutný. Moc smutný. DALŠÍ DÍLY... je to opravdu síla, co vše se může dít. Úplně mě z toho mrazí. Zvláště pak 4.- V PÉČI BÍLÉHO PLÁŠTĚ. To je něco šíleného!!! Jak vůbec mohou nemocnice dopustit takové přešlapy, které naprosto změní celý život pacientů, a ani se k tomu nepostavit? Kde to sakra žijeme, že ani soudní vyrovnání (o mimosoudním nemůže tady být ani řeč) nemají šanci získat? A když už, tak je to směšná částka po strašně dlouhé a vyčerpávající době, ze které často nevidí ani ň? Svinstva se tu dějí, ostatně jako všude, ale jinde možná nějaké soudnictví existuje. Tady je jen velký bordel. Ćím víc pořadů, které to vše ukazují, tím lépe, i když je to jen miniaturní střípek, který sotva něčemu pomůže. Ale alespoň ten.(7.9.2011)
-
ghatos
Různé šrámy na duši zmapované v dobrých dokumentech. 63%.(28.11.2011)
-
kulyk
Hodnotím pouze díl s názvem Mezi bohem a ďáblem. Je na prd. Proč někdo do pojednání o satanistech, popř. charismaticích přimotá zběhlého budhistického mnicha, mi zůstává záhadou. Celý koncept díla je nejednotný, přeskakování mezi pošahanci zpitomělými z jednotlivých věrouk je natolik chaotické, že jsem musel tchýni vyvracet dojem, že budhista obětuje ovce a trhlý křesťan skládá z šutráků pentagram. Pořad nejde do hloubky, půlhodinový úsek by postačil právě tak na užší náhled do jedné, konkrétní skupinky zmatenců. Pramálo přinášející díl.(11.5.2012)
-
jasanka
Viděla jsem jen pár dílů, na můj vkus moc hraní na city a příliš subjektivní. Občas se na to ale koukat dá.(2.11.2011)
-
Don Martini
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10318730018-polosero/210562222000001-polosero-nepritel-statu(20.2.2012)