• ivishka
    ****

    Zajímavý dokumentární krátkometrážák. Některá témata jsou o sto procent lepší než ta další - ono asi nejde pořád točit špičkově. Nejvíce mě prozatím zaujala transsexualita, prostituce a závislost na závislých. Rozhodně stojí za pozornost.(31.3.2013)

  • igi B.
    *

    Tak ještě že je TO jen "POLO", že... A O TOM to zase celé je. Mohlo by to být celé "CELE", mohlo by to být kontroverzní jako ta prezentovaná témata, a je to zase jen takové plácání o ničem. Ale to by asi celý cyklus musely dělat jiné >celé< osobnosti, že... Protože tohle je zase jen další ryzí >veřejnoprávní< televizáčina na zaplácnutí programového schéma, užitečná snad jen pro ty vybrané honoráře vybraným účastníkům. Místy i docela poloblbo, zhusta jen takové blábolení všelijakých mudrlantů, až se zase jeden ptá, jak tohle celé funguje a komu to slouží. Blablablablabla... To myslím na sebe, víc už nemá cenu se tím zabývat. Howgh. - - - P.S. A neberte si vy šašskotrdlovizní nýmandi do huby docela sugestivní a originální dílko Oscara Wilda, tahle vágní a stádu určená divácky jalová vyvařovna nesahá Obrazu D.G. ani po spodní hranu blindrámu! - - - - - (Občasně naprosto nahodile nahlédnuto na >veřejnošerém poloprostoru< , hodnocení prozřetelně ucelené už kdysi zkraje, komentář zde zcela otrávený po 40. pokračování - docela slabém žvatlání o "síle obrazu" jako šestnáctý - 12.2.2013)(12.2.2013)

  • Rex Mundi
    ****

    Dobrá publicistická relácia so zaujímavými témami.(15.6.2012)

  • Politik
    ***

    Jeden z mála českých pořadů, který za to stojí. Moc dobré rozhovory.(27.3.2016)

  • Aluska88
    ****

    Šikana. K tomuto problému jsem si doslova vypsala duši v komentáři k filmu Klass. Mluvit takto otevřeně na kameru o činech, které nám někdo kdysi prováděl, je od těchto protagonistů docela odvážné. Spousta těch, kteří si to zažili, o tom nemusí nikdy mluvit a stěží byste na nich něco poznali. Nechtějí o tom mluvit a neřeknou to, nikomu. Možná ani současným kamarádům. A pokud ano, tak třeba jen v náznacích. Ale některá ta slova a chvíle, které z hlavy nedokáží vymazat, neřeknou, nikdo se o tom nedozví. Ví o tom jen oni sami. A možná ti, kteří jim všechny ty věci prováděli. Bylo to kdysi dávno, ale poznamenalo je to. A mluvit o tom, by znamenalo otevřít rány, které se ještě ne tak zcela zahojily a pořád dokáží bolet a krvácet. Bylo to pro nás něco tak potupného a hrozného, stydíme se za to, i za sebe. Jak někomu říct, jak na nás kdosi škaredě pokřikoval? Jaké přezdívky nám dávali? Jak se k nám chovali, jak jsme se cítili? Někdo to možná dokáže říct, někdo si ani nedokáže představit, že by o tom takto podrobně mluvil. Když říkali statistiky o několika mladistvých od dvanácti do čtrnácti let, kteří se pokusili v důsledku šikany o sebevraždu a jimž se to povedlo, začaly mi téct slzy a cítila jsem se na dně. Když jsem si opět uvědomila, že ti, co toto dělají, si ani neuvědomují, co tato, pro ně obyčejná "hra" či pošťuchování, může způsobit. Jenže dnešní doba je prohnilá a dělá děti bezcitnými, bezohlednými a chladnokrevnými tvory, pro něž význam "člověk" ztrácí smysl. Tak dlouho můžou někoho postrkovat až na okraj, že mu nezbyde jiná možnost, než skočit... Co je to za svět, kde si dokáže dítě vzít život? Co musí prožívat, když už má pocit, že nemůže dál, že už to všechno nevydrží? Když má pocit, že mu nikdo nedokáže pomoci a že jen takto může jeho utrpení skončit? A ti, jejichž dětská dušička je tak křehká, že pokud se jim něco takového přihodí, mnohdy pro ně není jiná možnost, než od toho všeho utéct, navždy. Snad pokaždé, když jdu po ulici a vidím tu křičící a sprostě mluvící mládež ze základních škol, říkám si, kvůli kolika z nich, třeba zrovna teď nějaký klučík doma pláče a říká si, "proč zrovna já, proč já, co dělám špatně, proč jsem takový...?"(9.9.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace