Akáty (festivalový název)
-
Las Acacias
-
Agáty
(festivalový název)
Drama
Argentina, 2011, 85 min
Režie:
Pablo GiorgelliHrají:
Germán de Silva, Hebe DuarteObsah
-
Tento křehký, avšak pečlivě zpracovaný film ve stylu road movie vypráví dojemný příběh řidiče kamionu a ženy, která řidiči zaplatí, aby ji s dcerkou převezl z Paraguaye do Buenos Aires. Jedná se o mistrovský tlumený snímek, který se vyznačuje poměrně dramatickými hereckými výkony – postavy se pomalu sbližují, přestože jejich dialog by sotva zaplnil 20 popsaných stran. Trvá nějakou dobu než se pomalu doutnající snímek naplno rozhoří, ale jeho nálada pak naplní srdce vnímavého diváka jemností a pozitivitou. (Fresh Film Fest) -
Minimalistická road movie sleduje cestu řidiče Rubéna, který převáží dřevo z Paraguaye do Buenos Aires. Jeho monotónní život naruší pasažérka Jacinta s pětiměsíční dcerkou Anahí. Jednoduchý, nedramatický snímek citlivě vypovídá o sblížení dvou osamělých lidí. Příběh se odvíjí téměř bez dialogů a jeho pomalé tempo nenápadně odhaluje skutečné lidské drama, skryté v drobných změnách interakcí mezi postavami. Bezprostřednost kamery, která se omezuje na stísněný prostor kamionu, nedějovost a práce s přirozeným zvukem nutí diváka k autentickému prožitku dlouhé cesty, během níž si vytvoří k hrdinům silné pouto. (FebioFest)
Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
Marigold
Minimalistický klenot, v němž je většina záběrů řízená náhodou... subtilností emocí a úspornou chemií postav připomene Coppolové Somewhere, jinak je to nádherná intuitivní práce s minimem prostoru, minimem dialogu a minimem manipulace. Závěrečná vibrace je tak čistá a pozitivní, že tenhle debut pokládám za bezmála dokonalou ukázku filmařiny s nepojmenovatelnou a uměle nenapodobitelnou magií.(26.3.2012)
-
Webb
Není třeba většího počtu dialogů, pozorný divák snadno přečte sdělovací prostředky filmu skrz minimalistické herectví a statickou kameru. [8/10](22.2.2012)
-
rejzanek
Dlouho jsem přemýšlel, jestli už jsem viděl nějaký podobný film, jako Akáty a pak jsem si vzpomněl, že vlastně jeden ano. A to snímek Wendy a Lucy, skoro úplně stejně " ukecaný ", jako tenhle. Jenom s tím drobným rozdílem, že tam byla Michelle skoro na všechno sama a tady jsou přece jen dva hlavní představitelé. Nebudu se tady rozepisovat o nějakém minimalismu, když tak vidím různé komentáře pod sebou ( hlavně, že tomu ani za mák nerozumím) a zkusím to říct vlastními slovy. Las Acacias se asi určitě nebudou líbit každému, ale mně se rozhodně líbily. Hlavně za jeden obyčejný příběh, dvou naprosto obyčejných lidí, kterým až náhoda spojí jejich cesty dohromady, v jedné možná málomluvné, ale o to příjemnější cestě z Paraguaye, až do Buenos Aires.(21.5.2012)
-
sochoking
Minimum dialogov? Ha, to nič nie je! Ja som raz chytil stopa a ten chlapík, čo ma viezol, tak celú cestu ( nejakých sto kilákov ) nepovedal ani slovo! Skoro ma tam v tom aute drblo! Vravel som si, že som mal ísť radšej pešo. Toto je oproti mojej story docela ukecaný film!(10.2.2012)
-
Duotone28
milá nízkorozpočtovka...(17.2.2012)
-
MA.KI
Málomluvný nízkonákladový festivalový snímek z Argentiny, netypická road movie o muži převážejícím akátové dřevo (odtud tedy název) z Paraguaye do Buenos Aires a mu dosud neznámé ženě s dcerkou, jež za poplatek cestují s ním. Z kabiny kamionu se kamery téměř nehnou. Hudbou je zvuk motoru. ~ Přestože tento a podobné filmy nemají téměř žádný děj, nemluvě o nějakých vedlejších dějových liniích, mám je velice rád, jelikož realisticky dokumentují místní prostředí a zvyky, mnohdy nelítostný boj jedince s nepřízní osudu nebo tamějšími podmínkami a především: v centru jejich zájmu je ČLOVĚK. Las Acacias je milý malý snímek o vzájemném poznávání se obou protagonistů za nemalé sekundace výtečného několikaměsíčního herce-neherce, o neumělém navázání přátelství a získání vzájemné důvěry. Vyznačuje se civilními hereckými výkony, přičemž mimika a gesta řeknou více než tuny slov. Naprostá autenticita lidské interakce. Nesledujeme film, sledujeme život. ~ Mizející krajina a vozovka s auty ve zpětném zrcátku jakoby symbolizovala nezadržitelné plynutí času. Film o otevření třinácté komnaty mužského protagonisty v podobě uvědomění si bolestných ztrát a nesplněných přirozených životních cílů. /možné spoilery/ Muž je totiž zahořklý, smířený s každodenní drásavou samotou na cestách, je bez jakékoliv formy lásky. Až bezelstný úsměv dítěte v něm znovu probudí smysl života. Dítěte, které pro něj bylo zprvu značnou přítěží. ~ Snímek si na nic nehraje, řekne přesně to, co chce říct. A řekne to bravurně a ještě k tomu pohladí na duši. Poctivě odvedená práce, lidský a hluboký film. Maximální minimalismus pro alternativního diváka.(20.2.2012)
-
Jurcekk
Až tak pookrejem, keď vidím takýto film.(9.3.2012)
