Píseň života
-
Lied vom Leben, Das
-
Song of Life
Drama
Německo, 1931, 48 min (Director's cut: 55 min)
Režie:
Alexis GranowskyHrají:
Aribert Mog, Harald Paulsen, Margot FerraObsah
-
Teprve v přímém srovnání s tematicky příbuznými snímky lze zodpovědět otázku, nakolik byl nebo nebyl Gustav Machatý se svou legendární Extasí původní. Jenže kolik dnešních diváků zná například Píseň života z plátna a ne jen z dobových recenzních zmínek, které ji jako možný inspirační zdroj uvádějí? Kritici třicátých let si samozřejmě nemohli nepovšimnout, že už Píseň života postavila do centra dvojici, v níž Ona je přirozeně cítící mladá dívka, kterou svatba s představitelem skrz naskrz prohnilé měšťácké třídy hrozí "zaživa pohřbít", zatímco On je činorodý muž techniky, statný budovatel Pokroku. Tuto roli hraje navíc v obou filmech stejný herec, Aribert Mog. Zatímco Extase bude ovšem v podstatě narativním hraným filmem, je Píseň života, ve shodě s názvem, spíš jakýsi rousseauovský hymnus na hravou, živočišnou vitalitu ve světě počínající moderny, vzývané s nezkaleným, až naivním optimismem. Styl prozrazuje vliv brechtovské estetiky (zejména v písňových vstupech Ernsta Busche), především je ale "výkladní skříní" všech známých optických a akustických experimentů z této nejranější fáze zvukového filmu. Z umírněnosti, zralé tvůrčí rozvahy a citlivého nakládání s výrazovými prostředky Píseň života obviňovat rozhodně nelze. Čirý avantgardismus, který by se svou sveřepou urputností zabrousil hluboko do vod "kouzla nechtěného", se hned tak nevidí. V tomto dávkování dokonce možná vůbec... [NFA.cz] (oficiální text distributora)
Teprve v přímém srovnání s tematicky příbuznými snímky lze zodpovědět otázku, nakolik byl nebo nebyl Gustav Machatý se svou legendární Extasí původní. Jenže kolik dnešních diváků zná například Píseň života z plátna a ne jen z dobových recenzních zmínek, které ji jako možný inspirační zdroj uvádějí? Kritici třicátých let si samozřejmě nemohli nepovšimnout, že už Píseň života postavila do centra dvojici, v níž Ona je přirozeně cítící mladá dívka, kterou svatba s představitelem skrz naskrz prohnilé měšťácké třídy hrozí "zaživa pohřbít", zatímco On je činorodý muž techniky, statný budovatel Pokroku. Tuto roli hraje navíc v obou filmech stejný herec, Aribert Mog. Zatímco Extase bude ovšem v podstatě narativním hraným filmem, je Píseň života, ve shodě s názvem, spíš jakýsi rousseauovský hymnus na hravou, živočišnou vitalitu ve světě počínající moderny, vzývané s nezkaleným, až naivním optimismem. Styl prozrazuje vliv brechtovské estetiky (zejména v písňových vstupech Ernsta Busche), především je ale "výkladní skříní" všech známých optických a akustických experimentů z této nejranější fáze zvukového filmu. Z umírněnosti, zralé tvůrčí rozvahy a citlivého nakládání s výrazovými prostředky Píseň života obviňovat rozhodně nelze. Čirý avantgardismus, který by se svou sveřepou urputností zabrousil hluboko do vod "kouzla nechtěného", se hned tak nevidí. V tomto dávkování dokonce možná vůbec... [NFA.cz] Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
NinadeL
Těžkopádně vklíněné metody avantgardního filmu do romantického vyprávění o mladé lásce a mateřství dnes vyznívají poněkud tristně. Apel je zřejmý, živočišnost skvělá, analogie hrátek mladých milenců a partnerů zvířecích téměř geniální, ale bohužel to celé příliš dohromady nefunguje. Z Písně života je až příliš patrný statut velkolepého filmu, chtěnost senzace a přelomu v dosavadní historii filmového umění. Nicméně je velice důležité podobné filmy vnímat, ať už v rámci určitého proudu či jen z pozice dobové reklamy distribuční společnosti Merkur-Film, která Píseň života opatřila nevšední propagací. Při znalosti Písně života lépe chápeme nejen domnělou solitérnost Machatého Extase, ale také dílčí prvky, které se v pozdějším filmu zrcadlí zejména opakovaným obsazením hlavní mužské role živočišným Aribertem Mogem. Nyní se konečně může zdát Machatého okouzlení dvojsmyslného aktu opylování květiny a dalších průzračných symbolů jako organické v kontextu tehdejšího filmového vnímání. Konečně i píseň práce má zde svůj odraz a stejně tak některé hyperboly vztahu hlavního mileneckého páru. Opět mi tedy nezbývá než si povzdechnout nad marností současného tzv. vědění o filmu, které se už tolik desetiletí nezaobírá soudobým kontextem, ale v naprosté beznaději nejraději utápí film v bipolaritě běhu světa a studuje film bez filmu.(11.9.2011)
-
Marthos
Je skutečně s podivem, že fenomén Machatý se dnes slučuje prakticky do dvou ikonografických emblémů celé jeho tvorby bez širší reflexe dalších, rozhodně významných projektů, ať už českých nebo zahraničních. Následkem této hluché teze je fakt, že zatímco celosvětově proslavená Extase je obecně považována za diváckou samozřejmost, o jejích předchůdcích nebo následovnících se mlčí. Na tento nešvar doplatila koneckonců i Píseň života, která se do Extase opisuje pouze dílčími motivy a nikoli celým obsahem, jak by se na první pohled mohlo zdát. V případě německého filmu pak narážíme na zcela anorganický celek, jež si sice báječně pohrává s na tu dobu odvážnými detaily (zubní protéza ve sklenici, růst embrya ve všech jeho fázích a jiné libůstky), ale v podstatě žádným způsobem nerozvíjí dilema hlavní hrdinky, která se v závěru stává vlastně až zbytečnou protagonistkou burcujícího apelu na mateřství. Nicméně nutno podotknout, že Margot Ferra a Aribert Mog jsou náležitou animální dvojicí, jen co je pravda :) Mnohem naléhavější je ale v případě Písně života celá řada nezodpovězených otázek, majících v kontextu doby i Machatého díla zásadní význam. Jaký měl film úspěch u německého a následně i českého publika? Sledoval Machatý pečlivě tvorbu svých sousedů nebo to pro něj bylo víceméně náhodné setkání s osudovým tématem? Proč nebyl film automaticky soustředěn do širšího diskursu v rámci Extase a dozvídáme se o něm až nyní? Je toho skutečně vícero a místo odpovědí se nám dostává jen suchopárného mlčení. A to není dobře.(8.9.2011)
