Nastala chyba při přehrávání videa.
  • -bad-mad-wolf-
    ***

    Zbytečně polopatické a ne zrovna dotažené, nicméně spoušť jsem stiskl s nimi... i proti nim. Škoda, že film občas pustí nohu z plynu a pokouší se být "takovou obyčejnou komedií", protože v poloze přímočarého kritika zhovadilé společnosti je více než úderný.(18.9.2012)

  • whack
    *****

    Za to, akí sme, si môžeme sami? To si vyprosím, keby okolo mňa nebolo toľko drbnutých, môj medziľudský vzťah by nebol taký prehnutý. Už dlho som nevidel taký dobrý film, Frank akoby mi hovoril z duše. Možno nemusel strieľať tých osprostených konzumentov, stačilo by úplne vyhodiť do vzduchu bulvárne médiá, reklamné pútače a iné oblbováky, ktoré využíva totalitná korporátokracia na ovládanie más. Ľudia si myslia, že sú slobodní, a pritom sú len vygumovaní. Môžeme si vybrať kaluž alebo blato. Všade reklama a Superstar a BigBrother, ako majú ľudia rozmýšľať? Na kritické myslenie im nezostane priestor. Veď 90% populácie vo vyspelých krajinách sú idioti. A veď je to všetko len komédia, nie? ;-)(25.6.2012)

  • Hurley
    ***

    Film, na kterej sem se dost těšil, protože to, o čem vypráví, už je vážně třeba nějak víc vyjádřit (zajímavě to nahlodává například i nový Sorkinovo Newsroom). Ve výsledku je tenhle film možná až moc alegorickej a postavy a situace v něm moc přepálený (některý původní události se ale pro film například ani moc upravovat nemusely, např: http://youtu.be/0b7mwTK564o). Tohle by každopádně nebyl až takovej problém, protože kdyby se tenhle film chtěl brát vážně, nemohl by vzniknout asi už vůbec. Problém mám s tím, že je celkově víceméně jen povrchově "funky", ale žádnou hlubší stopu po sobě nezanechává. Když Joel Murray vede monolog, není to nic než osobní prohlášení tvůrců, který on jen strašně nuceně předčítá. God Bless America je každopádně zábavnej, bohužel ho ale dělali amatéři (režisér je převážně herec - všichni ho určitě známe hlavně jako toho punkovýho sociopata z Policejní akademie). Skoro všechno v tom filmu je dělaný průměrně, včetně vztahu hlavních postav, ve kterým jsem doufal i o nějakej ten leónskej motiv. Škoda.(6.7.2012)

  • Martinibaby
    ***

    Námět na jedničku, části mě zaujaly, části mě pobavily, části mě i překvapily, ale vpodstatě jsem dost přesně dokázala odhadnout, jak to vlastně všechno skončí. Krom toho mám pocit, že film jako celek podporuje skoro stejné extrémy, proti kterým celou dobu brojí..(30.6.2012)

  • JFL
    *

    Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem?(15.4.2012)

  • - Monolog prodavače zbraní o AK-47 byl převzat z filmu Jackie Brown (1997), kde ho původně říkal postava Samuela L. Jacksona. (DJDVD)

  • - Masový vrah, o ktorom sa Frank (Joel Murray) dopočuje v televízii, je Charles Whitman, ktorý v roku 1966 vystúpil na vežu v priestoroch Texaskej univerzity v Austine a zastrelil 16 ľudí, a ďalších 32 zranil. Po čine spáchal samovraždu a v liste na rozlúčku žiadal lekárov o pitvu svojho mozgu. Lekársky tím skutočne našiel zhubný nádor v hlave, ktorý mu tlačil na mozog. Tú istú diagnózu si vypočuje od lekára vo filme aj hlavný hrdina. O Whitmanovom besnení pojednáva film Smrtící věž (1975) s Kurtom Russellom v role vraha. (Sociopath)

  • - Kniha, kterou Frank (Joel Murray) půjčuje recepční, je "Pride and Prejudice and Zombies" od Jane Austenové a Setha Grahama-Smitha. (DJDVD)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace