7 dní hříchů

Tak kriticky jako někteří kolegové bych to neviděl, žádná sláva to ale není. 7 dní hříchů zklamává zejména po scenáristické stránce - příběh bohužel nedrží u sebe a mění se ve sled tu více, tu méně zajímavých epizod, v nichž většinou někdo odněkud někam běhá. Ani motivace postav není úplně jasná a ač se všichni herci (nebudu je tu rozepisovat, protože špatný výkon ve filmu opravdu není) snaží, seč jim síly stačí, někdy prostě nemají co hrát. Závěrečný zvrat, který je zbytečný a nevysvětlený, výsledek hodně sráží dolů. Pokud se ale snímku nedá něco upřít, jsou to poměrně dusná atmosféra, místy až depresivní, a nádherné scenérie hor, které jsou opravdu uchvacující. Poměrně mi tu fungovala i hudba. Je opravdu škoda, že tak závažné téma je zpracováno takto rozpačitě, protože to potenciál mělo. Škoda, že to nevyšlo. Musím zůstat u průměru a dát 50%. (18.10.2012)

Sebekritika vládne Střední Evropou a hlavním, vděčným, tématem je druhá světová válka. Po Habermannově mlýně nám tak 7 dní v hříchu ukazuje, jak se tu Češi po válce chovali k německé národnosti. A to bez ohledu, jestli se místní k nacistům hlásili nebo ne. Období je to samozřejmě hodně smutné a v obou případech jsem rád, že vzniklo. Jen u Habermannova mlýna je ta filmařská kvalita o pořádný kus větší. 7 dní hříchů má určitě štěstí na herce. Vica a Ondra jsou tu skvělí. Problém ale vidím ve scénáři stejně tak, jako ve zpracování. Tam, kde pan Herz dokázal nepatrnou scénu na vlakovém nádraží natočit tak, že ji mám dodnes v paměti, tak tady je scéna na nádraží natočena tak zmatečně, že nemá hlavu ani patu. Začátek filmu je skvělý. Rozjíždí zřejmý námět, ze kterého je patrné, co se cirka bude dít. V půlce filmu jsem se ale začal letmo nudit, protože hlavní postavy neustále přebíhali z bodu A do bodu B a příběh se v podstatě neposouval. No a na konci filmu přibyla ještě nelogičnost. Speciálně role Schmitzera byla jak ze šestákového románu. Musím říct ,že na tři hvězdy to stačí, ale takový námět by měl být na pět hvězd a měl bych ho mít v hlavě do konce života. (28.08.2019)

[38. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2012] Miestami celkom brutálne, celkovo však nezáživné. Samozrejme nemohla chýbať nahá scéna, bez toho sa už asi žiaden český film neobíde. Majú 3 mesiace, aby s tým niečo spravili. Snáď sa po premiére na LFŠ poučili, že to nie je to pravé orechové. (29.07.2012)

To snad ani není možný, že takové temné téma z poválečných Sudet dokáže režisér Chlumský zprznit tak, že nad tím zůstává rozum stát. Co taky můžeme očekávat od tvůrce prachbídných zhovadilostí jako je Ordinace v Růžové zahradě nebo Ohnivé kuře. To jsem si měl uvědomit hned, když jsem se na film chtěl podívat. Režisér bez talentu a citu pro dané události z toho udělal debilní kovbojku, kde postavy pobíhají sem a tam, hledají se navzájem a jednají naprosto nesmyslně. Děravý a odfláknutý scénář postrádá jakoukoliv logiku a střih zběsile przní scény, které přestávají dávat smysl, zejména od druhé poloviny to dostává takové trhliny, že jsem nechápavě kroutil hlavou. Herci velká nuda nebo katastrofa, Vetchý pořád dokola hraje stejné výrazy, důvěryhodnost je vzdálená na míle daleko a Hylebrant přehrával až hrůza. Někteří herci jsou předabování a celkově zvuk stojí za starou belu, postsynchrony jsou příšerný! Hudba taky žádná sláva. Nějaká atmosféra je ta tam, rekvizity v podobě dnešních půllitrů nebo jiných nepřesností rozhodně na věrohodnosti nepřidávají. Celkově je to podobné Herzově Habermannovému mlýnu, jenže ještě horší kategorie. No jo, scénář dělal ten samý člověk. Takže jak někde zase uvidím pod filmem podepsáno jméno Chlumský nebo Urban, obloukem se vyhnu jeho sledování. To samé bych doporučoval divákům, kteří od filmu čekají nějaký smysluplný příběh a ne jen plytkou rutinu bez sebemenší invence. Jednu hvězdu dám za pár pěkných záběrů šumperské krajiny. (27.08.2019)

Toto je faktické dvojče „Habbermannova mlýna“ s tím rozdílem, že tento film se mi líbil víc. Pro mě osobně ještě víc než ostatní filmy s tématikou odsunu sudetských Němců obnažuje nejen povahy jednotlivých postav, obnažuje také charakter českého národa jako celku. Tato národní faleš, bosáctví a kolaborace se ještě hlouběji umocnila ve čtyřicetiletém období komunismu a, bohužel, trvá dodnes. Co se oné doby týče, chápu, že Češi právem Němce nenáviděli. Ale myslím si (a věřím tomu), že největší kopáči do německých zadnic byli ti, kteří s nimi za války spolupracovali. Co se filmu týče, je to jedna velká honička po jesenických lesích – podobně jako v horrorech s tématikou lovení lidských obětí v lese. Jenže, pokud je divák dostatečně citlivý, zde se nejedná o samoúčelnost. Zde je dokonale vyobrazen totální zmar člověka, který nikdy nikomu nějak zvlášť neublížil. Jen přijal německé občanství proto, aby mohl dál žít a pracovat tam, kde to měl nejraději. Teď mě budou mít čeští rádoby vlastenci také za kolaboranta. Jenže titíž vlastenci si nasazovali červené pásky revoluční gardy, aby mohli vyrabovávat a poté vypalovat domy, znásilňovat ženy a ponižovat muže. Titíž na konci války udělali na samotném konci války tzv. pražské povstání. Ti, kteří jsou po bitvě nejvíc slyšet, zatímco v průběhu stejné bitvy byli zalezlí jako krysy. Velicí nacionalisté, kteří se dobrovolně vydali z německý rukou do rukou sovětských. Náš národ toto pohunkovství v sobě má hluboko zakořeněné a já nevidím šanci, že by se to někdy změnilo. (13.01.2014)