Inferno
-
Trojice smrti
-
Inferno
-
Inferno
-
Trojica smrti
Drama / Horor / Mysteriózní
Itálie, 1980, 107 min (Director's cut: 102 min)
Režie:
Dario ArgentoHudba:
Keith EmersonObsah
-
Studentky Rose a Sara objeví alchymistickou knihu architekta Varelliho, podle níž postavil někde ve světě tři budovy jako útočiště Třech matek nositelek zla. Když mladé ženy začnou pátrat po tajemství, Saru někdo zabije a Rose zmizí. V jejich pátraní pokračuje Rosein bratr Mark. Jak se ukáže, on jediný je schopný zastavit zlo, které chce ovládnout svět. (oficiální text distributora)
Studentky Rose a Sara objeví alchymistickou knihu architekta Varelliho, podle níž postavil někde ve světě tři budovy jako útočiště Třech matek nositelek zla. Když mladé ženy začnou pátrat po tajemství, Saru někdo zabije a Rose zmizí. V jejich pátraní pokračuje Rosein bratr Mark. Jak se ukáže, on jediný je schopný zastavit zlo, které chce ovládnout svět. Komentáře uživatelů k filmu (71)
-
POMO
Tradične snový, vizuálne elegantne natočený argentovský horor, ale tentoraz až tak "bezpríbehový", že miestami zabúdate, o čom vlastne je. Škoda.(11.4.2002)
-
Cervenak
Pre mňa bez debaty najlepší Argento. Áno, v podstate to nemá príbeh a logika sa tiež často odporúča, ale práve tá surrealistická atmosféra ešte posilňuje zážitok. Inferno je vlastne sledom neveľmi súvisiacich scénok, pričom ale každá z nich je dokonalou, na posratie strašidelnou a často šokujúco vypointovanou horrorovou etudou (najradšej mám scény "invalid/stoka/potkany" a "zatopená izba" - brrrrr!). Záverečná metal-operová nakladačka od Argentovej skupiny Goblins je úžasná.(27.4.2007)
-
T2
║Rozpočet $3milióny║Tržby Celosvetovo $400,000║(27.4.2009)
-
J*A*S*M
V podstatě podobně silné zklamání jaku u Suspirií, protože tentokrát už jsem moc nečekal. A dostal jsem ještě méně. Někomu možná absence děje nevadí, ale mne to neskutečně ruší, takže nemůžu dávat pozor na tu snovou část snímku. Vizuálně je Inferno opět docela působivé, avšak hudba se odminule dost zhoršila. O slabém herectví se ani nemá cenu zmiňovat, komu by nějak moc vadilo, nešáhne po italském hororu ani náhodou. Edit: Suspiria mě při druhé projekci nadchla, uvidíme, jak na tom bude Inferno ...(30.6.2008)
-
Pumiiix
Slabší, ale stejně atmosférický nástupce Suspirie.(8.3.2009)
-
Shit
Podle mě lepší než Suspiria. Výborná atmosféra, několik bravurních lekaček a solidní gore scény. Celýmu příběhu a i atmosféře taky hodně pomáhá opravdu hodně vlezlá, ale zároveň perfektní muzika, ovšem přišlo mi, že někdy na sebe strhávala až moc velkou pozornost a odtrhávala od děje. Ještě bych vyčet Argentovi celkem odfláknutý finále, ale jinak se jedná o hodně kvalitní horor(26.1.2008)
-
ScreamJay
Argento rozehrál symfonii strachu a hrůzy, do partů dal razanci sobě vlastní, tvůj snový styl, ale své dílo nedotáhl do konce a poslední partituru nahradil nějakým nedotaženým šmidláním. Jeho styl, kdy si po probuzení zapuisuje své sny a pak je spolu se scénáristou poskládá do mozajky celého děje slavil už dávno před Infermem své úspěchy a právě tady ho nechal spinkat v kolébce tvůrčího snažení a i když občas ze spaní vykřikne, je to na ději znát. Křiklavé až diskofilní barvy ulic a zákoutí, depresivní sklepení, postavy a atmosféra. Jen ten scénář druhé poloviny příběhu, tam to skřípe, tam to vrže. Postava Smrti samotné mi spíše připomíná průvody na karnevalech někde v Mexiku, těch na uctění mrtvých. Není to nic překvapivého a tak musím sáhnout k průměrnému hodnocení. Takže hranice mezi snem teď zůstala neprolomena a dojem z celého díla může být rozpačitý, stejně jako gurmánský dojem z přesoleného jídla.(29.7.2004)
-
betelgeuse
Co na italských horrorech obdivuju, je jejich schopnost dostat se divákovi pod srst, brnkat na jeho nejhlubší úzkosti a fóbie - INFERNO je toho zářným příkladem. Fascinující směs surrealismu a brutality.(18.12.2002)
-
flanker.27
Tohle je jediný díl trilogie o dvou částech (zatím), který jsem viděl a nebál jsem se u toho ani jako cca 14letý, přišlo mi to celé takové hloupé a umělé, jen využití Verdiho hudby mi přišlo zajímavé. Italská hororová škola asi není pro mě...(18.5.2006)
-
Rogue
Argentovsky surrealisticky snové a osmdesátkově atmosfericky tíživé. Skvělá hudba, která je u hororu tradičně důležitá a množství krve, které je tradičně důležité pro Itálii. Naštěstí však na červené tekutině film ani nestojí, ani v ní přílišně neplave a Argento nezapomíná na své kořeny - typický giallo feeling je všudypřítomný a v kombinaci s precizní kamerou a červeno žlutými interiéry připravuje netuctový zážitek i pro hororově vzdělaného diváka. Důraz na vizuál a snovou atmosféru přebíjí důležitost příběhu a není to vůbec na škodu. Děj se ztrácí, kvalita zůstává. Zamrzí jen fakt, že charismatický Sacha Pitoëff po Infernu nepokračoval ve své slibně rozjeté kariéře hororových záporáků.(22.8.2009)
-
TheRaven
Další skvělý Argento. Jeho stylu a citu pro kontrast a estetiku jsem se ještě nenabažil.(26.8.2008)
-
Paldini
Jsem přesvědčený o tom, že příběh šel poskládat mnohem smysluplněji, avšak to co zůstalo. úplně stačí k uspokojení mých hororových choutek, protože zůstala hlavně atmosféra a ta je opravdu hutná, temná a červenomodrá. Je jen škoda, že úplný závěr je nějaký takový odbytý.(2.11.2005)
-
gudaulin
Prozatím můj první a zatím poslední Dario Argento, především z důvodu, že jedině tento snímek se podle mé zkušenosti zatím odvysílal v našem televizním vysílání. Celkový dojem je trošku rozpačitý, protože Inferno je značně nevyrovnaný snímek. Na jednu stranu se mu nedá upřít působivost, styl a atmosféra, na druhé straně působí v mnoha ohledech zmateným dojmem, a to tak zmateným, že pochybuju o režijním záměru - spíš zafungovalo kouzlo nahodilosti. Film připomíná zmatený sen, noční můru, která nás trápí krátce před probuzením. Pro příznivce hororu dobrá volba, zastánci jasné dějové linky a vysvětlujících konců nechť se Infernu zdaleka vyhnou. Celkový dojem: 60 %.(9.10.2009)
-
Faustka
Jen jsem seděla, uhranutě zírala a pomalu se nechala pohlcovat stupňujícím se strachem mísícím se s jakousi zvláštní blažeností z dokonale umělecky vytvořených barevných dějových obrazů kombinovaných maximální dávkou tajemna.:)) Mňau....my pekelný kočky máme pořádně ostrý drápky,tak pozor na nás!(9.12.2008)
-
caligari
Inferno můžu vidět stokrát a stejně si vždycky všimnu nějakého nového vychytaného detailu, který mi předtím zůstal utajen, což svědčí o výjimečných kvalitách tohoto díla. Pokud se dokážete přenést přes fakt, že italské horrory nikdy nebyly o propracovaných scénářích (sám za sebe říkám, že o to ani nestojím, horrory přece stojí na jiných základech, když chci kvalitní dialogy, pustím si Bergmana), čeká vás výjimečný zážitek. Salvador Dalí a Edgar Allan Poe by oněměli úžasem. Vrchol žánru surrealistický horror!(7.1.2011)
-
2-Xtreme
Už Suspiria nebola bohviečo a bol to len lahko nadpriemerný film. Tam som oči zatvoril a dal tých 70%, síce slabých, ale dal. No tu už to nemienim robiť. Inferno je proste mdlá, nudná báchorka, ktorá je hrozne nafúknutá a až ide prasknút z toho ako sa snaží Argento natočiť to s dobrou atmsférou. To čo bolo v Suspirií dobré či priemerné, tu je hrozné. Herecké výkony sú jedna katastrofa a tie ich strojené rozhovory vyslovenie kričia trápnostou. Ako tak sa vydarila výprava, ktoré pomáha budiť dojem dobrej atmosféry, ale po pár minutách zistíte, že sa len tak tvári a nie to tak ako sa zo začiatku môže zdať. Nepochopím tú zmenu hudby. Zatial čo v Susprií to bol asi jediný bezchybný aspekt, tu to patrilo k tomu najhoršiemu z filmu. Jasne odosť horšie než prvý film. Dávam 40% a aj to preto, že sa mi ako tak páčila Suspiria a som zvedaví ako Tri Matky pochodia v poslednom filme. Velké sklamanie. Nečakal som, že to môže prekonať prvý diel, ale toto som ani len netušil.(10.6.2008)
-
JohnnyD
Na začiatku to bolo aj na 100%. Snové, príjemné, mrazivé, temné ... proste hororová pohoda. Lenže čím ďalej tým viac to bolo o tom istom, dej nebol jasné. Hlavná postava sa stále menila - vždy niekto umrel. Koniec s "šokujúcim" odhalením už pôsobil maximálne znudene. Taktiež potkany mi prišli dosť samoúčelné. Disponovalo to väčším potenciálom a začiatok to aj potvrdzoval. Avšak jednoznačne najhoršou scénou je tá, počas ktorej hrá otrasná napoli metalová, napoli synth popová skladba s otrasnými opernými vokálmi - dali to do takej napínavej scéne - celá scéna potom pôsobila strašne (nechcene) smiešne. Škoda, dobrý rozjazd.(6.7.2006)
-
Kusko.t2
Pestrofarebne krikľavý Argento. Jeho posadnutosť sýtymi a ostrými farbami je v “Inferne“ nadradená nad všetko ostatné. Strhujúce vizuálne orgie dotvorené progresívnym rockom Keitha Emersona, utláčajú nielen dialógy postáv – často obmedzené na minimum, ale aj príbeh samotný. Vďaka tomu je Argentovo Inferno v istých fázach zmätočné, neprehľadné, kopec vecí iba načrtáva a ich konkrétny význam a vysvetlenie neprináša. Inferno mi príde ako nejasná výpoveď človeka, sfilmovaná iba z jeho jediného pohľadu, s množstvom otáznikov a domnienok, ktoré sú v konečnom dôsledku súčasťou reálneho života každého z nás. Až snový pohľad človeka na neuveriteľné udalosti zamestnávajúce jeho myseľ v bdelom, ale aj pri vedomom stave, bez možnosti vierohodného vysvetlenia jeho podvedomím. Množstvo trhlín, záhadných impulzov, scén, ktoré nedávajú zmysel, a to až do precitnutia, ktoré ako keby nadobro zrútilo dosiahnuté, ťažko budované presvedčenie svetla na konci tunela. Toto je proste Argento! ### Inferno obsahuje aj pár scénok (zanedbateľné minimum), ktoré sa v dobe vzniku filmu stali v niektorých štátoch tŕňom v oku miestnych cenzorov. Vo Veľkej Británii dokonca Inferno cenzori z BBFC nepustili v roku 1981 do kín v nezostrihanej podobe, premietal sa iba Cut. Po čase sa samozrejme dostal film v podobe VHS-iek aj do požičovní a zaplavil tak britský trh video zábavy zásluhou distribučného štúdia “Key Video“ spadajúce pod “20th Century Fox“. Verzia určená pre domáce videá bola prístupná divákom v plnej, 107 minútovej nezostrihanej podobe. Toto VHS vydanie sa spája so zaujímavosťou – mylným označením obalu nosiča, ktorý uvádzal oficiálnu minutáž kazety 83 minút. Nebolo tomu však tak, jednalo sa iba o distribučný preklep. Uncut verziu na britskom distribučnom trhu si všimli okrem divákov aj cenzori, ktorí usúdili, že niečo podobné u nich doma nebudú akceptovať ako filmovú zábavu, preto film Daria Argenta umiestnili v auguste 1984 na zoznam tzv. Video nasties, aby sa sťahovanie tohto nevhodného titulu z obehu mohlo naplno rozbehnúť. Svoju unáhlenosť si cenzori uvedomili v septembri budúceho roku, kedy film zo zoznamu vyradili. O následný re-release Inferna sa v roku 1987 zaslúžilo štúdio “Film & Video” vydaním, tentoraz skrátenej verzie oproti originálu o 28 sekúnd. O šesť rokov nato prichádza so svojou verziou skrátenou o 20 sekúnd distribučné štúdio “Fox Video“, ktoré vyňalo z pôvodného zostrihu filmu scénu zabitia mačky a pojedanie myši. Tento krátky orez je k dispozícii na britskom trhu dodnes pod označením vekovej prístupnosti Rated:18. K znovuvydaniu Uncut verzie sa doposiaľ nepristúpilo.(29.10.2009)
-
MIMIC
O niečo lepšie než Suspiria, približne rovnako dobré ako Profondo rosso. Nepochybne najkonzistentnejšia a najhustejšia atmosféra v celej Argentovej filmografii. Superluxusný darček pre hororového fanúšika, ktorý má zmysel pre umenie v užšom zmysle slova. Ťažko ho ocení ten, kto očakáva scenár zbastardený racionálnou logikou. V skutočnosti nič tak hororu nepristane ako iracionalita - brnkanie na kakofonické struny podvedomia je neefektívne, ak sa spája s vypočítavosťou. Najlepšie horory sú potom práve tie, ktoré evokujú rozumom nekontrolovateľné zlé sny. Ak si ich po prebudení pamätáme, síce si okamžite povieme - panebože, to bola ale blbosť, hneď vzápätí však dodáme - ale krásna. Racionalita je jednorozmerná, iracionalita nekonečná. Ako by sme inak mohli oceniť Lost Highway či Mulholland Drive? A čo Inferno? Možno brať vážne film, v ktorom je 80% času vyplnených blúdením hrdinov po zlovestných interiéroch sálajúcich červeným a modrým svetlom? Možno brať vážne horor, v ktorom sa objavuje personifikácia smrti v najklasickejšej možnej podobe? Zlé otázky vo svete prekypujúcom takou jedinečnou fantazmagorickou kvalitou. Inferno je geniálne v tom, ako efektívne dokáže v divákovej pamäti odkrývať polozabudnuté detské obsesívne ludikatívne aktivity - snáď každý 8-ročný fagan sa aspoň raz vydal na dobrodružnú výpravu po blízkom, no neznámom a strašidelnom teritóriu, pričom si nepretržite kládol rovnakú otázku - čo sa stane, ak zájdem ďalej, než sa mi zdá rozumné. Inferno nie je horor, pri ktorom sa omdlieva hrôzou, skôr straší a stimuluje fantáziu, čo je úplne najlepšia kombinácia, akú môže "scary movie" v podžánri "evil house" ponúknuť. Apokalyptické finále s desivou hymnickou piesňou a divadelne gestikulujúcou Smrťou považujem za jedno z najlepších v žánri.(3.7.2006)
-
d-corso
Inferno nemá pevnou dějovou strukturu a opírá se především o úžasnou vizuální stránku a práci kamery.Příběh je vytvořen spíše stylem surrealistického automatického psaní-sen a přechod mezi vědomím a nevědomím, hrají ve snímku důležitou roli- lineární dějová linie je hodně potlačená.Dojde pochopitelně i na detailní krvavé záběry(divili by jste se, k čemu všemu může sloužit výdejní okénko v jídelně), ale rozhodně nejsou ve filmu alfou a omegou. V současnosti je takových filmů jako šafránu-Fulci je po smrti a Argento zestárl a vyměkl. Dnes už klasika žánru.(11.4.2006)
