Baby rjazanskije

Realisticky natočená drsná dráma z dedinského prostredia tesne pred 1. svetovou vojnou a počas nej. Nejde však o vojnový film, snímok sa zameriava na ťažký život chudobných sedliakov a z niektorých pohľadov nie lichotivo. Silný je predovšetkým morálny aspekt, keď starý sedliak zvedie synovu ženu. Film dbá aj na zvyklosti obyvateľov, zobrazuje ich kultúru a spoločenské pomery. Tretí komentár. (28.10.2014)

Pastava pro oko i ucho, přestože na pozadí drsného "vesnického románu": bohatý sedlák vybere pro syna Ivana chudou nevěstu, sirotka Annu, na kterou má sám zálusk, válka - první světová - jako obvykle všechny procesy eskaluje. Paralelní příběh sedlákovy dcery Vasilisy, která žije na hromádce s kovářem Nikolajem končí šťastně. Rovnováha vesnického života je obnovena. Film se vyznačuje silnou etnografickou obrazovou a hudební složkou (Rjazaň leži ca, 200 km jihovýchodně od Moskvy), především na pozadí svatby Ivana a Anny. Baby rjazaňskie není filmem ideologicky zaměřeným na bolševické hnutí, nýbrž a kupodivu na počínající emancipační a feministické tendence (film vznikl v roce 1927, premiéra 13. 10. 1927, hudební složka 1929, ale zobrazuje dobu 1. světové války, revoluce se tedy jen dotýká, ale nereflektuje ji). Muž je už jen zdánlivě neochvějným pánem, vedení rodiny se mu rozpadá pod rukama, kdo od něj uteče, ten vyhraje.., Ještě třeba dodat, že na režii se podílela Olga Preobraženskaja, která pravděpodobně měla na filmu i lví podíl. Film jsem viděl v remastrované verzi z roku 2004 (1 hod. 27 min.) s fancouzskými titulky. (12.04.2014)

Nádherný film z prostředí ruské vesnice s několika velmi silnými ženskými postavami, které se perou se životem, pomáhají si a ve výsledku muže moc nepotřebují. Nejvíc se mi líbila postava Vasilisy, která si najde nápadníka, o všechno se postará, jakékoliv pomluvy jsou jí ukradené a po válce hned začne s ostatními budovat domov pro sirotky. Navíc jsou tu i poutavě zobrazené tradice týkající se svatby apod. (24.08.2023)

„Rjazaňské ženy“ je dramatické melodrama s tragickým koncem, který je svým námětem při dnešním pohledu již hodně známý a který se, svým způsobem, používá na různé způsoby dodnes. Například byl malý útržek použit i v českém seriálu „Cirkus Humberto“ (1988), a to hned v první části. Tento snímek ještě z němé filmové éry realisticky vyobrazuje vesnický život na počátku dvacátého století se vším všudy. Je tak umělecky pravdivý a emocionálně autentický ve vyobrazení života, dnes naprosto nepředstavitelného. Jen ta lidská povaha zůstala stejná. A tak ani není divu, že byl tento němý film z produkce Sovětského svazu označen za první feministický svého druhu, neboť poukazuje na bezprávné postavení žen v předrevoluční vesnici. Příběh o zneužití ženy v době, kdy její muž musel pobývat v armádě v době války, je obzvlášť na němý film natočen excelentně. Skutečné mistrovské filmové dílo, ve kterém není potřeba slov, aby diváka zasáhlo. Hudební soundtrack vytvořený speciálně pro zvukový doprovod už jen dokresluje atmosféru každé scény. Dle filmových historiků se jedná o zasloužený filmový klenot. Na takovéto němé filmy se již dávno zapomnělo a je to škoda. Svou kvalitou předčí mnohé současné. (02.10.2022)

S živou hudbou jako cineokoncert v klubu Rybanaruby 5.12.2014 dokonalý zážitek. (09.12.2014)