Baby ryazanskie

zazzou

Baby ryazanskie stojí na pomezí hraného filmu a etnografického dokumentu a je asi nutno na něj z tohoto pohledu nahlížet. Zápletka vychází z venkovských dramat 19. století a je poměrně drsná, venkovský lid zde rozhodně není vykreslován nijak růžově, tak jak to činili jiní etnografičtí filmaři té doby. Z pohledu etnografa je zde ale skutečně zachyceno leccos – odívání, architektura, bydlení, obřady (např. svatba je zde prakticky od začátku až do konce), zaměstnání, rukodělné práce i sociální struktura, otázkou samozřejmě zůstává autenticita prostředí, kterou nejsem schopen posoudit. Vše ale zůstává v přísně popisné rovině, stylizace je minimální a romantizující idealizace venkova je zde nahrazena poměrně ostrou kritikou společenských a rodinných poměrů. Ve formální rovině se film drží spíše při zemi, i když mnohým scénám a hereckým výkonům rozhodně nechybí dobová expresivita. Tím nejzajímavějším na celém snímku tak pro mě zůstává onen svébytný pohled na rurální kulturu, který se (alespoň z hlediska žánru) do velké míry vymyká dobovým tendencím.(27.12.2011)