Vrah přichází v noci

Snaha odvyprávět seriózní kriminální příběh pádá s logikou a velmi-velmi pozvolným tempem. Ač občas šokuje přemíra očekávané brutality a za uši tahá masivní hudební téma, je to jen zoufalý obsahový mix všemožného nemožného. Gradace napětí však funguje, obzvlášť ve chvíli, kdy 3 minuty sledujeme nohy na koberci, což je svým způsobem nezapomenutelný záběr. Ve výsledku je Sleepless slepenec několika velmi povedených scén, kterým chybí pevný a nosný most/téma/logická niť. 55% (25.05.2009)

Jednoznacne nejlepsi Dario Argento noveho milenia, dustojny navrat giallo zanru a hlavne po temer 20ti letech znovusetkani se skupinou Goblin, ktera umi jako jedina Argentovy filmy dukladne hororove napumpovat - soundtrack je fantasticky! Chytry giallo strukturovany scenar se spoustou brutalne zavrazdenych zen a jestlize mel v minulosti Argento temer pokazde smulu na nemotorny casting, tak tady ma naopak herecke eso v rukavu - vyborny Max von Sydow se svym papouskem Marcellem (po Marcellu Mastroiannim). Tezce podhodnoceny film. 7/10 (12.11.2010)

Jo, jo, giallo Argentovi jde. Detektivka, kde kamera (narozdíl např. od Argentova Karetního hráče) opravdu v těch nejlepších okamžicích neuhýbá - a tak zde stříká krev, pero se noří do hlavy, hlavy se oddělují od těla, kulky trhají obličeje a za nejlepší kousek považuji zabití hudebním nástrojem - opravdu vychytanej záběr. Moc jsem od toho filmu nečekal, ale byl jsem docela mile překvapenej. Docela kvalitní ukázka giallo žánru - na horor moc detektivní, na detektivku dost brutální - koukám, že jak mě giallo z počátku moc nebralo, tak tomu začínám přicházet na chuť. (29.01.2009)

Nejpříznačnější pro tenhle film je pro mne jeřábový záběr obeplouvající Vincenzův dům: Když začal, očekával jsem, že půjde o další z ukázek virtuózního vedení kamery, jakou je třeba slavný kamerový oblet domu v Tenebre, ale ouha - záběr je velmi brzy utnut a nic výjimečného se před divákem neodehraje. Vrah přichází v noci je snímkem, kterým Argento odpovídal na fanouškovské žadonění o další giallo ve stylu Tmavě červené a v první půlhodině to kupodivu opravdu vypadá, že režisér bude schopen zadání vyplnit - scény ve vrahově domě, ve vlaku a na parkovišti u nádraží jsou natolik inscenačně důmyslné (a skvěle nasvícené), že se jim - ve spojení s opět skvělou hudbou od Goblinů - daří vytvářet onen znepokojivý pocit, že prostředí, v němž se postavy pohybují, je permanentně ohrožuje, s obdobnou intenzitou jako v Argentových nejlepších dílech. Další vývoj je však spíše zklamáním - nejen proto, že se v něm Argento snaží klást větší důraz na klasické vyprávění, což mu nikdo příliš nešlo, ale bohužel pak film ztratí i kus původní stylistické bohatosti. Vynikající "kobercová" scéna a závěrečná likvidace vraha (byť odhalení jeho motivací patří k nejpitomějším momentům Argentovy filmografie) mne přesto nutí Non ho sonno trochu nadržovat a vytáhnout jej na nadprůměrné hodnocení. Být to Argentův poslední film, mohli by jeho fanoušci být dnes spokojení, že se mistr rozloučil se svým řemeslem důstojně. (27.04.2013)

Giallo stále žije (a v tomhle žánru se kamera decentně neotáčí - poznámka pro uživatele "lennyd"), i když nejlepší léta už má dávno za sebou. Ani stále charismatický Max von Sydow nedokáže zakrýt těžce kulhající scénář a některé scény (třeba vražda perem) jsou už mírně za hranicí trapnosti. Film jsem bohužel neviděl v originále ale jen s mizerným českým dabingem (perly typu "Nedošlo k sexuálnímu znásilnění"), což mu tedy na kvalitě nepřidalo. (29.03.2006)