Vrah přichází v noci

Práve Dario Argento je z tvorcov, ktorým sa (aj vzhľadom k žánru) dali logické nezrovnalosti vždy odpustiť. Čo sa ale miestami deje v tomto filme, nad tým ostáva rozum stáť. Plus k tomu retardované dialógy, mátožne znudený Max von Sydow nechápajúcne recitujúci hlúpe monológy, občasná nevhodná komika a konečne krčovité splatter vraždy na horšej trikovej úrovni než v talianskych béčkových osemdesiatkach. Nebyť skvelej úvodnej scény vo vlaku, zopár efektných dlhých záberov a dvoch fajn lakačiek, bolo by to za 1*. (04.10.2008)

Dario sa na začiatku filmu tak skvelo rozbehol, že nakoniec dobehol len tak tak. Po skvelej, takmer úvodnej scéne vo vlaku, film ide už len na pol plynu a pripomína skôr nemeckú televíznu kriminálku ako ostré talianské giallo. Rovnako aj záver. Ten vyzerá ako vystrihnutý z KOMISÁRA REXA. Ako celok však hodný svojich 3 *. Ale len vďaka spomínanému začiatku. (13.10.2010)

Giallo žije. Argento mne nezklamal ani v novém miléniu. Kriminální příběh proložený nekompromisně brutálními scénami vražd a výborným soundtrackem od Goblinů. Trošku se vytratila ona těžko definovatelná atmosféra temné hrůzy klasického "žlutého žánru", ale to je asi tak všechno, co mi u Sleepless chybělo. Možná i proto, že už mám přece jen nakoukáno a znám pranýřované "nešvary" nejen Argentovy tvorby ale obecně gialla jako celku od pouze mnohdy načrtnutého příběhu až k nedokonale promyšleným vraždám, kde maniak vraždí prakticky kdykoliv a kdekoliv, neviděn, nepoznán. A vůbec mi to nevadí. Vrah přichází v noci se za tuto hranici mé tolerance ale přece jen lehce posune, a to díky závěrečnému rozuzlení a odhalení vrahovy identity. Ale opravdu jen lehce, čtyři. (22.07.2015)

Máme zde další film z dílny jednoho z velikánů hororové scény Daria Argenta. Jde spíše o detektivní či krimi film s hororovými prvky (giallo). Argento ale opět nezklamal a naservíroval nám slušné dílo ze všemi prvky, které zdobí všechny jeho filmy. Je sice pravda, že tento film je kritiky i diváky hodnocen průměrně a spadá do slabších děl tohoto režiséra, ale své fanoušky si určitě stejně jako mě našel. Děj samotný je celkem jednoduchý a ni sám režisér v něm nějak neexperimentoval. Jednotlivé scény na sebe navazovaly a postupně odhalovaly tajemství z něhož film vyplývá. Sice jsme se dočkali pár nesrovnalostí a asi dvakrát nás skoro navedly k tomu, kdo že to vrah s největší pravděpodobností je. Vraždící scény byly celkem nápadité a některé i dost nechutné. Ale to už tak v Argentových filmech bývá. Celým filmem nás opět provádí hudba režisérovy dvorní kapely Goblin, která je nezapomenutelným zážitkem hudební scény. (03.05.2010)

Najlepší Argento po roku 2000, možno od Opery. Veľmi dobrý príbeh, ktorý svojich fanúšikov šteklí nostalgiou po starých giallo časoch, tu pripomenie autorov vlastný Deep Red, tam zasa niečo iné. Stvrdia to fantastické Stivalletiho gore efekty a zacementuje fantastický soundtrack od Goblinov. Nevšimol som si ani záblesk CGI, je to sebavedomá, osobitá jazda s dušou, neušitá horúcou ihlou, čo mi trochu chýbalo pri Mother of tears. Za to tu hviezdičku, vzhľadom ku starším kúskom, rád prihodím. (10.02.2021)