12 let v řetězech

Rok uplynul, dějově nějakých sto let rozdíl a po THE HELP je tu další knižní adaptace, při které se nezbývá než podivovat... Ale ten samý komentář už opakovat nehodlám. Tohle je podobná 'zábava', kde nudí snad jen Solomonův na 12 let stejně utrápený výraz. Miloval jsem střídání se známých hereckých tváří, a taky, ehm, milostné scény tu byly naprostý top. / Originalita nepříliš, ale to mně osobně bylo šumák, jen se na to znovu dívej Ameriko... (15.01.2014)

Velmi dlouhý film, který například Spielbergovým snímkům Amistad či Purpurová barva sahá sotva po kotníky. Téměř bez nadsázky lze říct, že ve 12 letech v řetězech se děje dokola pořád totéž, tj. černoši jsou ponižováni, bičováni, mají strach atd., jen v různých obměnách a po nějaké hodině to začne nudit. Děj je podivně rozkouskovaný a spousta postav či situací zbytečných či nedotažených (Eppsova manželka, ostatní otroci, jako například ten náhle se objevivší běloch), nevědět, jak se film jmenuje, neměl bych absolutně šanci podle ničeho poznat, že celá ta drsná štrapáce trvala dvanáct let, skoro všichni běloši jsou ukrutné mrchy (Kdo asi hraje toho nejhodnějšího?)... A tak dále. Zahráno dobře, zejména Benedict Cumberbatch zazářil v menší, avšak působivé roli, a Michaelu Fassbenderovi jsem toho otrokáře také věřil se vším všudy. Režie mě zaujala hlavně v dlouhém záběru bičování, Zimmerova nenápaditá hudba vůbec. Tři a kousek.__P.S. Čím dál víc mě napadá, o kolik by mohl být film lepší, kdyby se Solomonovu otroctví věnovala první polovina a druhá polovina by ukázala některou ze soudních doher / proher (o kterých nám na závěr poví jen titulky). (20.03.2014)

Tak už aj McQueen sa pustil do tématiky otroctva, ktorá je veľmi vďačnou z hľadiska filmových ocenení. Bohužiaľ som mu to však nezobral. Fassbender aj na polovičnej ploche zatieňuje Ejiofora, ktorý by mal byť hlavným ťahúňom, ďaleko viac mi však prekážajú iné veci. Napríklad epizodičnosť deja , v ktorej si viacero hercov odohrá to svoje a potom zmizne zo scény, prípadne ich postavy nemajú reálne ukotvenie v príbehu. A keďze sa v celom filme nestane prakticky nič prekvapivé a McQueena ďaleko viac zaujímajú scény, v ktorých hlavný hrdina hľadí do prázdna, absencia pátosu a trochu iný pohľad na otroctvo mi ku spokojnosti naozaj nestačia. Možno je trochu nefér, vyčítať režisérovi jeho obľúbené a samo o sebe funkčné prostriedky, lenže v tomto prípade išli mimo mňa. (11.01.2014)

Zdrvujúca megadráma, ktorá ťaží z niekoľkých faktorov - neamerický režisér a herci v hlavných úlohách; podmanivá, znepokojujúca hudba; neuveriteľne silný príbeh muža, ktorý nestratil vieru v život napriek nemilosrdným ranám osudu. Vďaka takýmto filmom sa oplatí čakať na pred-oscarové obdobie, ktoré zvykne raz za čas priniesť srdcervúci filmový zážitok. Chiwetel Ejiofor je meno, ktoré možno niektorí z vás už počuli, no aj napriek tomu v tomto filme a najmä po jeho skončení nebudete mať na pamäti jeho, ale len meno jediné - Solomon Northup. Úžasný herecký výkon, každá bunka v tele bola stotožnená s jeho postavou, emócie prenáša na divákov najmä pomocou mimiky a úžasných veľkých očí, ktoré sú doslova synonymom mora emócií. Nemenej dôležitá psychopatická postava Michaela Fassbendera má takisto čo ponúknuť a práve skrz ňu môžeme pocítiť zverstvá otrokárov a krutosť južanskej mentality. Neodvážim sa nespomenúť Lupitu Nyong'o, no takto by som mohol vymenovať celé herecké obsadenie. McQueen teda okrem toho, že nastolil absolútnu harmóniu medzi historickými faktami, príbehovou pútavosťou a emočnou erupciou v samotnom závere, ktorá prichádza prirodzene a nevyvoláva pocit citového vydierania. Tému otroctva treba neustále otvárať a pripomínať si hrôzy, z ktorých sa ľudstvo dokázalo poučiť. Konfrontácia musí prebehnúť vo vnútri každého z nás a tento film je ponúka všetkými desiatimi. A divák musí mať naozaj hrošiu kožu, aby ho to neovplyvnilo. 95%. (29.07.2014)

Nevím, čím to je, ale všechny filmy o otroctví, které jsem zatím zhlédla, ze mě nedokázaly dostat ty patřičné emoce, jak by asi v případě tohoto tématu měly. Tarantinův Django mě zanechal trochu v rozpacích a očekávala jsem, že 12 let v řetězech by mě konečně mohlo "dostat", jak se sluší a patří. Už jen proto, že režisérských otěží se chopil Steve McQueen, jehož Hlad a Stud považuji za mimořádně silná a jedinečná díla. Ale opět se opakovalo to stejné, jako s Djangem. Sleduju film, vidím výborné zpracování, dobré herce, i postavy, téma je silné, jedná se přece o krutý život otroků, ale za celou dobu to se mnou vůbec nehnulo. Zanechalo mě to emocionálně zcela nepoznamenanou. Nevím, čím to může být, nepátrám po tom. Prostě to tak je. Výborně odvedená filmařina, avšak zcela odtažitá, chladná v podání emocí. Pro mě. (12.12.2015)