12 let v řetězech

Stejně jako Zimmer recykluje svou hudbu, tak zde McQueen recykloval všechny dosavadní černošsko-otrokářské snímky. Vážně, v tom filmu se nestane vůbec nic nečekaného či jakkoli jinak zajímavého. Ejiofor se prostě otrokem stane, dvanáct let jím je a pak jím být přestane. Konec, zvonec. Osobně jsem měl také problém s časovým určením - jako dvanáct let mi ta doba nepřišla ani náhodou, čistě pocitově se děj mohl odehrát tak za čtyři roky, možná ani to ne. Zrealizované je to ale kvalitně, bez nějakého přehnaného moralizování či patetických keců, takže celkově důstojná oscarovka. Btw nejlepší představení odehrává jednoznačně Fassbender, zatímco Pitt stihne kupodivu rušit i na ploše svého kratičkého téměř-camea. (05.01.2014)

Nejvíce se mi líbily krásné záběry na přírodu. Scénu s polooběšeným černochem vedle kterého plyne normální život si dovedu představit, jako nádherný obraz. Jinak to bohužel nemá moc dobrý děj. Prostě jen hlavního hrdinu unesou a pak furt bičujou, nebo bičujou jiné černochy. Koukáme na těžký život otroka, ale pro mě to bylo naprosto bez emocí. Natočené to bylo moc hezky, ale v životě si to nepustím znova. (06.03.2014)

Nedalo mi to a trochu víc jsem si přečetla o celé té kauze Solomona Northupa. Až po ten moment, kdy je vysvobozen z otroctví, je to nádherná zpráva o americkém jihu před občanskou válkou. Ale proč film končí právě zde? Protože to, co se dělo později a kolik je k tomu informací, to už by tak jednoznačné nebylo. Není ostatně náhoda, že vzpomínky pomohli Northupovi sepsat a vydat jen rok po Chaloupce strýčka Toma. Nikdo z těch, kdo se podíleli na jeho únosu, potrestán nebyl. A Northup sám se ztrácí velice brzo po krátkém turné na propagaci své kauzy a knihy. Na to, jakým manifestem měla být filmová verze 12 let v řetězech, vyvolává více otázek a není to jen o bohulibé paralele s dneškem. Nač všechny ty herecké orgie Fassbendera, Paulsonové nebo Pitta? Nyong'o stejně dneska hraje tak akorát v MCU, takže z toho vcelku nemám tak úplně dobrý pocit. (30.01.2019)

Mělo jít o životní dílo se vším všudy, ale místo toho přišla falešná rozmáchlost, kde děj jen opisuje větší či menší kruhy. Je mi to při McQueenově očividné zainteresovanosti až trochu líto, ale ani syrové scény, ani kralující Fassbender mu tentokrát na cestě k divákovi nepomáhají. Částečně za to může skutečnost, že Hansova hudba je až příliš tklivá a tím pádem nepasující, částečně pak pocit marnosti z toho, že z castingu se vyklubaly skvěle zahrané slepé uličky (Giamatti, Cumberbatch). Ale co je nejhorší - tematicky nepřichází vůbec nic navíc. Smutně koukající (a nutno říct, že i notně podehrávající) Ejiofor je vláčen osudem, potkává slizké, zákeřné nebo slabošské bělochy a soucítí s trpícími černochy. A tam víceméně končíme. V dějových střípcích či dialozích občas fungující, ale jako celek zarážejícím způsobem průhledné. (11.01.2014)

Po dlouhé době opět vynikající drama na téma rasismus, otroctví, nevolnictví, touha po svobodě a zrůdnost lidské rasy. 12 let v řetězech se navíc zakládá na skutečném příběhu, což výsledný dojem ještě víc umocňuje. Je pravdou, že snímek je dlouhý a některé záběry jsou zbytečně natahované, avšak jakožto divák jsem se nenudil ani chvíli a s napětím jsem sledoval příběh Solomona Northupa. Steve McQueen (to jméno mě u osoby režiséra irituje) natočil film vskutku mistrně, záběry kamery jsou vynikající, stejně jako zakomponování hudby k daným scénám. Co mi však mírně vadilo, resp. čemu jsem se shovívavě pousmíval, byla forma vyprávění, kterou režisér zvolil. Což už dnes nejde natočit film, aniž by se v něm různě prolínaly časové roviny? To se musíme neustále vracet do minulosti a pak do budoucnosti a pak zpět do přítomnosti? Vážně to nejde natočit konzervativně? :) (16.01.2014)