Šimon a duby

Nádherný snímek. Důkaz toho, že 2. světová válka se dotkla i Švédska, i zde se setkáváme s rasovou nesnášenlivostí. Dokonalé záběry severské krajiny ještě více umocňují emotivní atmosféru tohoto příběhu. Je zde krásně vidět i spojení dvou různých, a vzájemně odlišných rodin, jejich přátelství, strasti i propojené osudy. Absolutně doporučuji si pustit. Je to příjemné sledování, bez hlubšího zamyšlení. (29.05.2018)

Dojímavý příběh o dvou spřátelených rodinách, žijících ve švédském Göteborgu, do jejichž osudu výrazně zasáhne druhá světová válka. Jde o docela zajímavý vztahový propletenec, točící se více či méně kolem Šimona, který se na prahu dospělosti dozvídá tajemství o svém původu. Bill Skarsgård hraje emocemi zmítaného dospívajícího chlapce nebo spíš fracka opravdu skvěle. I typově se na tu roli hodí. Nádherné přírodní scenérie a sofistikovaná hudba dodávají snímku poetický nádech a báječně dotvářejí atmosféru. (03.05.2020)

Na Seveřany až moc citlivý film, ale teď to nemyslím nijak ve zlém. Simona bych rozdělil na dvě části a to na dětskou a válečnou a teenagerovskou resp. zrající a poválečnou, přičemž ta první byla o délku lepší té druhé. V té první bylo zajímavé sledovat život ve Švédsku během II.SV. Lidé tu sice nzažívali to, co jiná okupovaná území, ale strašák nacismu samozřejmě dolehl i sem a ačkoliv antisemitismus tu nebyl denním chlebem, je i zde přítomný, což pociťoval na vlastní kůži jeden z hlavních protagonistů. Ta druhá se věnuje spíše druhé hlavní postavě, Simonovi, který se poté, co je mu prozrazeno rodinné tajemství, začne chovat jako debil. Určitou míru pochopení bych pro něj měl, ale to jeho hraní si na idiota bylo příliš dlouhé a téměř pohřbilo to dobré, čím druhá polovina disponovala. Přesto se film vyplatí vidět ať už kvůli zmíněné první části, krásným záběrům či příjemným hereckým výkonům většiny herců. 75% (12.01.2015)

S filmovými adaptacemi knih mívám jeden problém. Film bývá dlouhý a přesto klouže po povrchu. Vedlejší postavy jsou zpracované velmi povrchně. Taky duby se daly škrtnout. První půlka mnohem zajímavější než druhá. Jako celkem často tu uplatňujeme rodinný průměr. Já, 4, Tomáš 3, takže je to 3,5, jak jsme oba chtěli. :-) (07.05.2012)

I kdybych nevěděl, že ten film je adaptací románu, on by to na sebe stejně dobrovolně píchl. Je poznat, že scenáristka zkoušela zachovat košatou literární strukturu se spoustou vztahových nuancí, nicméně výsledek je zhruba takový, že postavy půsoví jako pouhé náčrty, vyprávění je plné zdánlivě přebytečných odboček a po většinu stopáže není vůbec jasné, k čemu to směřuje a co je vlastně ústředním tématem. Tipnu si, že Fredrikssonové předloha je bildungsroman, Lisa Ohlin se ale jen marně snaží udělat ze Šimona silný středobod vyprávění. Těch motivů a odboček je prostě tolik, že z toho vychází spíše kultivovaná změť zatížená až příliš režisérčinou láskou k zjitřeným lyrickým symbolům. Je to takový film-povinná četba, sebrání různých vizuálních klišé, které se jen zřídka stanou skutečně životnými. Neurazí to, ale ani nevtáhne a už vůbec se tomu nepodaří vytvořit uvěřitelný vývoj protagonisty. Průměrné. (04.06.2013)