Hájek na zámku, Petr v podzámčí

Stvrzení kazatelské mentality českého ultrakonzervativního křídla (panelová diskuze myslitelů je obrázkem pro bohy). Absence nadhledu a humoru je důkazem toho, že tady se dávno nežertuje a svatá válka za zjevenou absolutní pravdu je v plném proudu, přestože o zhnusení nad představiteli konzervativců se zatím s politickou korektností příliš nahlas nemluví. Mistrovsky zvládnutý režisérčin neangažovaný odstup nechává aktéra propadat do hlubin trapnosti bez vnějšího zásahu. Dokument, který může být vnímán jednou stranou jako stvrzení tradicionalistické nadřazenosti nad liberálním světem, pro zbytek jinak velmi diferencované občanské veřejnosti může posloužit jako zpestření hodně a hodně veselých večírků lidí, kteří nesní o návratu k prvotnímu ráji. Bytostná jednota politického i soukromého života jednoho ze Zneuznaných, kterého zamrzí, že se autoři zdrželi všech zlých větiček, jež by bylo možné vyvracet. Škoda pouze studentské kvality filmařského provedení, přesto potěšitelně falešný film pro "drahé děti". (01.09.2012)

Věcí, již lze dokumentu Apoleny Rychlíkové nejvíce a po právu vyčítat, je pasivní autorský přístup. Režisérka nechává hlavního hrdinu vyprávět jeho vlastní pohádku, kterou sama nijak neproblematizuje, byť k tomu tvrzení Petra Hájka přímo vybízejí. Jistě, lze to obhájit jako metodu, na niž má autorka právo, nicméně celý snímek tak upadaná do jednorozměrnosti a stává se spíše promarněnou šancí. Teprve konfrontace s opačným pohledem na svět, než zastává Hájek - zde by však oponent musel být argumentačně zdatný a pohotový - by mohla film, včetně postavy jeho hlavního aktéra (!), posunout někam dál. *** Václav Bělohradský, český filosof a sociolog působící jako profesor na univerzitě v italském Terstu, využil dokument Apoleny Rychlíkové v rámci svého kritického výkladu českého konzervativismu. Bělohradského text "Český konzervativismus: Nad dokumentem Apoleny Rychlíkové Hájek na zámku, Petr v podzámčí" tak divákovi poskytuje jednak komplement celého snímku (neboť Hájkovu zpověď zasazuje do kontextu českého konzervativismu, jehož je hlavní hrdina filmu jedním z čelních představitelů); zadruhé lze text chápat jako možný interpretační klíč, který samotný dokument postrádá. Bělohradský mimo jiné píše: "Dokument odhaluje rétorické postupy, kterými se enkláva jednoznačných (národních) Pravd ve světě velmocenských her a mediální manipulace konstruuje." (07.07.2012)

Hájek vychází ve svých názorech z konzervatistického fundamentalismu a byť se to mnohým nelíbí, tato ideologie si svoji konzistenci za léta existence vytvořila. Jeho problém není přímo demagogie, ale určitý druh exibionismu. Schválně své myšlenky neprezentuje v celé šíří, ale zcela záměrně vybíra ty provokativní části, aby upozornil na svoji existenci, respektive na existenci konzervatismu jako takového. To se mu ostatně, i díky zabedněnosti mnohých jeho oponentů, celkem daří. Problém je ovšem ten, že dokument se nesnaží diváka upoutat, či alespoň začlenit Hájkoy myšlenky do širšího kontextu. Nejzajímavější je chůze tunelem a debata v podzemí, kde skutečně jeho slova rezonují s ostatními prvky filmového média. Naopak momenty z chalupy mají tendenci uspávat a vede k otázkám, zdali by nevyšlo nastejno jeho slova nechat projít pouze tiskem. Režisérka se také mohla na diskuzi s Hájkem připravit lépe, protože doplňující otázky by mohly celé dílo oživit. (29.07.2012)

Spíše snůška bonmotů a autoritářských monologů ultrakonzervativního kancléře, kterým dokumentaristka spíše nečinně naslouchá a nesnaží se vyvolat konfrontaci, oživit pomalu unavující proud. Postava nakonec vyznívá jednorozměrně, stejně jako je podávána v médiích, její portrét není nijak obohacen. Čtyřicet minut je na takový přístup bohužel příliš dlouhá doba. (30.10.2011)

Dokument na mě působil celkově příliš amatérsky. Špatný byl třeba v některých momentech i zvuk. Chtělo by to více času (alespoň hodinu), lépe připravené otázky a více konfrontační nebo alespoň vůbec nějaké reakce na Hájkovy monology. Upřímně řečeno mi Hájkovy názory příliš originální nepřipadají. Je to takový mišmaš katolického fundamentalismu, amerického kreacionismu, českého národovectví a konspiračních teorií. Nic z toho mi není v zásadě blízké či sympatické, ale to je celkem vedlejší. Kdyby ty své teorie alespoň dokázal nějak zajímavě prezentovat a obhajovat. To třeba umí mnohem lépe Hájkův chytřejší a mediálně obratnější kolega Jakl. Nejsem žádný nadšený zastánce multikulturalismu nebo Evropské unie, ale kdyby měli reálnou politickou moc lidi typu Hájka či Jakla, tak pánbu s náma. (22.06.2012)