Venuto al mondo
Volver a nacer
Príbeh môjho syna
Twice Born
VOD (1)
Obsahy(2)
Svobodná matka Gemma (Penélope Cruz) přijíždí se svým dospívajícím synem Pietrem do Sarajeva, aby poznal zemi, ve které se narodil. Před 16 lety ji museli kvůli bosensko-srbské válce opustit. Gemma se tak vrací do míst, která v ní probouzejí dávné vzpomínky.Před lety se tu zamilovala do Diega (Emile Hirsch), Pietrova otce. Tehdy zoufale toužili po dítěti, Gemmě se však nedařilo otěhotnět. Společně našli řešení, kterého Gemma poté trpce litovala. Když prchala z obléhaného města, Diego se rozhodl zůstat…Nyní na Gemmu čeká minulost, která ji postaví tváří v tvář ztrátě milovaného manžela, ale také poznání síly lásky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (158)
Krátce - nedovařený europudink se všemi definičními znaky midcultu. A teď obšírněji. Snímku nelze upřít, že dbá o svůj zevnějšek. Krásná je Penelope, krásná je válka, krásné je umírání. Estetizace nepříjemného a ošklivého drží naši pozornost na povrchu, kde se s případným dojetím manipuluje mnohem snáz (nedojmou nás příčiny, ale následky, které lze v rámci filmu snáz „vyřešit“, z kina proto můžeme odcházet s dobrým pocitem, že nastolené otázky byly zodpovězeny). Vrstvení bezbolestných obrazů a vět jako opsaných z duchovních příruček a z textů rockových balad přitom zprvu nesměřuje za žádným nadčasovým cílem. Okolní svět pro hrdiny začíná existovat až po vyčerpání potenciálu vztahových problémů. Velké dějiny jsou zde jen od toho, aby (dramaturgicky) nakoply ty malé, aby dodaly na závažnosti plytkému rodinnému melodramatu. Neorganické zahrnutí balkánského konfliktu do příběhu navozuje falešné dojem, že jde o víc než jen o to, kdo s kým počal dítě. ___ Definování ženy výhradně skrze její mateřství je pouze jedním z mnoha stereotypů, okolo nichž byl příběh vystavěn. Nemá-li žena dítě, je pro vyprávění irelevantní. Jiná než mateřská role pro ni neexistuje. Neplodnost se v tomto kontextu stává problémem světového významu. ___ Příběh mého syna předkládá utopický model světa, v němž národností, rasové i náboženské rozdíly ustupují myšlence pomoci bližnímu. (Číst film proti srsti, jde o příběh o tom, kterak kapitalistický svět udělal z balkánských zemí kurvy a následně jim sebral naději na lepší budoucnost.) ___ Špatní nejsou primárně lidé, ale to, co je přesahuje – válka a politika, pojmy filmem tak zobecněné, až se stávají bezobsažnými. Špatné jsou ty situace, které hrdinům způsobily trauma a ztížily jim seberealizaci a hledání vlastní identity (krize identity je nejnosnějším tématem filmu, žel nejhůře rozpracovaným). Abstraktní kategorii zla zastupují ti druzí, konkrétně nepojmenovaní, nevázaní na konkrétní dějinné období (ač pravděpodobně pocházející z divokého Východu, ne z vždy nápomocného Západu). Film z nás díky tomu snímá pocit viny a vyvolává příjemné tušení, jak dobře se vlastně máme. ___ Respektuji, že kýčů je třeba. Není ale třeba je nekriticky přijímat a akceptovat jejich banální vidění světa, který má v reálu mnohonásobně více barev a chutí. 50% ()
Zdlouhavě a pitomě vyprávaěný příběh, kdyby to nechali na Sarejevu mělo by to jinačí šmak, takhle to bylo uslzený, ukecaný , že i poměrně silná pointa naprosto zanikla, škoda tomu. ()
Původně jsem si myslel, že krásná Penélope Cruz a italský režisérský talent mě potěší s lepším filmem. Je to ale vzorově nezvládnutá dramatická romantika, která využívá toho, že se z části odehrává ve filmově hodně atraktivním Sarajevu. Nicméně příběhem se protínají dvě linky. Jedna před a jedna po. Ta před mi přišla zajímavější a jako celek mi kvůli tomu celý film přišel dost nesourodý. ()
║Rozpočet €13miliónov║Tržby Celosvetovo $9,046,000▐ strašne pasívny dej, ktorý sa chce strašne ale strašne hrať na veľkú hlbokú artovú drámu, herci tu nemajú skoro čo hrať a záver chce uhrať veľké prekvapenie, nuž ale to by 3/4 deja nemohla byť suchuprázna nuda točiaca sa okolo nezmyselnom nahánaní po nejakom adoptívnom decku /35%/ ()
,,DÍKY! - PRO MĚ JE NEJKRÁSNĚJŠÍ SLOVO NA SVĚTĚ "DÍKY"!“...... /// Úvodní romantika nebere konce. Prej – ty nejpodivnější příběhy lásky jsou ty nejlepší! … ale je to zralý na rychloposuv. Když budu svýmu frackovi povídat o svým mládí, kterak jsem mámu (jeho vole…) potkal – no co by vás na tom asi tak zajímalo? Ale kdybych tam flákl Bosnu a válku…, tak stejně byste chtěli, abych to zkrátil, já vím (a ty zas víc krve, takže to taky budeš mít těžký…). Po romantice přichází drama dvou lidí (na pozadí smrti přátel) a Penelópe se konečně rozehrává, aby i film, v závěrečný půlhodince příběhově i dramaticky sympaticky vygradoval. Vydržíte to? (čekat tak dlouho…?) Jako, asi se to vyplatí. Nejen fandům Hirsche, ale (hlavně) těm, co toužej uronit ,,kroupu“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem zvědavej na počátek války v Sarajevu za zvuků Nirvany. 2.) Už jsem se dlouho nestyděl, že patřím k lidský rase. 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Silné a těžce pocitové drama, které si zasloužilo mnohokrát větší pozornost, než nakonec dostalo. Znovuzrozený Hirsch sekunduje nestárnoucí Penélope a Castellittův staromilský přístup dělá z tohoto Příběhu nesmrtelné vyprávění. Možná se některé linky ve finální katarzi slijí až příliš příhodně, ale tváří v tvář tesknému a tísnivému tématu války nad takovými výtkami ani nechci přemýšlet. 90% ()
Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. ()
Sarajevo a okolí ještě nikdy nebylo tak cool a z filmařského hlediska tolik využité. Když sledujete Twice Born, všimnete si, že to Castellitto točil s nadšením a zaníceností. Chtěl do toho příběhu dát všechno. Od silných emocí, až po pastelové záběry toho nejlepšího z tamějších pláží. Funguje to však jen napůl, protože jak je to ze začátku přímé a úderné, tak se to bohužel v polovině začně zadrhávat. FIlm zpomalí, naskočí víc postav a jejich propletence a všichni včetně scénáristy se v tom zamotají. Tudíž výsledek je tak nějak průměrný, ale je to škoda. Ten evropský feeling je strašně cítit a je to dobře. Navíc palec nahoru za jazykovou autenticitu celého projektu a fantasticky hrající Penelope Cruz. ()
Ve finále bohužel spíš jen plytký rodinný melodramat, kdy si několikrát musíme v duchu předříkávat, že kýč je tu a tam potřeba. Už dříve mnohokrát a lépe natočený příběh o snaze získání potomka začíná pozváním dávného přítele do Sarajeva. Na cestu plnou vzpomínek se tak vydává svobodná matka i její frackovitý syn, jehož otec kdysi padl právě v bosensko-srbském konfliktu. Série flashbacků následuje, stejně jako manipulace a povrchní snaha o dramatické situace i dialogy jakoby opsané z červené knihovny. Nějaká zásadní myšlenka mi scházela, naopak znovu velmi potěší soustředěný výkon Penélope Cruz. ()
Príbeh môjho syna je naozaj príbehom v pravom zmysle slova. Má čo povedať, dokáže zaujať, šokovať a niekoľkokrát i dojať. Penelope Cruz vycítila silný potenciál a dala prednosť filmu s príbehom pred hluchým a prázdnym "zaručeným" trhákom. Aspoň odo mňa má za to pochvalu. Jej výkon a presvedčivosť tomu zodpovedá. Zaujme i pohľad na Penelope "16 rokov po". Filmu by som vytkol snáď iba to, že často a možno i zbytočne preskakujeme časové roviny a snaží sa byť moderný a prístupný dnešnému divákovi. Myslím, že príbeh je silný natoľko, že by to uniesol i tou klasickou cestou. Fanúškovia Nirvany si môžu hviezdu smelo pridať. 80%. ()
Příběh mého syna mi přípomněl Saviora - Zachránce (český komerční název Ve službách legie) a Grbavici jak občanskou válkou v Bosně, tak tématem těhotenství a mateřství v ozbrojených konfliktech. Podobnost s Grbavicí je pro časový odstup, kdy i přes značnou dobu po válce ovlivňuje osudy lidí. Válka dokáže strávit lidské bytosti, ale spousta lidí nedokáže strávit válku. Překlad, že Pietrův (nevlastní) otec je četník místo karabiniér je možná nechtěným paradoxem. Bohužel nejen paradoxy k válkám patří. ()
Zdálo by se, že se o Sarajevu a tamní nedávné válce už nedá natočit nic moc nového. A přece. Ve filmu téměř nejsou krvavé scény a napínavé přestřelky, ale přesto vyprávění působí silně a do hloubky až na kosti emocí. Propletení příběhu bezdětnosti s příběhem balkánské války je dokonalé, švy, které obě roviny svazují jsou téměř neznatelná, všechno vytváří silný homogenní celek. ()
Dva filmy v jednom, první sladkobolný doják o jedné kýčovité lásce z románů pro dívky a paní, které zoufale touží najít toho pravého, neboť levého mají doma. A pak následuje druhý film. Film o hledání sebe sama během nesmyslné války, film o lásce, která může s válkou koexistovat, film o životě se vším, co k němu může patřit. A teď spravedlivě zhodnoťte tyto dvě části, když to společně tvoří jeden nehomogenní celek. Druhá část je o tolik lepší a navíc i delší, že smázne pachuť z trapně kýčovité scény s vanou, svíčkami, kvítím a nahým párem. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Najlepšia je scéna, ked' uhasili cigaretu o ňu a hned' vzápätí ukázali Hirschov zdivený ksicht. V takom dramatickom momente som myslel, že ma od smiechu porazí! ()
Absolútne chápem, že sa môže pre niekoho stať tento film veľmi zásadným emocionálnym pôžitkom. Mohol by som vymenovať všetky jeho klady a zápory, ale čo z toho, keď je to hlavne veľká nuda a subjektívny čas sa tiahne niekam k trom hodinám. Mladí krásni rozorvaní ľudia cítia, že "something in the way" a otvárajú dvere gýčovitej melodramatičnosti a pátosu. Krátke sekvencie vojny pripomínajú klipy MJ typu Heal the world, alebo Man in the mirror. Nechcem, aby takto vyzerali súčasné talianske filmy a nechcem, aby takto vyzerali filmy o vojne v bývalej Juhoslávii. ()
Výborné drama napříč Evropou, vzpomínkami a nepravdami. Vždy, když si divák myslí, že příběh syna Gemmy je poodhalen, ukáže se, že je tomu jinak. ()
Hodně špatný film, skoro po všech směrech. Největší problém spatřuji v tom, že jsem mu absolutně nic nevěřil. Rozhodně zajímavé téma, kde se ale již poněkolikáté zpracování daleko rozchází s mým jemným a vybroušeným filmovým nosem. Penelope Cruz, jako celkem věrohodná, i herecká ozdoba a poté už jen pár známých a známějších herců, v příběhu, který mi přišel nablýskaný, jako nějaké zánovní auto, které právě opustilo bránu autosalónu. Na první pohled nemá chybu, ale zevnitř obsahuje až moc nedodělků. ()
Tento film naozaj nemusel byť nakrútený. Je chaotický ako celý Balkán s jeho historickými animozitami, vendetóznym ponímaním spravodlivosti, vášňami i krutosťou. Film chce zachytiť všetko a aby to nebolo také jednoduché, ešte zamieša doby, v ktorých sa jednotlivé epizódy odohrávajú. Výsledkom je nanajvýš materiál na poskladanie mozaiky nezaujímavého príbehu. A tak si divák zapamätá iba zo šede vyčnievajúcu Penelope Cruz, zopár odhalených prsníkov a najmä ten príjemný pocit keď sa objavia záverečné titulky. ()
Červená knihovna bude pořád jen červená knihovna, můžete ji klidně vyprávět na přeskáčku a zasadit do válečného Sarajeva, nic se na tom nezmění. Kombinace realisticky vypadajících válečných scén s příběhem jak z laciné telenovely podle mne nefunguje. Navíc je to ještě roztažené přes dvě hodiny. Zkrátka jen doják cílený na divačky - matky. ()
Niektoré scény boli neskutočné, ale niektoré naopak mohli byť lepšie. Herecky to bolo zvládnuté bravúrne, každý z hercov tam mal časť, kde exceloval. No a muzika bola fantastická. ()