Stockholm East

„Vím, že to, co jsem tehdy poprvé k Anně cítil, nebyla láska. Byla to taková podivná sounáležitost, a ještě podivnější touha pokusit se ji zachránit. Zachránit alespoň ji…“ Jak se smířit s vlastní vinou, svědomím, výčitkami, lítostí a chybou, kterou nelze vrátit zpět? S pouhým pomyšlením na to, že jste 2 rodičům nešťastnou náhodou vzali jejich dítě? Divák zdánlivě nevinnou, vlastně oboustrannou terapii a onu sounáležitost chápe, ale je mu jasné, že to jednou praskne. A pak nastane problém. Naladit se na hlavní postavy není těžké, do jisté míry se jim dá i porozumět. Problém ovšem je, že místy to nepůsobí zrovna uvěřitelně. A ten „hollywoodský nádech“ se projeví zejména k závěru, který je skoro až trapně jednoduchý a předvídatelný (opravdu produkce ze Skandinávie?). A ta pachuť mě nutí dát pouze lepší 3*. „Když poznáš pravdu, osvobodíš se. Nestojí to někde? Zní to tak jednoduše. Jako by něco někdy bylo tak jednoduché. Já i Anna jsme skrývali každý svou pravdu. Ta její byla o dítěti, které v ní rostlo. A moje lež zas rostla ve mně.“ (16.01.2022)

Stockholm Östra, jak se film jmenuje v originále, znamená Stockholm Východ. Chápu, že doslovný překlad tuzemský distributor nepoužil, protože v češtině se nabízejí dvě možnosti výkladu. Proč ale nezvolil název Stockholm Východní nádraží, chápu už míň. A to, že v takovém případě neponechal název švédského originálu a světácky si vypomohl angličtinou, nechápu už vůbec... Máme se těšit, že až třeba někdy v budoucnu vznikne v Německu film o „pionýrské organizaci Třetí Říše“, nebude v Česku distribuovaný jako Hitlerjugend, ale pod názvem Hitler Youth? (12.12.2016)

Podobný námet ako v Rabbit Hole, akurát že úplne inší koncept príbehu, ktorý bol síce pozoruhodný a zaujímavý, no na druhú stranu naivný a neprirodzený. To, že by práve títo dvaja ľudia našli v sebe vzájomnú oporu by som ešte ako tak veril, no ale to ostatné mi prišlo absurdné, obzvlášť vtedy keď už aj pravda vyšla najavo. No a ten optimistický koniec radšej nekomentujem, ten akurát tak zosunul film aj pod hranicu priemernosti. Takže aj keď bola prvá polovica veľmi sľubná, potom príbeh upadol pod rúškou nepochopiteľných rozhodnutí a egoizmu. (19.06.2014)

Vyjimečně happyend ani v severském filmu neuškodí.. :) Asi první severský film, který jsem kdy viděla a neskončil tragicky. Jak píše uživatel Malarkey, nejde o typickou skandinávskou depresi, film je totiž smutný a beznadějný skoro celou stopáž a konec to potom obrátí, což mi v tomto případě nevadilo.. Hlavním hrdinům jsem ten nový začátek moc přála. Nicméně nemůžu nenapsat, že klasická skandinávská dramata mi sedí více. (02.07.2017)

Za pozitivum celého příběhu považuji vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů a jejich vnitřní monology, které se filmem prolínaly. Chápu, že člověk který prochází nějakou hlubokou vnitřní krizí, nebo v tomto případě navíc i velkou bolestí, tomu touží uniknout, ale někdy se může stát ta úniková cesta svým způsobem ještě bolestnější, jak jsem to mohla vidět u Johana a Anny. Co bych tomuto příběhu vytkla, je příliš mnoho okatých náhod a tudíž to celé na mě působilo až moc nevěrohodně, včetně závěru. Ale na první celovečerní film Simona Kajsera to rozhodně nebylo špatné a já doufám, že jeho další počin se už vyrovná ostatním skvělým švédským filmům. Lepší trojka a jednou si dám v tomhle případě repete. (20.03.2015)