Stockholm Östra
Stockholm East
Stockholm East
Režie:
Simon KaijserScénář:
Pernilla OljelundKamera:
Per KällbergHudba:
Leif JordanssonHrají:
Mikael Persbrandt, Iben Hjejle, Henrik Norlén, Liv Mjönes, Lars-Erik Berenett, Anki Lidén, Annika Hallin, Jimmy Lindström, Ulf Friberg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Stockholm East je dojemný a podmanivý milostný příběh dvou lidí, které spojuje tragédie, jež si vybrala daň na jejich životech a vztazích. Když se Johan a Anna setkají na vlakovém nádraží spojující Stockholm s idylickým předměstím, kde oba žijí, vydávají se na nebezpečnou cestu vášně a lží. (oficiální text distributora)
Recenze (41)
V první řadě je třeba říct, že se nejedná o standardní skandinávskou pětihvězdičkovou depinu. Tenhle film totiž nešokuje koncem, ale naopak hned z kraje na začátku. Takže prvotní šok vyústí maximálně k tomu, že vytvoří depresivní atmosféru, kterou se táhne celý film až do samotného závěru. A jelikož je závěr naopak pozitivnější, než by milovník skandinávské kinematografie vůbec kdy mohl tušit, tak nelze jinak, než sáhnout k hodně slušné tříhvězdě. Tu si mimochodem zaslouží samotný Mikael s Iben, kteří předvádí parádní herecké výkony. Příběhově tu ale někdo zkoušel pojmout skandinávské drama z trošku jiného úhlu pohledu a přiznám se, že standardní Skandinávie mi je přeci jen trošku milejší. I přesto...hodně slušné drama. ()
Za pozitivum celého příběhu považuji vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů a jejich vnitřní monology, které se filmem prolínaly. Chápu, že člověk který prochází nějakou hlubokou vnitřní krizí, nebo v tomto případě navíc i velkou bolestí, tomu touží uniknout, ale někdy se může stát ta úniková cesta svým způsobem ještě bolestnější, jak jsem to mohla vidět u Johana a Anny. Co bych tomuto příběhu vytkla, je příliš mnoho okatých náhod a tudíž to celé na mě působilo až moc nevěrohodně, včetně závěru. Ale na první celovečerní film Simona Kajsera to rozhodně nebylo špatné a já doufám, že jeho další počin se už vyrovná ostatním skvělým švédským filmům. Lepší trojka a jednou si dám v tomhle případě repete. ()
„Vím, že to, co jsem tehdy poprvé k Anně cítil, nebyla láska. Byla to taková podivná sounáležitost, a ještě podivnější touha pokusit se ji zachránit. Zachránit alespoň ji…“ Jak se smířit s vlastní vinou, svědomím, výčitkami, lítostí a chybou, kterou nelze vrátit zpět? S pouhým pomyšlením na to, že jste 2 rodičům nešťastnou náhodou vzali jejich dítě? Divák zdánlivě nevinnou, vlastně oboustrannou terapii a onu sounáležitost chápe, ale je mu jasné, že to jednou praskne. A pak nastane problém. Naladit se na hlavní postavy není těžké, do jisté míry se jim dá i porozumět. Problém ovšem je, že místy to nepůsobí zrovna uvěřitelně. A ten „hollywoodský nádech“ se projeví zejména k závěru, který je skoro až trapně jednoduchý a předvídatelný (opravdu produkce ze Skandinávie?). A ta pachuť mě nutí dát pouze lepší 3*. „Když poznáš pravdu, osvobodíš se. Nestojí to někde? Zní to tak jednoduše. Jako by něco někdy bylo tak jednoduché. Já i Anna jsme skrývali každý svou pravdu. Ta její byla o dítěti, které v ní rostlo. A moje lež zas rostla ve mně.“ ()
Pravá severština - silné téma, džímaní emocí, nepravěpodobné situace a pěkná kamera. Dřív bych nad podobným filmem asi jásala a vytáhla plnou palbu. Problém je, že se jeden druhému až nápadně podobají ... Vytrácí se vlastní nápad a zpracování. ()
Asi SPOILER. O den dříve jsem viděla film, kdy se hlavní hrdinka celou dobu chystá spolykat prášky. Když si to rozmyslí a rozhodne se, že to vydrží, zasáhne ji na ulici náhodná kulka. Tady na tak drsný konec odvahu neměli, ale mně by se tedy sem o něco více hodil, než k tomu včerejšímu filmu. Tam by kapka naděje naopak neškodila. ()
[IFF 2011, Bratislava] To ma podrž, už ani Severania sa neunúvajú s navodzovaním (pre nich tak charakteristickej) depresívnosti/úzkosti ako kedysi a radšej sa klonia ku konzervatívnym stanoviskám ktoré v ich podaní moc dobre nepôsobia. Určite sa jedná o grif zriedkavý, ale v prípade prvotiny Simona Kaijser sa mi zdá nešťastný. Ak k tomu pripočítam ešte miestami (pre)schématizovanú fabulu, ktorú síce resuscitujú bezprostredné vystúpenia Iben Hjejle i Mikaela Persbrandta a nadoblačný dohľad cez objektív Pera Källberga (bystré prepínanie medzi snímacími módmi, sýtosť farieb, uvážená výstavba+nadpájanie záberov), no zabíjajú ju alogické náhody/nepredpokladateľné obraty ústiace do "zľaknutého" konca, tak za rovná sa by som napísal toto: "Stockholm east" je ako nové (nie moc odskúšané) autíčko od automobilky Volvo-má riadne vyleštenú karosériu, bezpečne Vás dopraví do cieľa, ale pod kapotou motor občas zaštikúta a pohon inak ambiciózne navrhnutého vozidla neužitočne spomalí. ()
Pekne depkový film! Do toho ešte aj tá jeseň a fidlikanie husličiek... no na odstrel! ()
Tenhle film celou dobu balancuje přesně na pomezí čtyřkového hodnocení. Nakonec ale spadne dolů, těsně před cílem. Samozřejmě mám teď na mysli konec, který mi přišel, jako z amerického a nikoliv švédského filmu. Herci jsou jinak přesvědčiví, příběh celkem taky, ale tohle celá přijde naprosto vniveč. Škoda, nedá se nic dělat, jsou na světě i horší věci, to zcela nepochybně. ()
Oklikou po povrchu místo "po skandinávsku" na dřeň se Stockholm East bohužel dopracovává k rozpačitému hodnocení. Příjemně minimalistickou hudbou a obrazem jakož i herci boduje, ale vysolit tolik klišé a upřít obecenstvu pořádnou výstavbu charakterů - to se prostě neodpouští. Sorry, rozhodně se víc vyplatí podívat na Another Earth. ()
Tak to sedlo ! Švédi a vůbec sever Evropy tento typ filmu umí na jedničku a znovu mě přesvědčili , že látka z jaké by americká produkce udělala nejspíš romantickou sračku u nás v Evropě umíme mnohem lépe ()
Podobný námet ako v Rabbit Hole, akurát že úplne inší koncept príbehu, ktorý bol síce pozoruhodný a zaujímavý, no na druhú stranu naivný a neprirodzený. To, že by práve títo dvaja ľudia našli v sebe vzájomnú oporu by som ešte ako tak veril, no ale to ostatné mi prišlo absurdné, obzvlášť vtedy keď už aj pravda vyšla najavo. No a ten optimistický koniec radšej nekomentujem, ten akurát tak zosunul film aj pod hranicu priemernosti. Takže aj keď bola prvá polovica veľmi sľubná, potom príbeh upadol pod rúškou nepochopiteľných rozhodnutí a egoizmu. ()
To ze je severske drama? Nechte me na pokoji....jdu pryc ()
Přesně dle mého gusta! ()
Anders: „Začíná to v půl desáté.“ Anna: „Já vím.“ Anders: „Vážně nepůjdeš?“ Anna: „Ne.“ Anders: „Myslím, že by to bylo dobré. Anna: „Kvůli čemu?“ Anders: „Kvůli tobě. Kvůli nám. Abychom to uzavřeli.“ Anna: „A tím to podle tebe skončí?“ Anders: „Chci ho aspoň vidět. Chci, aby se mi podíval do očí.“ Anna: „A co uděláš? Zabiješ ho? Tím to skončí?“ Prísť o dieťa je situácia, v ktorej sa nechce ocitnúť žiadny rodič. Mama ju prežíva inak (navyše si kdesi vo vnútri vyčíta, že za to môže). Otcovia dávajú svoju bolesť najavo inak. Bolesť, ktorá sa nedá zvládnuť, nedá sa zabudnúť a býva dôvodom rozpadu vzťahu. Potiaľ je to logické. Anna začne navštevovať psychológa, dôležitejšie sú pre ňu však rozhovory s Johanom. Johan tiež kvôli niečomu trpí. Ale kvôli čomu? ()
Poctivá deprese, kupodivu lehce protkaná optimistickou linkou. Ale nebyli by to Švédi, aby i ta neměla mrazivý podtón. Nedovedu posoudit, jestli je příběh realistický, nebo kompletně vycucaný z prstu, ale nedá se mu upřít podmanivost a osudovost. Smutná tvář Iben Hjejle mě dostala skoro okamžitě. Pak už jsem střídavě trnul strachy a střídavě se nechal unášet obrovskou pocitovostí snímku. Skandinávcům tohlež klišé budu z ruky zobat asi pokaždé, a ještě si hlasitě řeknu o přídavek. Na vysoký nadprůměr vytáhla film dvojice protagonistů. ()
21 gramů po švédsku. Skvělé, jako každý švédský film. Co chcete dodat k tomu, co je u filmových kritiků nepsaným faktem. Jen by bylo fajn, kdyby měl Mikael Persbrandt více prostoru ve filmech. Více filmů ve své filmografii. Větší šanci být viděn. ()
Vyjimečně happyend ani v severském filmu neuškodí.. :) Asi první severský film, který jsem kdy viděla a neskončil tragicky. Jak píše uživatel Malarkey, nejde o typickou skandinávskou depresi, film je totiž smutný a beznadějný skoro celou stopáž a konec to potom obrátí, což mi v tomto případě nevadilo.. Hlavním hrdinům jsem ten nový začátek moc přála. Nicméně nemůžu nenapsat, že klasická skandinávská dramata mi sedí více. ()
Obsahuje SPOILERY. Máme tu téma, které se v různých variacích objevuje v dramatech poměrně často a i to, jakým způsobem se po tragickém začátku příběh dále vyvíjí, je dosti předvídatelné - tak nějak hned víme, že je to k sobě bude táhnout, chvíli potrvá, než své city vyjeví tomu druhému, on jí své velké tajemství bude chtít říct, ale samozřejmě mu to něco překazí, takže se to ona nakonec dozví od někoho jiného, což pochopitelně povede k tomu, že nebude zrovna nadšená, nakonec se ale přece jen dočkáme happy endu... Ten happy end by člověk možná v severském dramatu úplně nečekal, takže tu přece jen máme něco, co překvapí. A mě osobně závěr ani nijak neruší, nepřipadá mi, že by boural strukturu příběhu, neseděl do ní. Bude to asi tím, že mi nepřipadá, že se tu před závěrem celou dobu díváme na nějakou čirou depresi a tragédii, ten film není jen smutný, tím pádem ta nová naděje na konci do toho celkem pasuje. Vedle možná trochu překvapivého konce tu máme i některé další momenty, které přes tu poměrně jasně načrtnutou hlavní linku zase tak předvídatelné nejsou (Od koho se Anna dozví o jeho tajemství? Nechá si to dítě nebo ne?). Myslím, že je velmi dobře, že tahle místa ve filmu jsou. Udržují diváka v určitém napětí, nedovolí mu, aby "spadl" do jinak pomalejšího tempa snímku a třeba se začal s (logicky) skoro celou dobu ne zrovna veselými hrdiny nudit nebo byl pohlcen jejich letargií, až by to nebylo příjemné. No, takže příběh tak, jak je podán, podle mě funguje, i když to není něco novátorského, doprovází ho vhodná hudba, líbí se mi i některé další prvky, které celým filmem prostupují (typicky motiv nádraží, vlaku, drátů elektrického vedení jako něco, co může spojovat i rozdělovat, konejšit, představovat únik z běžného života, když je pro člověka žití už nad jeho síly; to, jak nám prostřednictvím vyprávění některé z postav tvůrci ukážou nějakou scénu z minulosti, o které už jsme slyšeli nebo kterou už jsme v průběhu sledování viděli "v přímém přenosu", ale neúplně, nakousnoutou a teď se nám odehraje hezky celá). Z Mikaela Persbrandta charisma úplně křičí a Iben Hjejle (kterou jsem předtím dost nemusela jako protivnou reportérku Dicte, takže se musela hodně snažit, aby si mě získala) se své role také zhostila se ctí. Dohromady jim to dobře funguje, jejich výkony pomáhají dodat filmu atmosféru, přirozenost. Celkově jde podle mě o film, který mohl, nebýt kladů, které jsem zmínila, zůstat takový průměrný, nemastný neslaný, takto se ale jedná o vydařené dílo, které stojí za zhlédnutí. 75 %. ()
Film se mi trefil do nálady.Děj založený na náhodě a následném rychlém spádu kdy je do 90 minut vtěsnán život dvou partnerských vztahů , ovlivněných tragickou událostí.Na první pohled lepší pilcherovka.Ale tady je inteligentní řešení zdánlivě neřešitelného.Zkrátka :život něco vzal a něco dal..... ()
Stockholm Östra, jak se film jmenuje v originále, znamená Stockholm Východ. Chápu, že doslovný překlad tuzemský distributor nepoužil, protože v češtině se nabízejí dvě možnosti výkladu. Proč ale nezvolil název Stockholm Východní nádraží, chápu už míň. A to, že v takovém případě neponechal název švédského originálu a světácky si vypomohl angličtinou, nechápu už vůbec... Máme se těšit, že až třeba někdy v budoucnu vznikne v Německu film o „pionýrské organizaci Třetí Říše“, nebude v Česku distribuovaný jako Hitlerjugend, ale pod názvem Hitler Youth? ()