Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mortak
    ****

    Expresionistická variace na téma Jak chutná moc. A velice dobrá variace na svět politiků, ve kterém vše ztrácí význam, a mrtvé dívky při autobusové nehodě jsou stejně nepříjemné jako vdechnuté sousto hamburgeru. I když je film zpočátku pro diváka docela iritující (a tomu napomáhá i "hudba"), po chvíli se cesta do pekla jednoho ministra stává skluzavkou a vy si začnete vybavovat kauzy české politiky odpovídající jednotlivým epizodám, ve vyprázdněné mluvě politiků a v impotenci jejich činů poznáte i fráze z české kotliny. Film ve svém tempu využívá sice mnoho klišé a občas sklouzne ke karikatuře, ale nikdy nemíří do prázdna.(27.6.2012)

  • wocicko
    *****

    To, že je film těžko vymezitelný žánrově i jinak, je pravda, ale není to nic, co by mu ubíralo na kvalitě. Chci říci, že dílo je to přinejmenším pozoruhodné a velmi kvalitní.(28.11.2012)

  • Terva
    ***

    Politika je špína a kdo by jednou nechtěl spadnout do koryta? Nečekejte žádná horentní překvapení nebo šílené odhalení. Je to film jen o politice, kterou každý zná.(11.11.2012)

  • Marigold
    ****

    Amorfní, sterilní, nepříjemné, neatraktivní, nepřehledné s těžko vymezitelnou hranicí mezi soukromým a veřejným. Prostě divácky krajně odtažitý koncept, který zachycuje současnou krizi státu a politiky. Škoda, že to Schöller ještě trochu více nedotáhl, ale i tak je to jedna z nejpodnětnějších filmových "nud" za poslední dobu.(24.11.2012)

  • Eodeon
    ****

    nejlepší portrét politika od doby Sorrentinova biografického filmu o Andreottim. ministr Bertrand Saint-Jean je sice ve srovnání s ním postavou fiktivní, nicméně nesmírně věrohodnou a realistickou. ačkoliv patřím k divákům, kteří si filmy nezařaditelné do předem připravených škatulek dovedou užít úplně stejně, jako čisté žánrovky, neuškodí, když se o takové "zaškatulkování" pokusím a to nejlépe s výpomocí výše zmíněného srovnání. v kontrastu k Sorrentinovi, který svého "hrdinu" udržuje v mlze neurčitosti a do jisté míry ho sám mýtizuje, režisér Schöller se ve svém filmu zaměřil především na co nejdůkladnější psychologickou kresbu protagonisty - jeho emoce, duševní stavy, nepatrná hnutí mysli. politické souvislosti děje jí slouží pouze jako nezbytný kontext. těžko proto hovořit o politickém dramatu a mocenské při, když stěžejní postavení zaujímá nitro jednoho člověka. herecky mimořádně skvěle podaná postava Saint-Jeana představuje pravděpodobně nejnebezpečnější sortu politika. zjednodušeně popsáno, jde o člověka s dobrými úmysly, přesvědčeného o své spásné úloze na kruté politické scéně, nicméně v jádru je Saint-Jean docela slabošský konformista a alibista. vlivné postavení, které mělo být podle někdejších ideálů prostředkem, jak přispět a pomoci, se samo - aniž by si to "hrdina" vůbec uvědomoval - stalo jediným cílem. politiku líčí Schöller jako past na lidské svědomí, které se nezadržitelně vytrácí s každým ústupkem a kompromisem, dokud zbývají jen ohlodané kosti. děj se odehrává napříč mnoha prostory a přesto je stále přehledný a soudržný. příjemně proměnlivý rytmus filmu střídá chaotický shon administrativní práce s procítěnými momenty pozastaveného času podkreslenými krásnou, intenzívní hudbou, které pravidelně dovolují kontemplovat příval vjemů a zamýšlet se nad politickou štvanicí a "skupenstvím člověka".(2.12.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace