Sindrome di Stendhal, La
-
Stendhal's Syndrome
Krimi / Thriller / Horor
Itálie, 1996, 120 min
Režie:
Dario ArgentoHudba:
Ennio MorriconeObsah
-
Anna Manni je policistka trpící psychosomatickým onemocněním zvaným Stendhalovův syndrom. Snaží se chytit sériového vraha a násilníka. Když ji vrah naláká do nejslavnějšího muzea Uffizi ve Florencii, bude muset překonat svou nemoc i vrahovi léčky, aby ho dopadla. (Chatterer)
Anna Manni je policistka trpící psychosomatickým onemocněním zvaným Stendhalovův syndrom. Snaží se chytit sériového vraha a násilníka. Když ji vrah naláká do nejslavnějšího muzea Uffizi ve Florencii, bude muset překonat svou nemoc i vrahovi léčky, aby ho dopadla. Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
T2
║Rozpočet $3,8milióna║(27.4.2009)
-
Shit
Argento tady rozehrává takový mysteriózní psycho, který mě ale moc nebavilo. Možná to bylo tim, že se na to koukal mírně přerušovaně, nevim, ale i tak se nejedná o nic zrovna hororově záživnýho, v podstatě opět další Argentův hororovej krimi kousek, kterej ale po většinu doby nemá fakt moc co říct a závěrečná pointa ja bohužel až moc jasná a prokouknutelná. Škoda, Argento umí líp a určitě by neuškodilo pár gore efektů, tady se to obešlo prakticky bez nich, když pominu jednu scénu s vypíchnutým okem.(28.6.2008)
-
TheRaven
Zatraceně podivný spletenec. Argento se pustil do mysteriozního střídání reality, fikce a něčeho mezi, aby nás po dvouhodinové stopáži dovedl k pachateli (no jo, Koly to věděl už v půlce, ale ten člověk je holt třída). První polovina dává najevo další vývoj příliš mdle a obsahuje dost hluchých míst, která v mých očích film trochu srazila, ale musím uznat, že druhou hodinku už jsem se docela slušně bavil a závěr vskutku potěšil. Barevné kopozice nejsou tentokrát tolik výrazné, ale je nám nabídnut alespoň pěkný pohled na díla některých italských velikánů jako je Botticelli, či můj oblíbenec Caravaggio, ale to jen tak na okraj. Z klasického Argenta tu máme vcelku slušnou dávku krve, ale trochu mrzuté je, že většinu obětí vidíme až po činu a nemůžeme si "užívat" jejich smrtelná muka. Dalším, spíše nemilým novátorským počinem je využití počítačové animace (prášky, průsřely,...), které vyzněly trochu směšně, spíše jak z "Kriminálek v (doplň oblíbenou - Las Vegas, Miami, atd.)" nebo z Doktora House. Hudební doprovod Mistra Morriconeho vyzněl trochu do prázdna, bez výrazného tématu a bez notné dávky invence (řekl bych trochu spotřební soundtrack). Původně jsem zamýšlel čtyři hvězdy, ale když jsem tak v tom komentu zpětně zhodnotil a promyslel, nemohu jít nad tři.(5.2.2010)
-
erl
Silná podívaná. Argento se zde zaměřil především na psychologii. Rozpolcenost a vůbec celkový osud hrdinky ve mně vyvolával celkem negativní pocity. Může za to skvělá Asia , která zde předvádí intenzivní výkon a hudba mistra Morriconeho. Nečekaná kadence pocitů. Chvílemi jsem měl pocit, že znásilnily mě.(27.7.2010)
-
seeker23
Argento mistrně pokračuje ve zkoumání myšlenky, že umění je nebezpečné a v souvislosti s tím v problematizování vztahu vraha a oběti. Dotahuje dále motivy zkoumané v Opeře, byť tentokrát spíše na půdě gialla než gore horroru - což ovšem do značné míry koresponduje s tím, že tématem není opera, nýbrž výtvarné umění.(31.10.2008)
-
GodComplex
Psychologicky mozna vubec nejkomplexnejsi Argentuv film preplneny obrovskym mnozstvim umeni a znasilnovani, takze fanousci Argenta nemuzou byt zklamani, prestoze se nejedna o dalsi z klasickych hororu, na ktere jsou od nej zvykli. 2h stopaz je mozna trosku prehnana, takze se obcas vetre nuda, ale ta vyborne rozjeta psychologicka hra internich demonu Asie Argento, Rimska architektura, obrazy a Ennio Morricone se svym oblibenym zenskym choralem to spolehlive prebijeji. "The idea of being fucked disgusts me and having sex makes me puke. 7/10(10.11.2010)
-
Koly
Přestože mi bylo asi hodinu před koncem jasné kdo vraždí, se zatajeným dechem jsem hltal každý záběr. LA SINDROME DI STENDHAL je skvělé temné psychlogické drama srovnatelné třeba s Polanskeho THE TENANT. Argento se tu vytasil s výborným nápadem. Stendhalův syndrom. Asi jediná nemoc, kterou bych se přál alespoň na čas nakazit. Výlety hlavní hrdinky do samotné podstaty obrazů jsou zpracovány úchvatně, hlavně musím vyzdvihnout oživlé grafiti. Nesmím zapomenout na fantastickou Asii Argento v hlavní roli a tím nejlepším způsobem depresivní hlavní hudební motiv. Dario Argento je prostě mistr!(5.8.2006)
-
Freemind
Místy velmi zajímavá vizuální stránka podpořená psychotickou Morriconeho hudbou jsou bohužel jedinými klady tohoto filmu - když si je odmyslíte, zbude Vám nemilosrdně natahovaná stopáž, příšerné herecké výkony všech zúčastněných v čele s hlavní představitelkou, slaboduché postavy a nakonec zcela předvídatelná zápletka. Argento se snažil povýšit své krvárny na umění, ale velmi bolestivě ztroskotal. Dobře mu tak.(28.2.2009)
-
gjjm
Takové normální giallo drama o pomstě. Žluť je trošku vybledlá, ale najít se dá. Argento hledá nové cesty a techniky, někomu se to může líbit, někomu nemusí. Na Argenta nezvykle pomalý rozjezd, který zachraňuje snad jen Asia coby žena znásilněná a málem zavražděná kvůli svému bizarnímu onemocnění, a později se stylovým a krvavým způsobem mstí. Zajímavější je spíš druhá hodina filmu, která mi svou psychopatičností silně připomínala geniální Martyrs. Nezvykle slabá je na Argenta taky hudba - Morricone je nepochybně skvělý skladatel, ale k Argentovi nějak zvlášť nepasuje, soundtracky od Goblinů mám radši. Speciálně tady je hlavní melodie sice pěkná, ale naprosto nevhodně podaná. Ve filmu se objevuje i Argentova vizuální mánie a přestože je laděna trochu jinak než v jiných filmech. Jednotlivé scény (třeba ta, v níž má Asia záchvat připoutaná k žíněnce a přitom halucinuuje) patří sice k tomu nejpůsobivějšímu, co Mistr natočil, celek je ale v kontextu díla spíš nevýrazný. Trvalo mi dlouho, než jsem přišel na chuť trochu neobvyklému stylu filmu, nakonec se tak stalo, přesto ale řadím Stendhalův syndrom ke slabším argentovkách. Rozhodně jsem čekal něco brutálnějšího, a nemyslel jsem si, že zrovna Argento je někdo, kdo musí kopírovat vraždící scény z jednoho filmu do druhého - i když musím uznat, že Asia vypadá zdaleka nejúžasněji, když někomu rozmlacuje hlavu mezi dveřmi. P. S. Ale v blond paruce vypadá odporně.(22.6.2009)
-
Cushing
Nedokoukal. Odtažité, vyspekulované, s chybami jak hrom a hereckými výkony pod psa. A hlavně nudné. Tímhle chtěl Argento oslnit Ameriku? Jedna z nejhorších věcí, co jsem od něho viděl. Asia měla cvrnknout tátu do nosu, aby se probral. Dvě hvězdy jsou ještě pořád moc vlídné.(4.6.2008)
-
Gorehound
Tak trochu iný Argento, psychologickejší, umeleckejší. Netvrdím, že jeho iné filmy nie sú, ale tu sa mi zdá, že je na to kladený ešte väčší dôraz. Pritom dej je dostatočne vzdušný, film skvelo nakrútený, násilie patrične drsné, a v tomto prípade akési realistickejšie, viac šokujúcejšie, avšak podfarbujúce a slúžiace príbehu. Asia Argento v hlavnej úlohe prechádza obdivuhodne zahratou psychickou premenou, a všetko je to podfarbené vynikajúcou Morriconeho hudbou.(21.5.2011)
-
Jazzzz
Atmosféra je během filmu opět temná a hudba je dobře zvolena. Bohužel tento film si mezi Argentovi nejlepší kousky nepřidám - opravdu ne. Ne že by byl film tak hrozný, ale pouze mě už od začátku přišel trochu odtažitý - nedokázal jsem se do filmu vcítit a patřičně si ho užít. Střih ve filmu mi přišel místy až přiliš zmatečný a film na to jak se snažil být záhadný se mi zdál celkem dost průhledný a čitelný. Dávám lepší tři hvězdičky - a musím uznat, že ne každý film od tohoto režiséra je tak skvělý jak jsem si myslel...(4.5.2009)
-
Sfinkter
Hodně schizofrenní, ale co také od Argenta čekat. Stendhalův syndrom jako medicínský úkaz je každopádně velice zajímavá věc. Ale přednostní téma filmu to určitě není.(6.7.2009)
-
Fox Mulder
Tento Argentův film podle mě měl opravdu velké ambice se stát jeho dalším výrazným režijním počinem. Ale bohužel se tomu tak nestalo. Zůstalo jen velké zklamání!(29.11.2007)
-
pepua
Asia Argento zde hraje velmi mladou policejní inspektorku, která, když už tak mladá a hned vyšetřuje těžké zločiny, by měla oplývat nějakým tím výjimečným intelektem. Jenže Anna Manni je bohužel nevyspělá dívka, která by v reálném světě na ono zaměstnání neměla absolutně šanci. (A tím by se samozřejmě nedostala do té „prekérní“ situace). Sice jsem schopný odpustit - „přehlédnout“ hodně nesrovnalostí, chyb, špatných hereckých výkonů, ale pokud se neztotožníte s hlavní postavou, těžko budete film hodnotit pozitivně…Už jsem si zvykl, že herci v Argentových filmech bývají mizerní a tím jim hodně ubírají na kvalitě, ale v tomto případě je to obzvlášť škoda, příběh potenciál má a režisérovi se daří bavit především výbornou atmosférou, k níž nemalou měrou přispívá svou hudbou Ennio Morricone. I přes všechny ty výtky řadím La Sindrome di Stendhal mezi lepší Argentovi filmy.(17.8.2008)
-
Kubaso
To jsem rozhodně nečekal, že se mi tenhle devadesátkový Argento bude tak líbit. A už vůbec jsem nečekal, že v něm legendární rejža projeví snahu o psychologii postav a souvislý děj. Pár drobných výtek bych někde vyhrabal (Asia jako policajtka, občasné CGI...), ale nejsou nijak zvlášť podstatné. Ovšem s tím, jak svědomitě Asia bojuje o sympatie diváka a Morriconeova hudba umanutě trvá na svých osmi tónech, ještě víc zamrzí, když po jistém hrdinčině zadostiučinění snímek na více než 20 minut naprosto chcípne. To je příliš dlouhá doba na to, aby se dokázal znovu rozjet. Ale i když se mu na výbornou první půli podaří navázat vlastně až teprve poslední, velice silnou scénou, převažují ve mně hlavně ty pozitivní dojmy. Milé překvapení s exkluzivní hromadou depky.(8.1.2012)
-
dr.jacoby
Hudba Ennio Morricone.(26.11.2008)
-
see_sawandrew
Stendhalova syndromu je obrovská škoda - Pro mnoho Argentových příznivců znamená první polovina euforii nad jeho prací s dvojexpozicí a zvukem, který simuluje děj na olejových malbách. Milé překvapení je herečka Asia Argento a její podivné, melacholické a sexuálně vyhrocené stavy, nebezpečný muž, který ji pronásleduje, nebo její pozdější hrátky s barvami. Časem se ale všechny napjaté struny uvolňují, stylizace upadá a závěr filmu už není zajímavý naprosto ničím. Snímkům s nezajímavou první polovinou mám tendenci odpouštět více než těm, které diváka uspí v polovině druhé. Skoro to vypadá, jako by chvílemi místo Argenta točil někdo jiný. Je mi líto, víc než tři to nebudou.(2.6.2010)
