13. revír
Krimi / Drama / Film-Noir
Československo, 1946, 96 min
Režie:
Martin FričHudba:
Julius KalašHrají:
Dana Medřická, Jaroslav Marvan, Ella Nollová, Vilém Pfeiffer, Nora Cifková, Miloš Nedbal, Jaroslav Šára, Blanka Waleská, Ladislav Herbert Struna, Alois Dvorský, Vladimír Řepa, Otto Rubík, Vladimír Leraus, Vladimír Hlavatý, Marie Nademlejnská, Anna Gabrielová, Ludmila Svobodová, Marcela Sedláčková, Bobina Prošková, Marie Hrdličková, Vítězslav Boček, Bolek Prchal, Antonín Jirsa, Václav Trégl, Ota Motyčka, Růžena Opravilová, Z. Vančurová, Zdena Zeithamlová, Pavel Pásek, Otomar Krejča st., Milka Balek-Brodská, Václav Švec, Emanuel Kovařík, Jan W. SpeergerObsah
-
Revírní inspektor Čadek sleduje stopu právě propuštěného kasaře Kočky s cílem zjistit, kam zmizely peníze z poslední loupeže. Cesta vede do nechvalně vyhlášené putyky matky Klouzandy. Zde se Kočka setkává s udavačem Kartou, který ho dostal do vězení. Poté Karta náhle zmizí a z Kočky se stává nepolapitelný fantom. V téže době umírá starý Číňan Wang-li, jehož posledním přáním bylo být po smrti odeslán v zaletované rakvi zpět do vlasti...
Koncem protektorátu sáhli filmaři již potřetí po díle Eduarda Fikera. Adaptace jeho románu Zinková cesta dostala původně název Znamení kočky, snímek režíroval J. A. Holman a do hlavní ženské role byla obsazena Lída Baarová. Práce však přerušily události kolem konce války. Film dokončil po úpravách scénáře, přetočení všech scén s Lídou Baarovou a změně titulu na Třináctý revír režisér Martin Frič až v roce 1946. V hlavních rolích se tak vedle Jaroslava Marvana objevila mladičká Dana Medřická. (oficiální text distributora)
Zajímavosti o filmu (2)
-
Natočení tohoto filmu začal připravovat původně režisér J. A. Holman již v roce 1944, tehdy však gestapo odhalilo ilegální skupinu, jíž byl členem. Holmanovi se podařilo uprchnout na Slovensko a film po něm převzal Martin Frič. Aby mohl být film natočen, musel režisér naoko angažovat Lídu Baarovou do role Frony, kterou měla ve skutečnosti hrát Dana Medřická. Film byl dokončen až po válce a do kin byl uveden počátkem roku 1946.
-
Podle slov Jaroslava Marvana se s Lídou Baarovou natáčelo pouze na oko, bez materiálu v kameře. Když jednou natáčení přerušily sirény oznamující nálet spojenců, odebral se štáb do krytu pod Barrandovem. Tam rozrušený kameraman Stallich prozradil Baarové pravdu. Zbytek natáčení byl poznamenán trýznivým čekáním na příchod gestapa, které však nikdy nepřišlo.
