Advokátka Věra

Příjemná a milá zábava, která si v neuvěřitelné, typicky dobově naivní, přesto lehce podané historce, utahuje nejen z emancipačních snah. Není to sice úplně nejvyšší liga, přesto je to zábavná pohodovka, která má své kouzlo a řadu skvělých okamžiků. Truda Grosslichtová, možná ve své životní roli, přejímá něco z komiky Anny Ondrákové a balancuje na hraně ztřeštěnosti, netradiční Oldřich Nový jako kriminálník Tygr taky nenudí a Václav Trégl sype hlášky jakoby sázel trumfy na stůl. Film si drží slušné tempo a šlape do pedálů lehkým humorem. Další z pamětníků, který se nejspíš zařadí meziy ty, po kterých občas sáhnu a dám si repete. (02.12.2012)

Upraveno v květnu 2020. Advokátka Věra je neposedně osvěžující humoreskou. Filmová veselohra Martina Friče na motiv povídky Vlasty Zemanové s ironickou dychtivostí škádlí feminismus, s jistou nezdvořilostí se jí bezděčně snaží pokořit, ale nakonec vše spíše dospěje ke smíření. Melodramatická spotřeba trhu využívá zranitelně křehký půvab ženy a neústupné gentlemanství muže, který jde nápaditě vstříc společné budoucnosti věcí manželských. Nezdvořilost je vykoupena láskou, nadhled využívá pohyb a jitření nálad vnitřních světů. Hlavní postavou lehké filmové humoresky je JUDr. Věra Donátová (velmi příjemná Truda Grosslichtová), mladá žena dobrých poměrů, natěšeně nadšená z právě otevřené vlastní soukromé advokátní kanceláře. Emancipace žen získala podnětnou podobu, ale nezdvořilá podstata humoresky má jiné plány, proto začíná honitba za sebeurčením, byť profesi nahradí intimita a niterné naplnění. Hlavní mužskou postavou je Petr Kučera vulgo Tygr alias Petr Raboch (pozoruhodný Oldřich Nový), okouzlující zločinec. Sebevědomá drzost je tím nejvodnějším nástrojem vzájemné výpomoci mezi obhájkyní a obviněným. Dívčí zatvrzelost je důmyslně uvedena v omyl, aby se mohlo slavit společné vítězství. Důležitou postavou filmu je Jindřich Donát (příjemný Theodor Pištěk), Věřin otec. Je shovívavý k halasné propagaci feminismu, i když dává přednost tradičnímu zabezpečení dceřiny budoucnosti. Významnou postavou je Růžena Donátová (zajímavá Růžena Šlemrová), Věřina matinka. Ona je tou společenskou zuřivostí feminismu, nepanikaří z možných chyb reality a bezodkladně požaduje ty radikální společenské změny. Výraznou postavou je Oktábec (příjemný Václav Trégl), solicitátor. Věrný pomocník Věřiny soukromé praxe v rozpacích z neměnného stavu kanceláře bez klientely. K výraznějším postavám patří také Marie (zajímavá Darja Hajská), Věřina hospodyně i její písařka na stroji. Je vyvedena z míry neustále se měnícími podmínkami pracovního prostředí i celkového nasazení. Z dalších rolí: vždy spolehliví kumpáni Petra Tygra ve věcech dobrých i zlých Eman Pálený (Bedřich Veverka), Dlouhý Gusta (Ladislav Herbert Struna) a Franta Štístko (Bohuš Záhorský), z příliš mnoha slov obhájkyně vyčerpaný vyšetřující soudce (Alois Peterka), decentní prezident soudu JUDr. Bašus (Karel Veverka), otec naplánovaného Věřina manžela, konzul Raboch (Rudolf Deyl st.), jeho mladší a nepovedenější syn Richard (Stanislav Neumann), drzostí rozezlený majitel koloniálu (Jaroslav Marvan), či jeho názorový oponent a majitel sousední mlékárny (František Říha). Film Advokátka Věra je určen k lehkému občerstvení. Pobaví svou dráždivou rozverností i hereckým šarmem hlavních protagonistů. Příjemné filmové pobavení. (16.11.2011)

Film, který mírně vyčuhuje z průměru filmů let třicátých. Poslední zakotvení Trudy Grosslichtové v českém filmu (či ve filmu vůbec) nedopadlo špatně, prakticky se z toho zrodil asi její nejlepší herecký výkon, ale jinak je to herečka celkem průměrná, sic půvabná. Nový se i pomocí takovýchto filmů poštupně dostával na vrchol filmového nebe, svůj klasický výkon předvedla Šlemrová (tedy poctivé herecké řemeslo), ale i ostatní herci. Potěšením pak byly komické výstupy Václava Trégla - vtipnějšího sluhu, abyste pohledali. (13.09.2013)

Pokud se říká, že náměty některých pamětnických filmů jsou neuvěřitelné, o tomto to platí obzvlášť. Konzulův syn si zahraje na apače z pražské galerky, nechá se zavřít a následně obhajovat, jen aby získal srdce emancipované Věrušky, která chce stůj co stůj být advokátkou. To vše za podpory dívčina otce. Kupodivu při sledování tohoto příběhu vám nepřijde příliš divné, že půlka Prahy včetně prezidenta krajského soudu a pražské galerky, hraje zvláštní hru kvůli jedněm zásnubám. Film ubíhá v příjemném tempu, Mac Frič dobře rozparceloval jednotlivé scény s jemným humorem, který je předzvěstí další spolupráce s Oldřichem Novým, která se pochopitelně zlepšovala podle pravidel přímé úměrnosti. Nový navíc dokazuje, že byl mistrem hudební komedie - přednes chansonu Na děvče mi nesahej je opravdu vynikající. Snad nejpůsobivější role Trudy Grosslichtové, jedné z prvních českých hereček, kterým se podařilo uplatnit i v cizině. (11.01.2004)

Ani se nedivím, že Frič měl od r. 1938 jedno oko skleněné, já být feministkou, tak mu ho za tenhle film vyškrábnu taky. Takhle zesměšnit ženskou emancipaci, to se jen tak nevidí. O Šlemrové asi nemá smysl mluvit, ta je svou intonací (příjemně) protivná v jakékoli roli, ale Věrušku mohl pan režisér zobrazit líp než jako typickou self-womanku, která se dokáže samostatně živit jen do té doby, dokud za ní tatínek platí účty. A pak "slečně doktor" nezbyde než prozřít, zjistit, co je v životě pro ženu nejlepší, vdát se a pokojně včelařit v manželství. Nový dokázal, že mu jeho přezdívka Tygr sedí, neboť pouze muž s odvahou vesmírných rozměrů si vezme za manželku ženu, která dokáže během chvíle ukecat libovolný počet mužů do úplného bezvědomí. (29.11.2014)