Advokátka Věra

Přátelství, které neumírá. I tak se dá nazvat setkání režiséra Maca Friče a někdejšího prvního brněnského milovníka Oldřicha Nového, dvou noblesních mužů, kteří si rozuměli i mimo dosah filmových kamer. Stejnojmenná povídka Vlasty Zemanové, která tehdy vzbudila nemalý zájem mezi pravidelnými čtenáři (či spíše čtenářkami) prvorepublikového týdeníku List paní a dívek, si utahuje, s lehkostí a jemným sarkasmem, z emancipovaných žen a dívek, jejichž touha po úspěšné kariéře a samostatném životě, v němž není místo pro lásku, naráží nejen na předsudky, ale také na poněkud prozaičtější překážky – výdaje a zase výdaje. Ve filmu za vším stojí zámožný hrdinčin otec, který svou podnikavou dcerulinku ponechává ve sladké nevědomosti, doufaje, že všechno zvrátí předem naplánovaný osud – v tomto případě fešný hochštapler, ve skutečnosti konzulův syn. Frič správně vytušil, že Oldřich Nový si s touto nevděčnou rolí poradí po svém, v partnerství s půvabnou a elegantní Trudou Grosslichtovou vstoupil do vod ironického humoru, s nímž měl bohaté zkušenosti už z jeviště svého vlastního divadla. Výborní jsou herci ve vedlejších, i zcela epizodních rolích – rozkošný Trégl, Šlemrová, Pištěk, Hajská, Kreuzmann jako sýpající návštěvník advokátní kanceláře... Přestože Frič i Nový mají na svém kontě bezpochyby mnohem zajímavější kousky, lze jejich první společný film vnímat jako poněkud nesmělé vzájemné oťukávání, jako předehru ke slavným a nesmrtelným komediím, které na sebe nenechají dlouho čekat. (03.10.2008)

Vtipná a chytrá komedie původně jako povídka od Vlasty Zemanové, jinak ale s docela zajímavým obsahem, ale bohužel se stále stejný scénářem. Znáte to-jedna emancipovaná dceruška s rodiny bohatých rodičů, která sní o velké kariéře tentokrát v právnické praxi, který tu ale naštěstí jakžtakž fungoval. Herci a jejich herecké výkony tu byli jednoznačně více než jen průměrně. Mladá Truda Grosslichtová (hlasem mi připomínala slavnější Lídu Baarovou), tu vytvořila jednu ze svých největších a nejzásadnějších rolí i co se týče změny své image, i když to už tehdy nebyla žádná začátečnice ale zkušená filmařka, která tu ale bohužel celkem důstojně kvůli okupaci a jejímu položidovskému původu ukončila svou bohatou hereckou kariéru narozdíl od jejího kolegy napraveného kriminálníka Oldřicha Nového (alias Tygra)-který tehdy teprve začínal a tak trochu se ještě hledal, nicméně už tehdy rychle stoupal k vrcholu budoucí slávy a k následovné superstar první velikosti. Kdo se mě tu ještě líbil a kdo stojí za připomenutí tak to byl hádavý obchodník Jaroslav Marvan, a hlavně nenapodobitelný solicitátor Václav Trégl se svými hláškami jak jinak:-)). Duo Šlemrova a Pištěk takový normál ničím podstatným mě nezaujali, i když odvedli určitě dobrý výkon. Hezky zpracovaný film, s nesmrtelným šlágrem ,,Na děvče mi nesahej" v podání Oldřicha Nového, ale jinak jen průměr v tehdejším předválečném československém filmu. (22.07.2007)

Epilog vynikající kariéry jazykově nadané Trudy Grosslichtové. Její příběh až donedávna patřil mezi největší záhady českého filmu, dnes již ovšem víme, že se kariéry vzdala dobrovolně a do Holandska odešla až po válce, protože se zamilovala do vojáka. Ostatně její působení v českém filmu a v německých a francouzských filmech zanechalo po sobě tolik výrazných stop, že se jejím uměním můžeme bavit i nadále. Pouze ta rehabilitace v očích české veřejnosti zatím chybí. Stejně jako oznámení faktu, že byla pražačkou a nikoli vídeňačkou. "Z toho mohly být pěkné dvě vdovy!" (17.05.2011)

Film, který mírně vyčuhuje z průměru filmů let třicátých. Poslední zakotvení Trudy Grosslichtové v českém filmu (či ve filmu vůbec) nedopadlo špatně, prakticky se z toho zrodil asi její nejlepší herecký výkon, ale jinak je to herečka celkem průměrná, sic půvabná. Nový se i pomocí takovýchto filmů poštupně dostával na vrchol filmového nebe, svůj klasický výkon předvedla Šlemrová (tedy poctivé herecké řemeslo), ale i ostatní herci. Potěšením pak byly komické výstupy Václava Trégla - vtipnějšího sluhu, abyste pohledali. (13.09.2013)

Slabší komedie Martina Friče, jejíž závěrečný zvrat je opravdu velmi silná káva a svojí neuvěřitelností musel a musi překvapit úplně každého. To, co mu předchází, lze ale sledovat bez větší újmy a zásluhu na to mají hlavně velesympatická Truda Grosslichtová, Oldřich Nový a jeho Na děvče mi nesahej a také stoprocentě spolehlivý Václav Trégl (15.05.2016)